Bříza: Letošní divácký rekord bude velmi těžké překonat

Na šampionát se hrne chvála ze všech stran. Ale bylo podle vás osobně mistrovství světa úspěšné?

"Není důležité, co si myslím já, ale jak to vnímají účastníci a diváci. A z těch reakcí, které jsme těch 17 dní dostávali, to bylo megaúspěšné mistrovství. A dokonce by mělo být jakýmsi vzorem pro ostatní. Kdybychom si s organizačním výborem před dvěma lety napsali scénář, jak bychom chtěli mistrovství prezentovat a jaký bychom chtěli mít výsledek, tak myslím, že bychom to nedokázali napsat lépe."

Mistrovství bylo úspěšné i z hlediska diváckého zájmu. Může ještě někdo překonat náš rekord v návštěvnosti?

"Samozřejmě může, při splnění určitých podmínek. Jednou z nich je velikost hal, což je v Evropě trochu problém, arén pro 18 tisíc lidí tu moc není, k tomu je ještě potřeba připočítat kapacitu 10 tisíc v Ostravě. A samozřejmě, málokde bude takhle masivní a skvělý divácký zájem. Když jsem chodil při zápasech po lóžích partnerů a IIHF, tak ve chvíli, kdy aréna vstala a začala skákat, všichni jen nevěřícně koukali a říkali, že něco takového nikdy nezažili. Atmosféra tu byla úžasná."

V jakém horizontu by se mohlo vrátit mistrovství světa do Česka?

"První možný termín je 2022, jenže to je olympijský rok. V roce 2010 jsme udělali dohodu s Běloruskem a prohodili si kandidaturu. Původně byla podána na rok 2014, ale vyhodnotili jsme si, že letošek bude zajímavější, protože nebudou dvě velké akce v jednom roce. A i tohle rozhodnutí bylo jednou z částí mozaiky našeho úspěchu."

Je pro české hráče porážka v boji o bronz ještě těžší právě kvůli skvělým fanouškům?

"Prohrát o bronz je vždycky bolestné. Když vypadnete ve čtvrtfinále, je to prostě neúspěch, ale když už jste tak blízko medaile a nakonec máte prázdné ruce, tak to bolí o to víc. Špička je ale vyrovnaná, my jsme tak dvakrát přes čtvrtfinále postoupili, ale na medaili jsme nakonec nedosáhli."

Vítězní Kanaďané si hráli na tomto turnaji téměř vlastní ligu. Složili podle vás nejlepší možný tým?

"Všechno je shoda okolností. Třeba, že zrovna určité týmy NHL nepostoupily do Stanley Cupu nebo brzy vypadly. Určitě bychom mohli diskutovat o třech čtyřech dalších jménech, ale jejich špička je neuvěřitelně široká. Tento tým byl určitě jeden z těch, které se blížily kvalitám Světového poháru nebo olympiády. A bylo to na něm sakra vidět. Kdykoliv potřebovali, zapnuli další rychlostní stupeň a nikdo na ně neměl. Když to tak vezmeme, tak v podstatě nejdůstojnější zápas jsme tu s nimi sehráli v semifinále my."

Na druhé straně Rusové finálovou porážku nesli velmi těžce a jejich chování jim také zrovna kladné body nepřineslo.

"Rusové byli bohužel velmi přemotivovaní. Oni hráli v Ostravě, a když přijeli do Prahy, tak nám trochu rozbourali tu pozitivní atmosféru, co tady byla. Byli hodně odtažití, okamžitě zvolili jiný hotel, než byl oficiální a ani nás o tom neinformovali. To pro nás bylo velké bezpečnostní riziko, protože jsme měli nastavené určité standardy, jenže Rusové se s námi o tom odmítli bavit. A když by někdo třeba napadl ruského hráče na parkovišti, tak celý šampionát dostane zbytečně hořkou příchuť."