Schumacher se zapsal do historie úspěchy i kontroverzemi
Praha - "Přišel čas říct sbohem." Tato slova jsme už od legendárního závodníka Formule 1 slyšeli po konci sezony 2006. Když je pronášel po víkendové velké ceně Japonska, zněly již mnohem přesvědčivěji. Michael Schumacher má za sebou úžasnou kariéru a přes několik kontroverzních momentů je tento sedminásobný světový šampion právem považován za nejlepšího pilota historie
K formuli se Michael dostal stejně jako naprostá většina světových závodníků skrze závodění na motokárách. Už ve věku čtyř let ho otec zapsal do lokálního klubu Kerpen Horrom. Od školních let byl jezdec velmi ambiciózní. Pro překonání německých zákonů, které nepovolovaly závodní licence do čtrnácti let, si vyžádal povolení v Lucembursku a na závody tak mohl nastoupit už ve dvanácti letech.
Úspěchy slavil mladý Schumacher od začátku kariéry. První rok pod německou licencí zvítězil v národním motokárovém šampionátu v roce 1983. Triumf obhájil o dva roky později, tentokráte už pod patronátem profesionální značky Eurokart. K nejslavnější motoristické disciplíně však vedla ještě dlouhá cesta.
V roce 1989 přešel tehdy dvacetiletý pilot pod značku Willi Weber, za kterou závodil v kategorii Formule 3. Tuto kategorii zdolal hned o rok později. Když Michael v roce 1991 přešel do nejvyšší soutěže se značkou Benetton, nebylo pochyb, že stojí na prahu velké budoucnosti.
Pouhé tři sezony Schumacherovi trvalo, než poprvé pokořil kategorii F1. Nebylo to ovšem bez určité dávky kontroverze. Jen několik měsíců po smrti Ayertona Senny vstoupil Schumacher do posledního závodu sezony bod před závodníkem Williamsu Daimonem Hillem. V šestatřicátém kole australského GP však udělal chybu v začátce a se svým benettonem narazil na zeď. Poškodil si zadní nápravu, a když viděl, že se jej Hill chystá v další zatáčce předjet, otočil volant směrem k němu a po tvrdém nárazu byla obě auta ze závodu vyřazena. Michael tak mohl oslavit první titul kariéry.
V roce 1995 svůj triumf zopakoval a zamířil do stáje Ferrari. Na vrchol kariéry si však ještě pár let počkal, přišel na přelomu tisíciletí. Od roku 2000 ovládl závodník pět sezon v řadě. A když v roce 2006 oznámil svůj odchod z profesionálního závodění, mohl se pochlubit nejen sbírkou sedmi mistrovských titulů, ale i řadou rekordů a prvenství. Celkem triumfoval v 91 závodech, v 155 se umístil na stupních vítězů. Rekordy drží i za nejrychleji zajetá kola, počet pole position nebo nejvíce vyhraných tratí v řadě (13 v roce 2004).
Rok 2006 však nenapsal konec pilotovy kariéry. U Ferrari zůstal jako poradce, v roce 2009 se ale částečně k závodění vrátil. Dle vlastních slov to nebyl nejlepší nápad. Schumacher nezvládl zopakovat úspěchy z předešlých let. Přiznal ale, že pro něj byly poslední roky velkou školou. "Třeba v tom, že prohrávat je těžší než vyhrávat - a také poučnější. To jsem dříve někdy ztratil ze zřetele," řekl.
