Před 49 lety zemřel Graham Hill – dělník volantu, gentleman a jedinečný držitel trojité koruny

Ve formuli jedna vydržel Graham Hill 18 sezon a absolvoval 176 Velkých cen, což byl svého času rekord, který vydržel jedenáct let (než ho v roce 1986 vyrovnal Jacques Laffite). Dnes s tímto počtem závodů Hill nefiguruje v historických tabulkách ani v první třicítce. Byl mistrem světa v letech 1962 a 1968, vyhrál 14 Velkých cen, z toho pět v Monaku (1963–1965 a 1968–1969), což mu svého času vysloužilo přezdívku "Mr. Monaco". Tento rekord později dorovnal Michael Schumacher a o jedno vítězství překonal Ayrton Senna.

Hill je nicméně držitelem rekordu, který se jen těžko bude vyrovnávat: Má na svém kontě takzvanou Trojitou korunu motorsportu (Triple Crown), tedy vítězství v závodě 500 mil Indianapolis (v roce 1966), 24 hodin Le Mans (1972) a v Monaku (přičemž alternativně se místo vítězství v Monaku uvádí zisk titulu mistra světa formule 1).

Skončil až v okamžiku, kdy už to opravdu dál nešlo

Rodilý Londýňan (narozen 15. února 1929) býval v mládí aktivním veslařem. V letech 1952 až 1954 dokonce závodil za jeden z největších a nejúspěšnějších klubů London Rowing Club, jehož barvy si později zvolil jako design závodnické helmy: temně modrá s bílými stylizovanými vesly kolem dokola. Mezi veslaři dokonce poznal i svou pozdější manželku Bette.

Řidičák sice udělal Hill až ve 24 letech, hned následující rok ale už debutoval ve formuli 3. Na počátku přitom byl inzerát v novinách, že se za poplatek lze projet v F3. Hill to zkusil – a už u závodění zůstal prakticky až do smrti. Zpočátku pracoval jako mechanik v týmu Lotus a s ním v roce 1958 poprvé startoval ve formuli 1 ve Velké ceně Monaka. Lotus ale tehdy měl do své pozdější slávy ještě daleko, a tak Hill přesedlal v roce 1960 do týmu BRM, s nímž v témže roce poprvé bodoval a v roce 1962 získal první titul šampiona. K Lotusu se vrátil v roce 1967 a následující rok přidal druhý mistrovský titul.

Poslední vítězství ve Velké ceně získal v roce 1969 v Monaku, ale pak už to s ním začalo jít pomalu z kopce. Paběrkoval po pár bodech za sezonu, po odchodu k týmu Brabham bída pokračovala.

Věrný svému přízvisku "dělník volantu" to ale Hill nevzdával. V roce 1973 si založil vlastní tým nazvaný Embassy Hill (podle hlavního sponzora a výrobce cigaret Embassy) a závodil s ním bez úspěchů až do květnové Velké ceny Monaka 1975, do níž se nekvalifikoval. Tehdy poznal 46letý Hill, že už opravdu dál pokračovat nelze, pověsil závodnickou helmu na hřebík a rozhodl se pokračovat už jen jako šéf svého týmu, jehož novým jezdcem se stal talentovaný Tony Brise.

V otcových stopách

Večer 29. listopadu 1975 se tým Embassy Hill vracel z testovacích jízd pro novou sezonu ve francouzském Le Castellet do Londýna. Na palubě malého letadla Piper Aztec pilotovaného samotným Hillem byla také většina členů týmu: Tony Brise, manažer Ray Brimble, konstruktér Andy Smallman a mechanici Terry Richards a Tony Alcock. Měli přistát na letišti Elstree, krátce před 22. hodinou ale narazilo letadlo v husté mlze do stromů u golfového hřiště v Arkley, zřítilo se a začalo hořet. Všichni na palubě zahynuli, což znamenalo i konec týmu Embassy Hill.

Hill po sobě zanechal dvě dcery a syna Damona, jemuž bylo v době otcovy smrti 15 let. Jistý vztah k motorismu se u něj sice projevoval, závodit nicméně začal až o šest let později. Třebaže zpočátku bůhvíjaké úspěchy nezaznamenal, vypracoval se postupně až do formule 1 a v roce 1996 svou kariéru korunoval vítězstvím v šampionátu. Byl prvním a dlouho i jediným potomkem mistra světa, který stejně jako otec mistrovský titul vybojoval. Až o dvacet let později podobný kousek dokázal Nico Rosberg (jeho otec Keke byl mistrem světa v roce 1982).

Damon Hill hned od začátku používal stejný design přilby jako jeho tatínek: temně modrou s osmi bílými stylizovanými vesly.