Ze zřejmých důvodů pro mě vždy byly památné zápasy proti Rusům, řekl oceněný Nedomanský
Do Síně slávy se dostal nejen předváděnými výkony v zámoří, ale také výraznou stopou na mezinárodní úrovni. Právě díky reprezentaci si řekl Václav Nedomanský o pozornost v Severní Americe, kde chtěl vždycky hrát. Normalizační režim mu v tom bránil, on si ale svůj sen vzít nenechal. A ani po letech tehdejšího kroku emigrovat a vše kromě rodiny v Československu zanechat nelitoval.
Nedomanský měl tehdy namířeno do Toronta, kde se v pondělí večer dočkal přijetí mezi hokejovou elitu jako druhý Čech po brankáři Dominiku Haškovi. "Bylo to těžké, komplikované a stresující. Ale stalo se to a já jsem šťastný, že jsem tady," uvedl během své přibližně čtvrthodinové řeči pětasedmdesátiletý Nedomanský. Monolog přitom otevřel vtipným způsobem: "Cítím se jako filmová hvězda, kterou ale nejsem."
"Když jsem udělal to rozhodnutí jít do Severní Ameriky, dobře jsem věděl, že už nebudu moct zpátky do Československa. Ale nikdy jsem tohoto rozhodnutí ani na chvíli nelitoval. Jsem šťastný za to, jak se všechno vyvinulo. Když jste mladý chlap, moc o svých činech zpětně nepřemýšlíte. To přichází až později," doplnil Nedomanský.
Přiznal, že mu to všechno připadá už hrozně dávno. "Od té doby jsem si prošel mnoha změnami, mnoha různými situacemi, mnoha zaměstnáními. Můj postoj je takový, abych hleděl pouze dopředu. Neohlížím se zpátky, protože v minulosti jsem prožil hodně opravdu špatných zkušeností. A je lepší se k nim vůbec nevracet a nemyslet na ně," prohlásil.
Mezi takové vzpomínky patří bezpochyby i období před útěkem, kdy se o něho po mnoha povedených vystoupeních na mezinárodní scéně zajímaly zámořské kluby. Jenže legální odchod mu umožněn nebyl. "Cliff Fletcher a David Poile přijeli tehdy vyjednávat a zkoušeli to oficiální cestou. Doufal jsem, že by to mohlo vyjít, jenže odpovědi se nedočkali. Vláda z toho samozřejmě nebyla nadšená a tam začaly potíže," připomněl "Big Ned", jak zní Nedomanského přezdívka.
"Měl jsem tehdy těch pár let předtím, než jsem odešel, opravdu problémy. Sledovali mě, bylo to hodně těžké pro celou moji rodinu. A tehdy jsem se také rozhodl, že z Československa odejdeme," dodal Nedomanský.
Odkazu Nedomanského a jeho ocenění se věnoval Hokej fokus podcast:
Moc toužil okusit kanadský hokej. I díky osobním zkušenostem z minulosti. "Mezi lety 1962 a 1974 jsem měl šanci hrát v Kanadě. Hráli jsme v řadě různých menších měst a já tak získal docela dobrou představu, o čem hokej v Kanadě je. Chtěl jsem tam jít a hrát ho," uvedl Nedomanský.
Poté, co s tehdejší manželkou Věrou a tříapůlletým synem Vashim sbalili do Švýcarska jen tři zavazadla, aby nebudili podezření, se jeho sen začal naplňovat ve chvíli, kdy usedli 17. července 1974 v letadle do Montrealu. "Když už jsme byli v tom letadle na cestě do Kanady, byl jsem překvapený, jak rychle jsme to všechno zvládli. A cítil jsem neuvěřitelnou úlevu," zavzpomínal Nedomanský.
V zámoří hrála dlouholetá opora Slovanu Bratislava nejprve ve WHA za Toronto Toros a Birmingham Bulls, teprve pak následovaly roky v NHL. "Když jsme přijeli na tréninkový kemp před sezonou 1976/77, víc lidí zajímaly bitky než hraní hokeje," řekl Nedomanský, který byl již v minulosti uveden do tří síní slávy: mezinárodní federace IIHF (1997), slovenské (2002) a české (2008).
Moment, který by z kariéry vyzdvihl nad ostatní, se mu vybíral těžce. "Ze zřejmých důvodů pro mě vždy byly památné zápasy proti Rusům. Ještě něco víc pro mě ale znamenají týmy, které mě podpořily. Získal jsem tady řadu kamarádů mezi spoluhráči, kteří mě podporovali. To jsem z Československa příliš neznal. Když jsem tam měl tehdy problémy, byl jsem na to sám. Nikdo mi nepomohl, ani v mém týmu," mrzelo Nedomanského.
"Tady jsem ale našel podporu. Právě tady jsem se mohl ještě zdokonalit nejen jako hokejista, ale zároveň také jako svobodný muž. A získal jsem tu přátele na celý život," dodal Nedomanský.
