Hadamczikovo čekání na zlato
Praha - Alois Hadamczik se u české hokejové reprezentace počítá takřka za inventář. Zpočátku neoblíbený a nepopulární kouč je ve Stockholmu s národním týmem na svém sedmém velkém turnaji, a ačkoliv už stačil získat čtyři medaile, stále zůstává bez zlata. Hadamczikovi opravdový úspěch uniká celou kariéru. Během svého působení u reprezentace i týmů hokejové extraligy dovedl své mužstvo celkem dvanáctkrát na medailovou pozici, nikdy ale nedosáhl na příčku nejvyšší.
Alois Hadamczik k reprezentaci přišel v květnu 2005 od juniorského výběru, se kterým na přelomu téhož roku vybojoval bronz na světovém šampionátu. Stál ale před nelehkou situací. Na střídačce nahradil vzývaného Vladimíra Růžičku, jenž reprezentaci dovedl ke zlatu na mistrovství světa ve Vídni, a za úkol dostal úspěch na blížících se olympijských hrách v Turíně.
I přes medaili, na kterou dosáhl s dvacítkami, nebyli mnozí z Hadamczikova jmenování nadšeni. Obavy budila především autoritativnost a nesmlouvavost cholerického trenéra a jeho údajná neschopnost komunikovat s hráči z NHL. A po prvních turnajích Euro Hockey Tour, kde česká reprezentace sbírala především porážky, kritika ještě zesílila.
Nedoceněný bronz nebo propadák?
Hadamczik rozhodně neměl před turínskou olympiádou média a fanoušky na své straně - a přestože nakonec s týmem získal bronz – nevysloužil si pozitivní hodnocení ani po ní. Výkony českého mužstva na turnaji měly k ideálu daleko a Hadamczika kritizovali i sami hokejisté, u kterých prý neměl dostatečnou autoritu.
Medaile sice znamenala Hadamczikův neoddiskutovatelný úspěch, fanoušci i sami hráči však měli vyšší než bronzové očekávání. "Už dlouho nebyl z reprezentační akce tak rozpačitý dojem. Pro hráče i pro fanoušky. Na jedné straně bronzová medaile, která má bez debat svou hodnotu. Jenže proti tomu stojí matný herní projev (čtyři výhry, čtyři prohry), v některých případech až zoufalý," psal tenkrát deník Sport.
Hadamczik ale kritiku ustál a na střídačce týmu zůstal i pro následující mistrovství světa, a k překvapení všech dokonce z Rigy přivezl nečekané stříbro. Nezkušený tým nadchl výkony i medailí, a tak i mnozí novináři, experti a fanoušci otočili a přestali žádat Hadamczikův konec. Svaz nakonec trenérovi nabídl novou dvouletou smlouvu.
Krach za krachem
V následující sezoně ale národní opět pohořel prakticky na všech turnajích Euro Hockey Tour a na mistrovství světa se Češi po porážkách s Německem a Slovenskem horko těžko probili do čtvrtfinále. Tam nestačili na domácí Rusy a domů jeli s jednoznačnou porážkou 0:4. Noviny turnaj charakterizovaly nejčastěji slovem "propadák" a Hadamczikova obliba opět klesla na nulu. Trenér však svůj první velký neúspěch na lavičce národního týmu přežil a u týmu zůstal.
Na další šampionát v Kanadě v roce 2008 český tým podle experta České televize Martina Hostáka odlétal jako adept na jednu z medailí, národní mužstvo však podruhé za sebou skončilo ve čtvrtfinále. I když výkony tentokrát měly k "tragédii" daleko, sám Hadamczik po turnaji prohlásil, že u národního týmu končí a nastoupil k extraligovým Vítkovicím.
Druhá šance na sebe nenechala dlouho čekat
Jenže Hadamczikův reprezentační konec se ukázal být jen velmi dočasným. Uběhly dva roky a asi nejkritizovanější trenér národního týmu v historii byl u týmu zpět. Opět vystřídal Vladimíra Růžičku a opět poté, co Růžička přivezl zlato z mistrovství světa. Tentokrát však byl tlak na jeho osobu o poznání menší.
"Těžko ho můžeme konkrétně tlačit do výsledků. Musí mít klid a připravit si mužstvo podle svých představ. Převratná změna asi není možná. Rádi bychom ale konečně překročili smrtící hranici čtvrtfinále," řekl ke jmenování Hadamczika předseda hokejového svazu Tomáš Král. A smířlivější atmosféra nejen v týmu ale i v hokejovém prostředí Hadamczikovi zřejmě svědčí. Své působení sice načal "tradičním" krachem na Euro Hockey Tour, když opět vršil hlavně porážky, jenže stejně jako během první reprezentační anabáze i tentokrát přišla celkem nečekaná medaile z mistrovství světa - tentokrát bronzová.
Hadamczikovo angažmá už zdaleka nevyvolávalo takové emoce, zvykli si na něj hráči, novináři i fanoušci. Po bronzovém šampionátu v Bratislavě se mu dokonce dostalo chvály. "Jeho pozice během skvělého turnaje významně posílila. Z kdysi vysmívaného "Lojzy" se na slovenském šampionátu stal respektovaný kouč," napsal deník Sport.
Trenér rekordman
I tak bylo překvapením, když v květnu 2012 ještě před startem šampionátu ve Finsku a Švédsku přistála Hadamczikovi na stole nabídka na prodloužení smlouvy až do mistrovství 2015 v Praze. Trenér samozřejmě neváhal, a pokud by se mu kontrakt podařilo dodržet, stal by se nejdéle sloužícím koučem u české reprezentace.
Loni se navíc podařilo Hadamczikovi splnit základní cíl, když ve čtvrtfinále jeho mužstvo překvapivě zdolalo domácí Švédsko. O to větším zklamáním byla semifinálová porážka od Slovenska. V bitvě o třetí místo však Češi těsně udolali další z domácích celků Finsko, a Hadamczik se tak mohl radovat už ze čtvrté medaile. Dočká se vytouženého zlata letos?
