Největší výzvou pro český juniorský hokej je to, zda vytvoří národní program, říká Kennedy z The Hockey News

Z Ryana Kennedyho se stal uznávaný specialista, který bývá u počátku raných kariér talentovaných mladíků. "Vzpomínám si, že mezi prvními články, které jsem psal, byly ty o Johnovi Tavaresovi nebo Tuukkovi Raskovi," prozrazuje o svých začátcích.

V Ostravě sleduje především kanadské a americké hráče, ale turnaj v České republice je dobrou příležitostí vidět i hlavní evropské naděje. "Vždycky přijde někdo nový a vy můžete sledovat jeho růst. Například Nico Hischier, který se ukázal na šampionátu juniorů před několika lety. Pro něj to byl velký odrazový můstek, aby se stal celkovou jedničkou draftu New Jersey," uvádí jeden z příkladů.

Na této práci ho baví hlavně to, zda se z konkrétního hráče stane profesionál. "Můžete sledovat mnoho rozdílných přístupů. Čeští junioři mohou zůstat doma v České republice a hrát proti mužům, což je pro ně skvělá konkurence, nebo mohou odjet do Severní Ameriky a hrát v hlavních juniorských soutěžích. Je pro mě zajímavé sledovat různé cesty a snažit se přijít na to, kteří z hráčů se prosadí," říká.

Co zatím říkáš na turnaj v Ostravě a Třinci?
Myslím si, že zatím je to velmi dobré. Skupiny smrti (v Ostravě) bylo docela škoda. Kdyby Německo hrálo v druhé skupině (v Třinci), možná by skončilo i na třetím místě. A takhle přitom hraje o záchranu. Tohle je nejlepší německý tým, jaký jsme kdy viděli. Podle mě se hodně týmů zlepšilo a jsou konkurenceschopnější. Jak Češi porazili Rusy bylo pro ně skvělé. A jak Švýcaři zase zdolali Finy, to jsme před turnajem neočekávali. Byl to jeden z nejvyrovnanějších turnajů vůbec. Nebylo tam tolik debaklů, které někdy vídáme.

Jak se ti líbí organizace šampionátu?
Všechno bylo zatím vynikající. V Ostravě je skvělý stadion, organizace je perfektní. Je tady dobré jídlo, přístup k rozhovorům je výborný. A vážně jde o tyhle malé věci a detaily, které pak vytváří skvělý turnaj. V některých městech v Severní Americe to tak někdy nebývá, hlavně pokud se bavíme o atmosféře. Například v Buffalu nebo Montrealu jsme zažili prázdné tribuny, zčásti to bylo proto, že už tam turnaj v minulosti byl. A ceny v Montrealu byly i hodně vysoké. Na evropských turnajích mě baví hlavně specifické pokřiky fanoušků, protože tohle v Severní Americe nemáme. Každá země má vlastní písničku.

Kanada má velkou šanci na celkový triumf, protože vyřešila problém v brance

Jak hodnotíš výkony Američanů a Kanaďanů na turnaji v základní skupině?
Byly docela dobré. Oba týmy čelily určitým nepřízním osudu. Američané podlehli na úvod Kanadě a Kanada pak schytala debakl od Ruska. Myslím si ale, že když jste jeden z favoritů, tak něco takového potřebujete. Potřebujete vědět, že to nebude jednoduché, obzvlášť, když se probojujete do medailových bojů. A pomohlo to i Rusku.

Co konkrétního bys na obou zámořských týmech vyzdvihl?
Kanada má mnoho výborných střelců a nedělá jí problémy skórovat, obrana je hodně mobilní. Otazník visel nad brankovištěm. Nebylo jasné, kdo by měl být jedničkou, jako je tomu u českého týmu v případě Lukáše Dostála nebo u Američanů se Spencerem Knightem. U Kanaďanů to byla skutečná soutěž o tento post a oba gólmani ani nebyli v letním kempu. Teď je jasné, že Joel Hofer je číslo jedna. A Kanada má velkou šanci na celkový triumf, protože ten jediný problém se vyřešil.

Pokud bys měl srovnat obě země a jejich mládežnické programy, jak bys je zhodnotil?
Oba styly jsou dost podobné, Kanaďané se možná snaží mít o něco těžší hráče. Američané mají víc menších hráčů, jako byl Jack Hughes nebo jako je letos Cole Caufield. Ale oba týmy mají vždy čtyři silné formace a mobilní obranné řady, všichni se snaží hrát hodně rychle. A to je jeden z důvodů, proč jsou pro soupeře tak nepříjemní – nemůžete si dovolit oddech ani na jedno střídání. Connor McMichael jako jeden z nejlepších juniorských kanonýrů Kanady hraje až ve třetí řadě. Jiné týmy mají třeba jen dvě dobré lajny.

Je tedy trend menších a rychlejších hráčů něčím, co bude nadále pokračovat?
NHL nikdy nebyla rychlejší. A vypadá to, že co se zpřísnilo posuzování držení a sekání zejména na podporu jednoho z nejlepších malých hráčů Johnnyho Gaudreaua, kterého stále někdo osekával, že to bude pokračovat. Na draftu přitom tolik nedominují. Když se podíváte na Caufielda, tak měl být v první desítce, ale propadl se až do poloviny prvního kola, a naopak někteří vyšší hráči byli vybráni dřív. Volba Jacka Hughese z první pozice ale bylo dobré znamení, že trend menších hráčů bude i nadále pokračovat. Daří se Gaudreauovi nebo Mitchi Marnerovi, menší hráči jsou velmi důležití v dnešní NHL a dostávají větší šance než kdy dřív. A o to víc to platí pro juniorský hokej.

Proč bude podle tebe Alexis Lafreniere budoucí jedničkou draftu NHL? Co ho dělá tak výjimečným?
To, co ho dělá výjimečným, je jeho snaha být na ledě při každém střídání rozdílovým hráčem. On chce být tím, který pomůže svému týmu vyhrávat, ať už góly a přihrávkami, nebo fyzickou hrou. Má dobré parametry, technické dovednosti a hokejové vidění. Ale tím x-faktorem je to, že se rozdá pro tým, on bude chtít rozhodovat. A na tomto turnaji svoji pozici vzhledem k draftu jen posílil.

Právě jeho fyzická hra mě hodně překvapila, bylo to vidět hned v prvním utkání proti USA. Byl v ní velice dominantní. Je to pro něj tedy tak typické?
Umí být tvrdý a je hodně soutěživý. A jsme zpátky u toho, že pokud chce být nejlepší pro svůj tým a má toho docílit i za pomoci fyzické hry, tak to udělá, protože věří, že tím může vytvořit ztrátu puku na straně soupeře. A to je aspekt Lafrenierovy hry, který se bude skautům moc líbit.

Jedním z amerických hráčů, kteří zaujali na tomto turnaji, je zajisté Trevor Zegras, a to nejen nasbíranými asistencemi, ale také nečekanými útočnými akcemi. Bude hrát od nové sezony za Anaheim Ducks, kteří vlastní jeho práva?
Bude to zajímavé, protože Ducks jsou v přestavbě a budou mít volná místa v sestavě. Bude záležet na tom, jak dopadne jeho druhá polovina sezony na univerzitě v Bostonu. Ale pokud zůstane ještě jeden rok, tak pak bude nesmírně dobrý. Protože teprve zjišťujeme, čeho všeho je Zegras schopen. Někdy tihle mladí hráči spěchají do NHL. Víme, že Anaheimu bude ještě pár let trvat, než se dostane zase na špičku. Takže Zegras by mohl naskočit do NHL, ale asi bude lepší, pokud se vrátí na univerzitu a ještě zesílí a pak bude ještě připravěnější.

Menší hráčská základna může být výhodou. Stále máte dobrou brankářskou reputaci

Přesuňme se nyní k evropskému juniorskému hokeji. Pokud odhlédneme od specifického ruského hokeje, proč jsou na tom s mládeží nejlépe Švédové a Finové?
Obě země mají skvělý rozvojový program, přitom jejich populace je dost malá. Využívají systém, kdy hokejisté v mladém věku neřeší body a góly. Hokej je pro ně jen o učení hry a dovedností. A v relativně malé základně se hráči znají po celé roky a mohou mezi sebou vytvořit skvělou chemii. A můžeme to vidět v krátkodobých turnajích, kde excelují. Ale ani ve Švédsku ani ve Finsku se nebojí dávat velkou roli mladým hráčům, pokud si myslí, že jsou na to připraveni. Bylo to tak u Patrika Laineho a Jesseho Puljujärviho a minulý rok s Kappem Kakkem. A když se podíváme letos na Švédy, Alexander Holtz a Lucas Raymond mají výrazné role. Zajímavou roli měl i Filip Forsberg, než přišel do NHL. Tohle moc v Kanadě nevidíme. A právě ta menší základna je výhodou, protože z té čtyřicítky, padesátky nejlepších víte, kdo s kým hraje dobře a kteří z nich budou lídři.

V čem je tedy problém u českého mládežnického hokeje?
Loni mě český výběr s Martinem Nečasem a Filipem Zadinou ohromně zklamal. Podle mě měli na medaili. Ale ti nejlepší hráči nezahráli tak, jak měli. Letošní výběr byl spíš překvapením, protože pracoval jako tým. Největší výzvou pro český hokej je teď to, zda se vytvoří nějaký národní program, jako mají Spojené státy. Slováci to zkusili, ale nefungovalo to. Česko má hodně hráčů v kanadské juniorce. Nebo se je pokusíte udržet doma. Například Jan Myšák zůstal doma, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí a letos měl skvělý turnaj. Pro Česko, ale i Slovensko je těžké, když nemáte všechny hráče pohromadě a nevidíte je pořádně hrát. Například z Německa se pomalu stává silný soupeř, obecně produkuje hodně sportovců. Na olympiádě získali Němci stříbro a možná si tamní děti řeknou: 'Možná nebudeme hrát fotbal, ale dáme se radši na hokej a třeba vyhrajeme zlato'. Bude zajímavé sledovat, co se bude v Německu dít v příštích deseti letech.

Čeho si tedy v zámoří cení na českých hráčích?
Pořád mají hodně hokejových dovedností. Když se podíváme na Jana Jeníka, který hrál skvěle za Hamilton (v Ontario Hockey League), nebo na Šimona Kubíčka ze Seattlu (ve Western Hockey League), jenž má perfektní střelu, tak je jasné, proč ho chce juniorský tým mít na modré čáře. Pořád vidíme přicházet z Česka zajímavé elitní hráče, i když už jich sice není tolik jako dřív. Ale když můžete mít 30gólového střelce (jako Jeníka), tak toho využijete.

A jak to vypadá s českými hráči na letošním draftu NHL? Kdo má největší šanci prorazit?
Jan Myšák má šanci na to, aby byl vybrán v prvním kole, hlavně díky jeho rychlosti a také faktu, že nastupuje proti dospělým (v extralize). Také Adam Raška je velice zajímavý, pravděpodobně půjde ve druhém kole. Kubíček je na tom podobně, mohl by tam také být díky jeho silné střele a navíc hraje fyzicky. Myslím, že by to mohlo být dobré. Pro brankáře Jana Bednáře bude důležitý šampionát do osmnácti let, ale určitě projde draftem. Draftován možná bude i Nick Malík, u něho bude záležet, jak zvládne druhou polovinu sezony. Je těžké najít skvělé brankáře, ale Česku se stále daří produkovat kvalitní gólmany. V tom je vaše výhoda, že máte dobrou reputaci.