Historie MS ve znamení dominance silné čtyřky

Za první světový šampionát je považován turnaj na letní olympiádě v Antverpách 1920, samostatné klání se poprvé konalo o deset let později za účasti 12 týmů v Chamonix, Berlíně a Vídni. Od té doby se o světový primát hraje každoročně, výjimkami byla jen válečná období, kdy se vůbec nehrálo, a roky 1980, 1984 a 1988, kdy se uskutečnil pouze olympijský turnaj. V rámci olympiády se mistrovství světa hrálo do roku 1968.

Předválečnému i poválečnému období vévodili Kanaďané zastoupení vítězným mužstvem amatérského Allan Cupu, ale obzvláště na konci 40. let jim byli více než vyrovnaným soupeřem českoslovenští hokejisté a posléze i tým Tre Kronor. Milníkem v rovnováze sil na mezinárodní scéně byl rok 1954, kdy se poprvé na turnaji představil celek tehdejšího Sovětského svazu. Jeho reprezentace se brzy stala jasným hegemonem světových šampionátů, a to až do rozpadu SSSR. Mezi lety 1963–1991 pouze v šesti případech nestanul sovětský výběr na nejvyšším stupínku, o prolomení jeho nadvlády se čtyřikrát postarala československá ekipa a dvakrát družina Švédska.

Oslabená pozice Kanady na mezinárodním kolbišti v důsledku neustále vzrůstající kvality evropského hokeje přivedla zástupce Javorových listů a představitele IIHF k rokování o možnosti startu zámořských profesionálů na MS. Na kongresu IIHF v roce 1969 bylo schváleno, že kanadské řady může na příštím šampionátu (ten se měl navíc konat v domácím prostředí – v Montrealu a ve Winnipegu) posílit devět profesionálů mimo NHL. S touto myšlenkou však hrubě nesouhlasil tehdejší předseda Mezinárodního olympijského výboru Avery Brundage a pohrozil lednímu hokeji dokonce vyřazením z programu olympijských her. Místo dohody na kompromisu to celé vedlo k roztržce mezi IIHF a Kanadou, která se jednak vzdala pořadatelství MS 1970 a jednak přistoupila k bojkotu všech mezinárodních akcí pořádaných ze strany IIHF. Až v roce 1977 došlo ke smíru a na světovém šampionátu ve Vídni se tak poprvé v historii MS mohli ve vzájemné konfrontaci poměřit kanadští profesionálové s tzv. amatéry.

Vedle otevření turnaje pro profesionály bylo velmi významnou změnou zavedení vyřazovacích bojů počínaje rokem 1992. Dvě dekády play-off v rámci MS svědčily nejvíce českým hokejistům, kteří si připsali na své konto celkem šest titulů včetně slavného zlatého hattricku z let 1999–2001. Zlaté medaile si na krk pověsili po dlouhém půstu i Kanaďané, další prvenství přidali do sbírky Švédové. V posledních šesti letech se pak enormně dařilo ruskému týmu, který se radoval hned ze čtyř celkových vítězství na turnaji.

Počet účastníků MS zpočátku dost kolísal, například v roce 1953 dohrály turnaj po odstoupení Československa pouze tři týmy. Koncem 70. let se elitní skupina ustálila na osmi zemích, v roce 1992 přibyly další čtyři a od roku 1998 v ní hraje 16 mužstev. Současné rozdělení na čtyři divize platí v zásadě od roku 1987.

Nejvíce medailí z MS vlastní legendární brankář "sborné" Vladislav Treťjak a bývalý československý útočník Jiří Holík - oba nasbírali celkem 13 cenných kovů. Treťjak drží s někdejším spoluhráčem Alexandrem Ragulinem rovněž maximum v počtu získaných titulů (10), další sovětský velikán Boris Michajlov je se 169 body v čele kanadského bodování MS. Rekordmanem v počtu startů je Fin Petteri Nummelin, který si zahrál na 15 šampionátech.

V hodnocení zemí podle počtu zlatých medailí je v čele reprezentace Ruska s 26 tituly, následuje Kanada se 24 prvenstvími a na třetím místě figuruje Česká republika (Československo) s celkem 12 triumfy. Která z hokejových velmocí se zaraduje na v pořadí 78. mistrovství světa, to se dozvíme v neděli večer 25. května.