BLOG: Dakar je lákavé nebezpečí. Má to vůbec smysl?
Má cenu riskovat život pro pomíjivou slávu a vlastní pocit uspokojení? Tahle otázka po třech letech opět rezonuje v hlavách účastníků Rallye Dakar a fanoušků téhle slavné soutěže, po níž touží všichni motorističtí šílenci světa. Po třech letech totiž závod opět zasáhla smrt – mezi závodníky už popětadvacáté. "Proč to ti lidi jezdí, vždyť je to hrůza," zaznělo na mnoha místech planety.
Obětí se nestal žádný nováček, ale zkušený čtyřicetiletý závodník na motocyklu – Portugalec Paulo Goncalves. Muž, který byl mnohokrát na Dakaru v desítce nejlepších a před pár lety skončil ve své kategorii dokonce druhý. Tentokrát mu "klekl" motor, musel jej měnit a byl už bez šance na lepší umístění. Přesto pokračoval v závodě, který se mu stal nakonec osudným.
Slavný Francouz Stéphane Petrehansel patřící k legendám závodu, který vyhrál šestkrát na motorce a sedmkrát v automobilu, přiznal po smrti portugalského kolegy, že... "Vždycky, když se něco takového stane, vyvstane stejná otázka – má to závodění vůbec cenu? Jaký to má vůbec smysl, vždycky si klademe stejnou otázku, co tady vůbec děláme?"
I slova Ondřeje Klymčiwa, jediného českého motorkáře, který se zatím v Dakaru prosadil do aboslutní špičky, že "nejde o to, jestli to přijde, ale kdy to přijde", jen potvrzují, že podobné závody, a Dakar nejvíc, jsou tancem nad propastí. A Klymčiw o tom ví své, protože se při Dakaru dvakrát těžce zranil. Podruhé přežil jen tak tak a má velké štěstí, že se to obešlo bez následků. Nakonec dal na doporučení lékařů a i vzhledem k rodině už nezávodí, ale Dakar neopustil a jeho tým se svým vybaveným kamionem poskytuje služby dalším motorkářům, kteří v rallye startují.
Je to tak. Stín smrti se nad tímhle závodem, v němž investujete víc, než jste si sami ochotni připustit, a když si to připustíte, tak přesto doufáte, že tu "babu" nedostanete zrovna vy, i když letíte pouští stočtyřicetikometrovou rychlostí a o tom, co se může objevit pod pískem, nevíte nic – jen věříte, že to dáte.
I Jan Brabec, několikanásobný mistr republiky v motokrosu, jehož styl obdivovali mnozí na minulém ročníku a který mi tehdy o nebezpečí na motoroce řekl, že by se na Dakaru bál víc v kamionu, než na motorce, se letos vážně zranil. V přípravném závodě v Tunisku, kde si v květnu zlámal nohu, žebra, obě zápěstí, kostrč a poškodil páteř. Vypadalo to, že letošní premiéru Dakaru v Saúdské Arábii nestihne. Dokonce prý prvních pár dnů v nemocnici tvrdil, že končí. A jak to dopadlo? Startuje tu znovu.
Proč to ti lidé dělají? Klymčiw mi nedávno řekl, že mu lékař po posledním zranění během rehabilitace rozmlouval závodění, ale řekl, že jestli za to má velký balík peněz, dokáže to ještě jakžtakž pochopit. Když se dozvěděl, že na to Klmyčiw ještě doplácí se svého, nechápal už nic.
Takže má to smysl, nebo ne? Nemá! Alespoň pro drtivou většinu populace. Ale jsou lidi, kteří bez toho nedokáží být a pro ty to má význam tak velký, že přehlédnou všechna nebezpečí, která si jen umíte v písku a kamení nekonečné pouště představit a jdou do toho zas a znova. Proč? Protože je to jejich volba, jejich život a proto někdy, bohužel, i smrt.
Proto dneska nevyjeli na trať osmé etapy Dakaru motorkáři a jezdci na čtyřkolkách, aby uctili památku tragicky zemřelého parťáka. Ale zítra pojedou zase...
