Zachránce Litvínova Ručinský: Ani nevím, jak jsem to chytil
Litvínov - Na vítězství Litvínova nad Kometou v rozhodujícím zápase semifinále play-off měl stejně důležitý podíl jako střelec vítězné branky. Martin Ručinský svým klíčovým dvojitým zákrokem na brankové čáře zachránil Severočechy od kapitulace z hole Petra Tona. Litvínovská legenda se nyní těší na finále, které bude ve žlutočerném dresu hrát poprvé v kariéře.
Ručinský si v pátém semifinále nejprve připsal nahrávky u obou gólů svého týmu v základní hrací době, to nejlepší si však nechal až na konec do prodloužení. V něm se olympijský vítěz vyznamenal pár okamžiků před vítěznou trefou svého celku netradičně jako brankář, dokonce proti kanonýrovi Petru Tonovi.
Čtyřiačtyřicetiletý Ručinský v 67. minutě zastoupil již prakticky překonaného Pavla Francouze, jenž byl mimo branku, na brankové čáře a zastavil dvě střely svého bývalého spoluhráče ze Sparty Tona. Při jeho prvním pokusu proti puku duchapřítomně vystrčil hokejku, vzápětí vytěsnil Tonovu dorážku svým tělem.
O minutu později vstřelil na druhé straně Peter Jánský vítězný gól a poslal Litvínov po dlouhých 19 letech do finále. "O tom to je - někdo někde propadne a druhý ho zastoupí. Francouz nás držel celou sezónu a já jsem dobrusloval situaci jako levé křídlo. Intuitivně jsem byl na brankové čáře, Ton mě trefil, ani nevím, jak jsem to chytil," popisoval Ručinský. "Bylo to štěstí a klíčový okamžik. Pavel Francouz po tom mém zákroku říkal, že mě miluje," smál se Ručinský.
Postup do finále je pro něho mimořádně radostným okamžikem. A to i přesto, co všechno s hokejem trojnásobný mistr světa v kariéře již prožil. "Je to úžasný pocit. Jsem na sklonku kariéry, hraji už jen pro tento klub, pro město, abychom získali pohár," řekl Ručinský po utkání s blaženým úsměvem na tváři.
Litvínovští čekali na finále dlouho, naposledy si ho zahráli v sezoně 1995/1996, kdy podlehli 1:4 na zápasy tehdy neporazitelné mašině jménem Vsetín. Nyní se budou černožlutí snažit získat svůj historicky první titul. A to hrají nejvyšší soutěž nepřetržitě od roku 1959. Jejich soupeřem bude lepší z druhého semifinále mezi Třincem a Spartou, kde je stav 2:2 na zápasy.
"Dneska si to celé město užije. Dřeli jsme celou sezónu, abychom začínali na domácím ledě, teď jsme hráli dvě nesmírně těžké série, ale bude to i nadále těžké. Ještě zbývá jedna série k našemu cíli, takže zatím krotíme emoce," uvedl hráč, jenž prošel osmi celky NHL.
Na jméno finálového soka si musí Severočeši ještě počkat, ale jednu jistotu mají - budou mít o několik dní více na odpočinek než jejich finálový soupeř. Finále začíná až v sobotu 11. dubna, Severočeši by tak mohli těžit z toho, že pro rozhodující okamžiky dobijí baterky o něco více.
Ručinskému je to ale vcelku jedno; má sil na rozdávání a jeho ladný pohyb po ledě je nepřehlédnutelný. "Cítím se dobře, nepociťuji žádnou únavu. Jsem sice pobitý, ale to jsou všichni. Odpočinek se hodí, potrénujeme a připravíme se na finále. Jedeme dál, ještě není konec. Zbývá nám jeden krok. Je to náš sen, za kterým jdeme. Uděláme maximum, abychom vyhráli a je jedno na koho narazíme, oba celky, jež přichází v úvahu, jsou velice silné," dodal závěrem ostřílený elegán na bruslích.
