Podle svých slov má za sebou sezonu snů. Dvaadvacetiletý hokejový útočník Jaroslav Chmelař se dostal do prvního týmu New York Rangers a odehrál za ně v NHL osmadvacet zápasů a dal čtyři góly. To mu přineslo pozvánku do národního týmu, v němž nyní bojuje o účast na mistrovství světa.
„Strašně moc jsem se sem těšil, fakt brutálně. Sezona v zámoří skončila brzy a je vždy super si ji prodloužit. Moc se těším, až zase budu v zápasech,“ těšil se urostlý chlapík na premiéru v národním týmu, s nímž se představí na Českých hrách v Českých Budějovicích, třetí akci Euro Hockey Tour v sezoně.
„Kdyby mi někdo řekl před sezonou, že se tohle všechno stane, tak nevím, jak bych na něj koukal,“ dodal s úsměvem. „Je to skutečně sezona snů – odehrát první zápas NHL, dát tam první gól a teď i první start za áčko v reprezentaci... Co jsem si mohl přát, se splnilo,“ pochvaloval si.
NHL je trošku jiný svět
Zavzpomínal i na své pocity, když dostal zkraje listopadu poprvé možnost připojit se k prvnímu týmu Rangers. „Bylo to super. Je to tam trošku jiný svět. Letěli jsme týmovým letadlem, což pro mě bylo úplně něco nového. Zázemí a všechno okolo té ligy je úplně jiné. Každý den mě něco vystřelilo ze sedačky,“ přiznal Chmelař.
Samotný debutový zápas byl pak pro něho splněný sen. „Snažil jsem se užít si každou sekundu, co jsem byl na ledě. V hledišti seděli rodiče. Jen škoda, že přítelkyni zamítli víza a nemohla přiletět, což byla jediná kaňka na všem. Ten první zápas pro mě byl speciální,“ uvedl Chmelař.
Navíc si ho ještě opepřil bitvou s Travisem Hamonicem. „Já jsem ho v první třetině trefil a úplně se mu to asi nelíbilo, tak tam po mně ve třetí třetině začal sahat a sahal mi do obličeje. Kluci ze střídačky mě začali burcovat, abych shodil rukavice, tak jsem říkal, že to shodím. Trošku to okořenilo debut a myslím, že to je něco, na co budu vzpomínat,“ konstatoval Chmelař.
V prvních dvou startech v listopadu nebodoval, stejně si vedl i při čtyřech zápasech v předvánočním období.
„Tam se mi jeden zápas vůbec nepovedl. Soustředil jsem se na špatné věci, když jsem byl na ledě. Takže jsem nebyl spokojený, když mě poslali dolů podruhé. Snažil jsem se změnit své nastavení v hlavě. Věděl jsem, že ta šance není nekonečná. A nevěděl jsem, jestli nějaká další přijde. O to víc jsem se snažil v Hartfordu na farmě makat,“ líčil Chmelař.
Chytil šanci za pačesy
Dočkal se začátkem března. A v duelu proti Torontu i prvně skóroval, přispěl k výhře 6:2. „Už jsem tu šanci chtěl chytit za pačesy, co to šlo. Ukázat, co ve mně je, a zůstat až do konce sezony,“ řekl Chmelař.
Vstřelený gól mu pomohl, uklidnil ho. „Určitě, lhal bych, kdybych řekl ne. Před zápasem jsem si šel lehnout, nemohl jsem spát, protože jsem přemýšlel, že by ten gól už mohl přijít. A když přišel v tom prvním zápase, kdy mě povolali potřetí, tak se mi ulevilo a měl jsem od té doby takovou větší pohodu na hokejce,“ vzpomínal Chmelař.
O to víc si pak mohl užívat zápasy ve slavné Madison Square Garden, kde hrají Rangers. „Je to speciální místo, kde hrát své první zápasy a dát první gól. Nevymažu z paměti, když fanoušci začali křičet ten jejich pokřik po gólu. Strašně jsem si to užil, snažil jsem se všechnu tu atmosféru v sobě vstřebávat,“ uvedl Chmelař.
Teď vedle avizované premiéry v dresu národního týmu touží i po té na MS. „Kdyby to pro mě dopadlo, bylo by to nejvíc. Vzít si ten národní dres na sebe, to je vždycky čest. Slyšet národní hymnu na modré čáře... Vzpomínám na to z dvacítek. Takže budu dělat maximum, aby to dopadlo,“ řekl útočník.
