Krejčí o konci, budoucnosti i týmech, které ho chtěly. Hráče jako Zachu český nároďák potřebuje, říká

"Je to trochu změna, je to jiné. Já jsem ještě pár týdnů zpátky počítal s tím, že se dám do kupy a že kariéra ještě úplně nekončí. Takže teď to ještě vstřebávám, že už je konec. Je to těžké," přiznal Krejčí.

V průběhu posledních let se loučil z různých důvodů s ohledem na místo dalšího působení už několikrát, v pátek 1. prosince však už definitivně. "Připadá mi, že to je už moje třetí rozlučka," glosoval Krejčí, jenž se s Bostonem loučil kromě tohoto léta také před dvěma lety, než se přesunul do extraligové Olomouce.

Jeho současný zdravotní stav ho limituje i v běžném životě. "Když se probudím a nemůžu chodit prvních pár minut, tak mi to vždycky připomene, že jsem se rozhodl dobře. A i když bych chtěl strašně být na ledě a v hlavě vím, že bych to zvládnul – NHL, extraligu nebo mistrovství – tak tělo mi to vždycky připomene, když vstanu. Bohužel to je, jak to je, a musím se s tím vyrovnat," prozradil.

Poslední kapkou byly důsledky dlouhého běhu v přípravě. "Vždycky, když jedu letní přípravu, tak začínám s delšími běhy a pak jdu do těch kratších a nakonec sprinty a pak vím, že jsem na sto procent připravený. Měl jsem přichystaných pár půlmaratonů. Před třemi týdny jsem si dal asi devět nebo deset mil (asi 15 nebo 16 kilometrů), ale pak jsem se bohužel nemohl zvednout z postele, nemohl jsem chodit pět dní. S doktorem jsme udělali další snímky a bylo jasné, že se nemohu připravit na sezonu tak, jak bych chtěl, ani na padesát procent. Už nechci rodinu ani sebe těmito zraněními nijak mučit, chci být tady pro děcka a začít si užívat života mimo hokeje," objasnil důvody konce.

Nedvěd ho nepřemlouval

Bývalý skvělý útočník Bostonu i v posledních letech prokazoval, že i přes vyšší hokejový věk má herně stále co nabídnout. O to hůře se s koncem vyrovnává. "V hlavě vím, že bych na to ještě měl, že bych mohl hrát na vysoké úrovni. Jsou dny, kdy to je těžší, jsou dny, kdy to je lehčí. Už ale nejsem nejmladší, je mi 37 let a něco mám za sebou. Nechci tělo zlomit tak, že nebudu moct dělat žádné věci," řekl s tím, že si rád zahraje golf nebo tenis.

S Krejčím se všeobecně na domácí světový šampionát počítalo, ale zástupci reprezentace jeho rozhodnutí akceptovali. "Zavolal mi 'Méďa' (generální manažer reprezentace Petr Nedvěd), bavili jsme se o tom. Nakonec respektoval moje rozhodnutí. On sám ví, jaké to je, když je někdo zraněný. Takže zklamání tam bylo z obou stran," uvedl Krejčí, zda ho někdo přemlouval.

Nabídku zapojit se k reprezentaci v nějaké jiné funkci však nedostal. "Nikdo mi nevolal. 'Pleky' (Tomáš Plekanec) to má trochu jinak nastavené, on je v Česku doma, já jsem doma tady (v USA). Ono by to asi ani nefungovalo," uvedl k faktu, že Plekanec dostal ihned po ukončení hráčské kariéry v Kladně nabídku zapojit se do realizačního týmu reprezentace po boku hlavního kouče Radima Rulíka.

Přestože je Krejčího rozhodnutí čerstvé, už nyní ví, že by chtěl u hokeje v nějaké roli působit i v budoucnu. "Určitě bych chtěl v hokeji pokračovat. Teď v blízké budoucnosti určitě ne. Jak všichni ví, tak minulý rok jsem byl v Bostonu sám bez rodiny, takže to bylo těžké. Takže teď si nedokážu představit, že bych někam odjel, to ne. Ale hokeji bych se určitě chtěl věnovat. V čem, to nevím. Doufám, že nabídky mít budu," prohlásil s tím, že se nebrání ničemu – ať už roli skauta, trenéra nebo třeba působení v mládeži.

Z extraligy ho mělo oslovit pět klubů

I bez Krejčího a dalších hráčů, kteří Bruins v létě opustili, je jeho bývalý zámořský klub na špici NHL. Boston tak pokračuje ve výkonech v základní části z minulé sezony. "To mě vůbec nepřekvapuje. Nejlepší obrana v lize, gólmani jsou výborní. Mají super trenéra, to musím říct, jako klobouk dolů. Ten co dokáže udělat s týmem… Vůbec nemám o tento tým strach. Vím, že se dostanou do play-off, ale tam nikdy nevíš," připomněl Krejčí, jenž prožil na jaře trpké vyřazení už v prvním kole vyřazovacích bojů po nejúspěšnější základní části v historii Bruins.

Další starty v extralize, kde se měl před mistrovstvím světa rozehrát, tak nepřidá. V hokejových kuloárech se spekulovalo, zda se Krejčí vrátí do Olomouce, nebo si vybere jednoho z hlavních kandidátů na titul. Zájemců nakonec bylo více.

"Neměl jsem vybraný tým. Ale určitě by to byl nějaký tým jako Olomouc, Třinec, Pardubice, Sparta. Chtěl bych všem poděkovat, co se mi ozvali a chtěli mě, i z Liberce, co se na mě ptali, jestli bych k nim šel a pomohl jim. Chtěl bych jim poděkovat za jejich trpělivost a respekt. Vážím si jejich zájmu," řekl Krejčí.

Čtyřbodové galapředstavení proti Rusku

Pokud Boston selže podobně jako letos na jaře, mohli by někteří čeští hráči posílit reprezentaci. Kromě Davida Pastrňáka by měl být dalším adeptem Pavel Zacha, jeho hokejové kvality Krejčí vyzdvihl. "Takového hráče jako Pavla Zachu český nároďák potřebuje. Doufám, že se dají osobní věci stranou, a jakmile bude mít šanci, tak doufám, že přijede. Takového hráče český nároďák nemá. Umí úplně všechno – buly, oslabení, přesilovky. Má jednu z nejlepších střel v NHL. Samozřejmě 'Pasta' (Pastrňák) je někde jinde, ale jiného hráče, který umí všechno, teď nemáme," zdůraznil Krejčí.

Právě vzpomínky na reprezentační akce Krejčímu utkvěly v paměti nejvíce. Ať už se jednalo o loňský bronzový šampionát nebo třeba utkání ve skupině na MS v Dánsku v roce 2018, kdy se Krejčí jako posila na poslední chvíli (společně s Pastrňákem) podílel gólem a třemi přihrávkami na výhře 4:3 po prodloužení nad Ruskem.

"Ten zápas byl super, to bylo s 'Pastou'. To jsme přijeli, vůbec jsme nechtěli hrát. Kouč (Josef Jandač) se nás zeptal před zápasem, jestli to teda zkusíme. Já jsem to nechal na 'Pastovi', to rozhodnutí. Doufal jsem, že řekne ne, ale on kývnul, že jo. A pak to dopadlo, jak to dopadlo. Do té doby jsem Rusy nikdy neporazil, ať už na osmnáctkách nebo dvacítkách. Takže to bylo hezké, ještě v prodloužení. Takže to budu mít v paměti na hodně dlouho," prozradil k památnému zápasu.

A co patří k jeho nejcennějším úspěchům? "V kariéře samozřejmě Stanley Cup. A pak třetí místo ve Finsku (na MS v roce 2022). Už jen proto, že to bylo deset let od poslední medaile. Všechno se to sešlo dohromady, to bylo super," dal vzpomenout na bronz z Tampere a také na triumf v NHL v roce 2011.