BLOG: Další rána pro český hokej aneb dokončení mozaiky současné reality

Aby si česká nejvyšší soutěž zachovala také pro příští ročník Ligy mistrů čtyři vstupenky pro své zástupce, potřebovala pomoc Hradce Králové. Jak paradoxní. Klub, který z důvodu absence automatické rentability CHL v minulosti evropskou ligu sabotoval nevhodnými komentáři a nakonec také výkony hráčů na ledě, mohl situaci zachránit.

V letošním ročníku přehodnotil východočeský tým svůj přístup i díky finanční dotaci ze strany Českého hokeje a také s vidinou vyšších finančních prémií za postup do finále. Nejprve pohodlně prošel z jednoduché základní skupiny a v play-off postupně vyřadil Mannheim, Zug i Djurgaarden.

Jenže v posledním utkání potřeboval v základní hrací době porazit trojnásobného mistra CHL a evropského hegemona – švédskou Frölundu. Malý zázrak se nekonal a česká extraliga se v evropském koeficientu propadla na páté místo. Pořadí vévodí s velkým náskokem právě Švédové, po nich následují Švýcaři, Němci a Finové.

Přístupu Hradce Králové k Lize mistrů se věnoval Hokej fokus podcast:

Důkaz, na který se čekalo

Pokud doteď kritikům chyběl v rukách důkaz o tom, v jak špatné kondici je tuzemská soutěž (a potažmo i úroveň českého hokeje jako takového) ve srovnání s evropskými ligami, tak už ho mají. A celé to zapadá do mozaiky reality posledních let.

Švédové a Finové dohromady ovládli všech šest ročníků Ligy mistrů (výčet mistrů kompletují švédská Lulea a finské Jyväskylä). Absolutním vládcem je právě Frölunda, která dosáhla už na pět finálových účastí.

Pokud v hokejovém srovnávání zůstaneme u šestiletého období, připočtěte si k tomu ze šampionátů dospělých (tedy od roku 2014) dva švédské tituly v řadě a jeden bronz a na druhé straně finské zlato a dvě stříbra. Mezi juniory (od roku 2015) pak dvě medaile pro "Tre kronor" a hned dva tituly "Suomi".

Když se přesuneme ke Švýcarům, tak mají mnozí v živé paměti jejich účast v prohraném finále na světovém šampionátu 2018 v Dánsku, kde padli až na nájezdy. V juniorech sice na medaili čekají víc než dvacet let, ale zato se mohou pyšnit celkovou jedničkou draftu NHL v podobě Nica Hischiera, kterého si vybrali New Jersey Devils v roce 2017.

O tom, že ve švýcarské NLA hrají mimo jiných i skvělí zahraniční hráči a chodí tam i nejlepší Češi (např. Dominik Kubalík, Jan Kovář), se nemusíme bavit.

Dožeňme Německo

A Němci? Někteří hokejoví fanoušci možná ještě teď nechápou, jak s nimi mohli čeští junioři na letošním domácím šampionátu prohrát. Jenže parta okolo Tima Stützleho, kterému byla predikována pozice v prvním kole nadcházejícího draftu NHL a po úspěšném šampionátu se jeho pozice ještě vylepšila (potenciálně jako celková čtyřka), je nejen porazila, ale místy i výrazně přehrávala.

V případě Německa se sluší také připomenout zisk stříbrné medaile na olympijských hrách v Pchjongčchangu (s výrazným zastoupením hráčů z DEL) před dvěma lety, kde nebylo daleko od zlata.

A pak je tady český hokej. Na seniorskou medaili čeká od roku 2012, na tu juniorskou už patnáct let (2005). Nyní přišel i propad v evropském koeficientu. Tuzemský hokej se marně pokouší dohnat špičku, ale ztrácí krok i s ostatními konkurenty.

Dvě finálové účasti v Lize mistrů (Sparta 2017) jsou jen slabou náplastí, která má zakrýt rány českého hokeje, které se stále ne a ne zahojit.