Následuje
M ČR v závodech do vrchu Diváky 

Extraliga versus svoboda projevu

Zarazila mě četnost a jistota, s jakou disciplinární komise extraligy ledního hokeje (DK ELH), resp. její předseda Karel Holý sází tresty za porušení řádu, který zakazuje hráčům, trenérům a funkcionářům hodnotit výkon rozhodčích v den utkání. Ve čtvrtfinále play-off vydal Holý ve zkráceném řízení (tedy sám, na vlastní odpovědnost) tři rozhodnutí, podle nichž se gólman Pavel Francouz, útočník Petr Ton a kouč Vladimír Jeřábek dopustili kritiky sudích.

Ondřej Zamazal
zdroj: ČT24/Foto Merta

Chápu, že extraliga chce omezit nebo zcela vymýtit vulgární, urážlivé či neuvážené reakce, které vyplývají z pozápasových emocí. V pořádku. Podobnými restrikcemi chrání svou pověst a úroveň všechny vyspělé sportovní soutěže. Ale už moc nerozumím úporné snaze, jak zabránit jakékoliv aktuální kritice. Navíc: vyvolává to právní, systémové i sémantické nejasnosti. Pokusím se je vysvětlit s tím, že jsem celou věc důkladně konzultoval s právníkem.

Herní řád ELH (HŘ ELH) v oddílu povinnosti klubů obsahuje v bodu 33 tuto formulaci: "Kluby jsou povinny zajistit, aby v den utkání nikdo z hráčů, trenérů a klubových funkcionářů ve sdělovacích prostředcích jakkoliv nehodnotil výkon rozhodčích. Za každé jednotlivé porušení tohoto ustanovení bude klub pokutován částkou 10 000 Kč." Základní otázka zní, zdali to neomezuje svobodu projevu, která je zaručena v článku 17 Listiny základních práv a svobod, patřící k součástem ústavního pořádku, tj. právní normy s nejvyšší právní silou v ČR.

Neexistuje jednoznačná shoda, jak v kontextu Listiny bod 33 HŘ ELH vykládat, nicméně oslovený právník připustil, že by jeho vynucované dodržování pod pohrůžkou finanční sankce mohlo být posuzováno jako zásah do svobody projevu. Na druhou stranu, pokud pomineme ústavní principy, ustanovení je právně formulováno šikovně, v zásadě v souladu se zákonem. Pokuta za kritiku rozhodčích je udělena klubům, tedy členům občanského sdružení Český svaz ledního hokeje (ČSLH), a nikoliv hráčům, trenérům či funkcionářům, které k ČSLH neváže žádná smluvní povinnost. Oficiálně tedy 10 000 Kč hradí klub. Kdo částku zaplatí ve skutečnosti, záleží na smlouvě mezi oddílem a hráčem, trenérem nebo funkcionářem.

Podle právního rozboru navíc klub fakticky nemá žádnou možnost, jak svým hokejistům, resp. činovníkům v hodnocení sudích zabránit. Pokud by prokázal, že je požádal nebo vyzval, aby se k rozhodčím v den utkání nevyjadřovali, vyčerpal by všechny dostupné prostředky. Tedy vyjma extrémních řešení, která by odporovala dalším ustanovením HŘ ELH, např. zákazu poskytovat zástupcům médií pozápasové rozhovory. Právník, se kterým jsem tuto problematiku řešil, tvrdí, že je možné si vypomoct analogií s přestupkovým právem, podle kterého musí být přestupek spáchán alespoň z nedbalosti: "Disciplinární řád rovnou zavádí objektivní odpovědnost (navíc proloženou prvkem kolektivní viny), kde se jakýkoliv úmysl nebo nedbalost (ze strany pokutovaného, tedy klubu) vůbec nezkoumá. Nikdo tak neřeší, jestli je v možnostech klubu jednání vynucované disciplinárním řádem zajistit."

O trestu za kritiku sudích rozhoduje v době play-off ve zkráceném řízení předseda DK ELH. Proti jeho udělení či výši může potrestaný podat odpor, který posléze řeší v nezkráceném, běžném řízení opět disciplinární komise, tentokrát jako celek, tedy v pětičlenném složení. Nesouhlasí-li klub ani s rozhodnutím o odporu, zbývá v hokejových řádech poslední způsob, jak je zvrátit: odvolání k výkonnému výboru ČSLH. Jeho verdikt je konečný. Stanovy neobsahují ústavně zaručenou možnost odvolat se k nezávislému orgánu. To umožňuje zákon o sdružování občanů, podle kterého je možné do 30 dnů od rozhodnutí DK požádat o nápravu civilní soud.

Vše, na co jsem dosud poukázal, souvisí s výkladem práva a sportovních stanov. Řekněme, že se jednalo o teoretický rozbor. Ve druhé rovině poukážu na konkrétní příklady a jejich nerovnost a sémantickou, významovou nejednoznačnost. Za absurdní považuju zejména nerovný přístup k jednotlivcům, kteří se podle výkladu bodu 33 HŘ ELH provinili kritikou rozhodčích.

Litvínovský brankář Pavel Francouz 16. 3. 2013 v přímém přenosu ČT uvedl: "Já nevím, kdo nám víc zavařil: jestli my sami nebo páni rozhodčí..." Výsledek: pokuta 10 000 Kč. Kladenský hrající majitel Jaromír Jágr 7. 12. 2012 po utkání ve Vítkovicích prohlásil: "Mně jde o to, že když rozhodčí nebudou pískat bránění hráči, který nemá puk, tak je velice těžké se prosadit. To je jediné, co mě mrzí. V NHL tenhle styl nejde hrát. Nejde ani tak o dnešek jako o to, abychom se zamysleli, co s hokejem dál." Výsledek: vedení extraligy Jágra nepotrestalo, jen ho vyzvalo, aby se příště podobných výroků v den utkání zdržel. Podle oficiálního vysvětlení se Jágr nevyjadřoval ke stylu vedení konkrétního zápasu, ale spíš obecně hodnotil trend posuzování zákroků.

Zaprvé: je nepřípustné, když DK (ne)trestá výroky podle významnosti osoby, která je pronesla. V tu chvíli jakákoliv snaha o objektivitu a rovný přístup vyšumí do ztracena a všichni potrestaní se můžou právem cítit ukřivdění. Zadruhé: Jágrovo vyjádření neposuzovala DK či její předseda, ale rovnou celé vedení extraligy, jak vyplývá z uvedeného vyjádření, které jsem si vypůjčil z internetového vydání deníku Sport. Zatřetí: Jágrovo prohlášení zřejmě vycházelo z pocitu, který vznikl na základě posuzování zákroků v jednom konkrétním utkání. Ano, přímo nehodnotí výkon dvojice hlavních rozhodčích Štěpán Souček, Tomáš Turčan, ale jeho frustrace vztažená do obecné roviny přímo vyplývá z jejich pískání v uvedeném zápasu. Proč se k tématu nevyjádřil kdykoliv jindy, ale právě po utkání ve Vítkovicích, ve kterém evidentně shledal závady na výkonu sudích?

A dovolím si přidat i začtvrté: vadí mi libovůle v jazykovém hodnocení výroků, nepodložená – v případě nejasností – odborným sémantickým rozborem kritických vět. Francouzův výrok "Já nevím, kdo nám víc zavařil: jestli my sami, nebo páni rozhodčí..." není definitivní, významově uzavřený. Brankář Litvínova polemizuje nad tím, zdali si problémy v prodloužení (5:35 z 10:00 minut strávených v oslabení) zavinili hráči Vervy sami, nebo zda se na tom podíleli sudí svými rozhodnutími. Uvažuje nahlas a jistě vědom si případného trestu; ani jednu podmínku svého vyjádření však neoznačuje za definitivně platnou. Dokážu si představit, že v současně nastaveném systému by následoval trest za výpověď "ne my, ale rozhodčí nám v prodloužení zavařili". Nicméně stojím si za tím, že reálné vyjádření Pavla Francouze není z logiky jazyka porušením bodu 33 HŘ ELH.

Ostatně sama formulace ustanovení je z významového hlediska zavádějící a nepřesná. Nařizuje, aby "nikdo z hráčů, trenérů a klubových funkcionářů ve sdělovacích prostředcích jakkoliv nehodnotil výkon rozhodčích". Hodnocení může být záporné i kladné. Podle striktního výkladu by tedy měla být udělena pokuta i za pochvalu výkonu sudích v den utkání. Uvedené časové omezení působí další zmatky. Jak v případě rozhovorů, které nejsou vysílány živě, určit přesnou dobu jejich vzniku? Objeví-li se den po zápase na jakémkoliv internetovém serveru (u tištěných novin je to z mediální logiky uzávěrek vydání průkaznější) hráčská či trenérská kritika rozhodčích, kdo dokáže, zdali byla vyslovena v mix zóně nebo na tiskové konferenci hned po zápase či zdali novinář požádal o vyjádření až druhý den, což už herní řád nezakazuje?

Pro úplnost dodávám, že tresty za nepřiměřené veřejné výroky na adresu sudích rozdává i zámořská NHL. Ale opravdu za jasně mířený, jazykově jednoznačný útok, který přesahuje běžnou mez. Například za tento výrok trenéra Chicaga Joela Quennevillea (2009): "Myslím, že jsme byli svědky možná nejhoršího rozhodnutí v historii sportu. Oni z toho dali gól a bylo to 3:0. Rozhodčí tím uškodili dobrému hokejovému zápasu a naprosto zničili to, co se odehrávalo na ledě. Nikdy jsem nic podobného neviděl."

Nepíše se mi to lehce, protože v mnohých aspektech extraliga, zejména pod vedením Josefa Řezníčka, pokročila. Nicméně ustanovení, které zapovídá kultivovanou kritiku rozhodčích (vulgární a urážlivá se trestat musí!) – a tedy popírá princip svobodného vyjadřování názorů, na kterém je postavena jakákoliv společenská diskuze – je nesmyslné, zastaralé a možná i protiprávní.

P.S. Doufám, že až v přímém přenosu kriticky, na základě obrazového důkazu, zhodnotím rozhodnutí nebo celkově výkon některého ze sudích, nedorazí mi od disciplinární komise složenka na 10 000 Kč.

Hlavní zprávy