Naganský úspěch je plnoletý. Připomeňte si velký triumf českých hokejistů na Turnaji století
Praha - Před osmnácti lety byla Česká republika na nohou. Její reprezentanti vyhráli nejlépe obsazený hokejový turnaj v historii. Původně se očekávalo, že si o olympijské zlato zahrají v Naganu výběry Kanady a USA, poprvé v historii se kvůli Hrám přerušila NHL. Oba hvězdné severoamerické výběry však nakonec skončily na českých hokejkách. Stejně jako ve finále Rusko. Pojďte si obrazem i slovem připomenout slavné hokejové okamžiky.
Česko na Turnaji století, jak se olympijskému klání už předem říkalo, začínalo ve skupině C. V ní byl jasným outsiderem tým Kazachstánu, zbývající dva soupeři však budili respekt. Finsko v základní skupině potkal výběr trenéra Ivana Hlinky v prvním turnajovém zápase a vyhrál 3:0. Po povinné výhře nad Kazachstánem (8:2) však Češi ve skvělém zápase nestačili na Rusko a po obratu sborné prohráli 1:2. Rusové tak skončili první, Češi druzí, Finové třetí a s nulou na bodovém kontě zůstali Kazaši.
Druhou "hlavní" skupinu D ovládli dle očekávání Kanaďané, druzí byli Švédové, Amerika byla po dvou prohrách třetí a Bělorusko skončilo, podobně jako Kazachstán, taktéž poslední bez bodu. Druhou Českou republiku ve čvtrtfinále tedy čekali Američané, kteří si lehkého soupeře poměrně pochvalovali a i zámořský tisk příliš nepochyboval o postupu Spojených států. Novináři sice uznávali kvality Jaromíra Jágra, velká většina českého týmu však pro ně byla spíše souborem neznámých a těžko vyslovitelných jmen.
Čtvrtfinále (18. února 1998): Česko - USA 4:1
Zápas začal dle předpokladů. Američané hráli důrazně a česká obrana často propadala. Velké množství šancí však v brance likvidoval fenomenální Dominik Hašek. "Trochu jsme se těch zvučných jmen obávali, nechávali jsme je jezdit dva, tři na jednoho," hodnotil brankářský fantóm začátek utkání. Výsledek 0:1 po první třetině byl pro Čechy vlastně poměrně milostivý, v 17. minutě se po návratu ze střídačky trefil Mike Modano. "Po první třetině jsme si leccos vysvětlili v kabině, Vláďa Růžička říkal, že se nesmíme bát, že to můžeme dokázat," řekl Hašek.
A kapitánský proslov pomohl. Američané se již tak lehce před českou branku nedostávali, naopak Češi si tvořili první gólové šance. V čase 28:21 se pak konečně dočkali, důrazný Růžička propasoval puk za záda amerického brankáře Mikea Richtera. A za 58 vteřin poslal Česko do vedení Jágr. Hráče Spojených států to nabudilo k enormní aktivitě, avšak Hašek držel. V závěru druhé třetiny navíc zvýšil na 3:1 Martin Ručinský a Američané začali citelně nervóznět.
Ve třetí třetině už šokovaní Američané nenašli způsob, jak dopravit puk za Haškova záda. Naopak Češi v závěru ještě zvýšili, v 60. minutě Jiří Dopita stanovil konečný výsledek 4:1 pro Českou republiku. Frustraci ambiciózních hráčů Spojených států, posledních vítězů Světového poháru, nejlépe ilustrovala pozápasová noc, během které někteří zdemolovali vybavení svých pokojů, nikdo se však přímo nepřiznal. Ale kdo by to v Čechách řešil - velké vítězství bylo vybojováno a národní tým se mohl připravovat na ještě těžšího soupeře. V semifinále ho totiž čekala Kanada.
Semifinále (20. února 1998): Česko - Kanada 2:1 SN
Pokud byli Američané proti Česku favority, pak Kanaďané měli dominovat. V dosavadním průběhu turnaje neztratili ani bod, jejich kádr spojoval jednu hvězdu nejvyššího jasu vedle druhé. Však si připomeňte tehdejší soupisku v zápase proti České republice: Roy - Foote, Pronger, Blake, Bourque, MacInnis, Stevens - Brind'Amour, Lindros, Corson - Zamuner, Nieuwendyk, Fleury - Recchi, Primeau, Linden - Shanahan, Gretzky, Yzerman. Co k tomu dodat. Snad jen to, že Kanaďané dokonce den před utkáním odvolali trénink.
Začátek zápasu ale mnohé šokuje. Češi skvěle bruslili a hráli s Kanadou vyrovnaný zápas. "Před každou třetinou jsme si řekli, že tam visí medaile," řekl Robert Reichel. "Říkali jsme si, že jsme lepší, že na to máme. Kanaďani nebruslili tak dobře, ten gól tam padne," dodal Hašek. Na ty se ale oba celky načekaly. Ve druhé třetině, stejně jako v první, stále drží bezbrankový stav, přestože Češi stále častěji buší na kanadskou bránu.
Česká chvíle přijde až v padesáté minutě zápasu. Jiří Šlégr po vyhraném vhazování napřáhl na modré u levého mantinelu a propálil do té doby téměř nepřekonatelného Patricka Roye. Kanaďané v závěru vrhli vše do útoku. A srovnali. V čase 58:57 se puk dostal k Trevor Linden a dostal jej za jinak bezchybného Haška. Prodloužení přineslo velmi nervózní hokej, Češi s obrovským vypětím drželi vyrovnaný stav. A kritické chvíle přečkali. Rozhodnout měly nájezdy.
Jako první se rozjel na Haška Theoren Fleury, jeho střelu ale český brankář vytěsnil mimo tyče. Za Českou republiku vyrazil jako první Robert Reichel, který už v prodloužení nenastupoval. A puk o tyčku dostal za Roye. "Led byl hrozně špatný, tam se nedalo nic moc dělat. Prostě jsem počkal, až padne, a puk padl do brány," hodnotil důležitý nájezd Reichel. Na něj reagoval Raymond Bourque, avšak netrefil. Stejně jako Martin Ručinský. Třetí sérii odstartoval Joe Nieuwendyk, ani on Haška nepřekonal. Neuspěl také Pavel Patera na druhé straně.
Eric Lindros nastupoval v předposlední čtvrté sérii za vážné situace za stavu 0:1 a gólu byl velice blízko, avšak trefil pouze tyč. Češi tak mohli rozhodnout, proti Royovi se navíc vydal Jágr. Tehdejší útočník Pittsburghu sice kanadského brankáře překonal, puk ale zastavila opět tyč. Bylo tedy jasno, Kanaďané musí dát. Puku se ujal Brendan Shanahan, na Haška jel zprava, ten jej však vybruslil a dovolil mu zakončit pouze nedbale do betonu. A bylo rozhodnuto. Češi šli do finále, zatímco Kanaďané k mimořádnému překvapení všech skončili v semifinále (a později po prohře s Finskem v boji o třetí místo dokonce bez medaile).
Finále (22. února 1998): Česko - Rusko 1:0
A tak ve finále nebyla ani Amerika, ani Kanada, ale Česká republika s Ruskem. Češi poprvé vstupovali do zápasu jako rovnocenný soupeř, po výhrách nad dvěma favority bylo Rusům jasné, že musí podat maximální výkon. Znát to bylo zejména ve třetí třetině, ve které měla sborná převahu. Češi ale soupeře dobře brzdili ve středním pásmu a drželi bezbrankový stav. Hře navíc nenapomáhalo necitlivé vedení od kanadského rozhodčího Billa McCrearyho, který pouštěl bez povšimnutí čím dál ostřejší ruskou hru.
Tento dojem zesílil zejména v druhé třetině, kdy začal mít český výběr navrch. Prokazovaly to četné nájezdy na ruského brankáře Michaila Štalenkova i tyčka Jágra. O chvíli později byl centimetry od úspěchu po nájezdu během oslabení Pavel Patera. Tlak si Češi přenesli i do třetí třetiny, po úniku s Jágrem trefil další tyč Josef Beránek.
Na začátku 49. minuty se vhazovalo na levé straně českého útočného pásma. Patera vyhrál vhazování, Martin Procházka puk předal na Petra Svobodu, který čekal u mantinelu na modré lajně. Puk chvíli podržel, aby ho poté ránou po obrovském nápřahu poslal do ruské branky. "Chtěl jsem to nahrát, ale pak se to trochu otevřelo, tak jsem to jen nastřelil na bránu a díkybohu to tam padlo," komentoval velký okamžik Svoboda.
Češi i nadále skvěle pracovali, Rusové ve třetí třetině vystřelili pouze pětkrát a ve své bezradnosti už Haška nedokázali překonat. Česku stačila ve finále k zisku historické zlaté medaile jediná přesná střela. "Rusové na nás hrozně vlítli, ale od druhé třetiny jsme se trochu rozjezdili a mám pocit, že Rusové už ke konci moc nemohli," řekl po finále kapitán Růžička. "V kabině jsme si řekli, že jsme sice toho dokázali hodně, ale bez zlata to pořád není ono. Byli jsme perfektně soustředění, vůle rozhodla," myslel si Hašek. "Hodně mužstev nás podceňovalo. Jsem moc rád, že to takhle vyšlo," dodal Růžička.
A co se dělo poté? Návrat zlatých medailistů si připomeňte v následujícím videu:
