Od největší loupeže v historii hokeje uplynulo deset let. Češi dobyli v roce 2010 zatím poslední titul
Pro mnohé jde o nejcennější titul v samostatné historii. Z rodící se blamáže se český tým okolo kapitána Tomáše Rolinka, Jaromíra Jágra a brankáře Tomáše Vokouna nakonec vyhrabal až k nečekanému zlatu. Triumf národního týmu na mistrovství světa v Německu v roce 2010 byl z mnoha důvodů unikátní. Zavzpomínejte na turnaj pohledem přímých aktérů.
Světový šampionát se vrátil po devíti letech opět do Německa, ale při pohledu na českou soupisku to nevypadalo, že reprezentace dosáhne po třech vyřazeních ve čtvrtfinále v řadě až na absolutní vrchol.
Zvlášť když výběr trenéra Vladimíra Růžičky čelil v olympijské sezoně jedné omluvence za druhou. Nakonec se jich nashromáždilo 25. Do kádru se tak dostalo i osm nováčků.
"Jak se omluvenky shromažďovaly, kluci i já jsme neměli jisté, kdo pojede, tak jsme začali počítat místa. Jak to postupně přicházelo, tak jsme měli na jednu stranu radost, ale zase jsme věděli, že tým nebude tak silný," komentoval situaci před turnajem útočník Jakub Klepiš.
"Původně jsem byl rozhodnutý, že na olympiádě ukončím reprezentační kariéru. Co se týče osobního pocitu, tak to byla moje nejlepší sezona v životě. Nechtěl jsem, aby práce v přípravě a sezoně přišla nazmar, proto jsem se hlavně rozhodl (jet)," hodnotil zpětně Vokoun.
"Když jsem viděl, kolik hráčů na šampionát nepojede, tak jsem se hlavně bál, abychom nespadli do první divize mistrovství světa. Proto jsem si řekl, že ještě musím jet. Neříkám, že bych byl ten, který to zachrání, ale bál jsem se, aby tam nebyl nějaký průšvih," řekl Jágr, který nakonec reprezentoval až do roku 2015.
V základní skupině nastala první komplikace
Po povinné výhře nad Francií 6:2, kdy se za český tým trefilo do černého šest různých střelců, přišel první nečekaný náraz. Šokující porážka s Norskem 2:3 znamenala první prohru v historii s tímto severským soupeřem.
"Nikdo z nás nevěřil tomu, co se stalo. Osobně jsem začal přemýšlet, že tam budou chybět kluci se zkušenostmi nebo kluci z Ameriky. Říkal jsem si v hlavě, oni by to třeba zvládli," vzpomínal Klepiš. "Byla to pro nás ostuda. Myslím si, že kdybychom zápas s Nory vyhráli, tak bychom nemuseli vyhrát celé mistrovství, mělo to svoji cenu v celém turnaji," dodal.
Optimismus do českých řad vrátila výhra nad neoblíbeným Švédskem. Na triumfu 2:1 se podílel i Rolinek, který vstřelil první gól v oslabení. Právě jeho střelecké zásahy v početních nevýhodách se staly jedním z faktorů konečného úspěchu.
Jenže ani začátek osmifinálové skupiny se českým hráčům nevydařil a nezdar se Švýcary (2:3) je opět srazil dolů. Tentokrát však už do propasti, ze které bylo úniku do play-off jen nutným vítězstvím nad Lotyšskem a zároveň bodovým ziskem proti Kanadě. "Byl jsem zklamaný, že během pěti dnů jsme sehráli dvě takhle špatná utkání," hodnotil Růžička. "Věděli jsme, že je to s námi už hodně špatné," podotkl Klepiš k nepříjemné situaci.
Týden zázraků odstartovaly klíčové výhry
První překážka s sebou nesla neblahé vzpomínky na nedávnou olympiádu ve Vancouveru. Lotyšsko trápilo českou reprezentaci pod pěti kruhy v předkole play-off, když postup zařídil David Krejčí až gólem v prodloužení (3:2). "Nikdo nechtěl být u toho, abychom se jako první český tým nedostali do čtvrtfinále mistrovství světa," řekl tehdy Jan Marek k faktu, že v případě neúspěchu proti Lotyšům by musel národní tým dát sbohem vyřazovacím duelům.
Zápas odstartoval Rolinek dvěma brankami v oslabení, na turnaji završil svou nevídanou bilanci a nasměroval tým k vítězství 3:1. "Nechtěl jsem dopustit neúspěch s céčkem na prsou," prohlásil Rolinek.
"Došlo k jedné důležité věci a to byla chemie těch lajn, těch pětek. Od Lotyšska to bylo perfektně poskládané. Možná, že to bylo náhodou vyvážené, ale tam všechno tak pasovalo, že v každé lajně byl hráč, který mohl zakončit, který uměl nahrát, a také hráč, který byl zodpovědný dozadu. A to nám pomohlo," všiml si Jágr.
Druhý klíčový duel s Kanadou se ale měl odehrát už za necelých 18 hodin. Když bylo po úvodním zásahu Raye Whitneyho zase zle, inspiroval se Lukáš Kašpar českým kapitánem a také on vstřelil branku v oslabení. Po vyrovnání se pak v průběhu šesti minut prosadili Jágr s Klepišem a náskok už Češi uhájili. Nic na tom nezměnilo ani kontroverzní snížení Matta Duchenea poté, co Corey Perry srazil Vokouna za brankou.
"Když Perry sestřelil 'Vokyho', tak jsem šel za ním, dal jsem mu tělo. Potom jsem se otočil a přijel dvoumetrový obránce (Brent) Burns. Ten si mě chytil, a to jsem už radši nedělal nic. To jsem si jen lehnul a bál jsem se, abych nedostal," smál se Klepiš.
"Byla by to hrozná ostuda, pokud bychom nepostoupili do čtvrtfinále. Bylo by to poprvé v historii a asi nikdo nechce mít své jméno podepsané pod takovým výsledkem," uvědomoval si Vokoun. "Pro mě to asi byly dva nejhorší dny v životě. Po té olympiádě… Nevím, jestli bych to přežil. Byl bych hrozně zklamaný," doplnil Růžička.
Nevídané play-off ozdobily vítězné nájezdy
Češi nastoupili ve čtvrtfinále proti Finům a ani start do play-off se zpočátku nevyvíjel tak, jak by si přáli. Skóre otevřel Petri Kontiola už po 55 sekundách. Na vyrovnání si musel český tým počkat až do 42. minuty, kdy srovnal Klepiš. Ve zbytku zápasu ani v prodloužení se už nikdo neprosadil, a tak na řadu přišly nájezdy.
Jako první se rozjel Kašpar a poslal národní tým do vedení. Pak sice Jarrko Immonen překonal Vokouna, ale výhru a zároveň postup zařídil Jan Marek. "Díval jsem se kolem sebe na střídačce, kdo pojede. Najednou vidím Vláďu Růžičku, jak jde po střídačce, přišel ke mně a řekl: Hansi, pojedeš! Jsi v pohodě? Zakýval jsem hlavou, že jo, pojedu," vzpomínal Marek na chvíle před tím, než se rozjel.
V semifinále prohrával Růžičkův výběr proti Švédsku 0:1 a od poloviny utkání 1:2, vyrovnání ale ne a ne přijít. Když už se zdálo, že je konec českých nadějí, zahráli Češi v posledních čtrnácti sekundách základní hrací doby nezapomenutelnou power-play po odvolání Vokouna z branky.
"Petr Vampola šel na buly, ale rozhodčí ho vyhodil. Říkal jsem si, že buly musím vyhrát. Byl jsem ještě trochu víc nervózní, protože to bylo na mně. V moment, kdy jsem ho prohrál, tak to bylo špatné. Myslím si, že jsme tam byli dva nebo tři v rohu, co jsme šli pro puk, zkusit to v posledních vteřinách," popsal Klepiš situaci po vhazování v útočném pásmu.
"Já jsem viděl, když to Kuba Voráček dostal na bekhend, že to bude asi dávat před bránu, tak jsem se jenom modlil, aby to prošlo. Byl tam ještě Péťa Hubáček před bránou, kolem něho to prosvištělo, tak jsem věděl, že mám volno. Jen jsem se snažil trefit horní růžek. Mířil jsem," uvedl hrdina okamžiku Karel Rachůnek.
Pak přišly na řadu další samostatné nájezdy. Osvědčení střelci na české straně znovu nezklamali – opět se nemýlil jak Kašpar, tak ani Marek. A protože Vokoun inkasoval jen jednou, probojoval se národní tým po čtyřech letech do dalšího finále.
"Protože jsme vyhráli, tak jsem to (složení) nechtěl měnit," řekl Růžička k volbě "nájezdníků". "Jak jsem se rozjížděl, nějak jsem v sobě cítil, že gól dám. Říkal jsem si, že brankář (Jonas Gustavsson) je hodně velký a že má rychlé nohy, tak nebudu nic vymýšlet. Podíval jsem se na něj a viděl jsem, že je tam mezera mezi nohama," popsal postupovou ránu Marek.
Jmény nabitá sborná měla být ve finále konečnou
Rusové plnili dál úlohu hlavních favoritů, když v semifinále přešli přes hostující Německo (2:1), největší překvapení turnaje. V kádru nechyběly posily z NHL, jako byli Pavel Dacjuk, Jevgenij Malkin, Alexandr Ovečkin nebo Ilja Kovalčuk.
"S Romanem Červenkou jsme si říkali, že asi budeme teda druzí. Abych pravdu řekl, tak jsme si na Rusy nevěřili podle toho, jaký tam měli tým, jaké měli hvězdy. Tak jsme si říkali, že je to asi něco nemožného, porazit je. Pak jsme se akorát shodli, že bychom nechtěli udělat sami sobě a národu ostudu, abychom neprohráli nějakým vysokým výsledkem," odhalil Klepiš.
"Abych se přiznal, tak kdykoliv se postavím na led, nikdy nepochybuju o tom, že mám šanci zápas vyhrát," řekl Vokoun. "I když jsem věděl, že Rusové mají strašně silné mužstvo, říkal jsem si, že se může stát zázrak, může se stát cokoliv, je to hokej. Je to jen jeden zápas," dodal Růžička.
"Proti Rusům ve finále jsem byl přesvědčený, že vyhrajeme. Viděl jsem zápas proti Němcům, když se hodně trápili. Jsou to všichni geniální hráči, ale nesmíme zapomenout, že hrají po celý rok na malém kluzišti a najednou hrají na velkém. Já vždycky říkám, že hokej na malém a velkém kluzišti má akorát stejný název, ale je to úplně jiný sport," zopakoval Jágr už nesčetněkrát.
Finále hlavního adepta na zlato s velkým outsiderem sotva začalo, když právě Jágr vymyslel perfektní přihrávku na úplně volného Klepiše, který po dvaceti sekundách hry přesně zamířil do odkryté brány Semjona Varlamova. "Vstup? To bylo neskutečné. Ale pak to začalo. Led se začal vařit a to bylo peklo," zhořkl Růžičkovi úsměv při vzpomínkách na velké šance Rusů.
"My jsme věděli, že když uděláme nějakou chybu, tak je ještě v bráně Tomáš, že on to určitě chytí. Myslím si, že nám dodával ohromný klid a byl to určitě nejdůležitější muž na mistrovství pro český tým," vysekl Marek poklonu Vokounovi. "V den finále jsem cítil, že je to ten den, kdy se cítím dobře, a že je úplně jedno, kdo proti nám hraje," dodal Vokoun.
Když Rolinek zvýšil po zásahu bruslí na 2:0, zdálo se, že nečekané zlato je blízko. Jenže mocný finiš Rusů se ještě zvýraznil při skutečně dvojnásobné přesilovce v posledních dvou minutách hry. Český tým hrál v oslabení pouze ve třech, zatímco pětici Rusů doplnil další hráč po odjezdu brankáře Varlamova na střídačku.
Po Malkinově zbytečném vyloučení přece jen snížil Dacjuk při hře pět na tři v čase 59:25, ale další gól už rudá mašina nestihla. Češi tak překazili soupeři sen o zlatém hattricku. "Všechno na světě je možné. Když do toho dáš srdce, vůli, bojovnost, tak i z podceňovaného mužstva se můžou stát zlatí hoši," dodal Jágr.
A přesně to se stalo. Křepčící kapitán Rolinek pak po utkání ve slavící kabině s mistrovským pohárem zakřičel slavný výrok o největší hokejové loupeži.
