Bouřlivák na ledě i v životě – Jaroslav Holík
Praha - Neúnavný bojovník a šéf kabiny, později tvrdý a neústupný trenér Jaroslav Holík patří mezi velké postavy českého hokeje. Mistr světa z roku 1972 je neodmyslitelně spjat s Duklou Jihlava, s níž získal sedm ligových primátů jako hráč a další čtyři jako trenér. Na přelomu tisíciletí navíc jako hlavní kouč dovedl reprezentační dvacítku ke dvěma světovým titulům. Hokejovou legendu v posledních letech trápí zdravotní problémy, kvůli nimž loni přišel o část nohy. Narozeniny slaví 3. srpna.
Střední útočník s dynamickým projevem a nezdolnou fyzickou kondicí – tak ho většinou charakterizují někdejší spoluhráči. Jaroslav Holík proslul nejen jako skvělý hokejista, ale i jako rebel a bouřlivák. Svůj nesouhlas s komunistickým režimem dal opakovaně najevo, například na MS 1969 ve Stockholmu si před zápasem se Sovětským svazem spolu s několika spoluhráči přelepil na dresu izolepou hvězdu na státním znaku.
Mladší bratr Jiří Holík o Jaroslavovi:
"On byl v tréninku vždy ve všem první a při zápase, když se nedařilo a mančaft už rezignoval, všechny seřval a probudil. Jako šéf se už narodil."
Oba bratři začínali s hokejem na rybníce v rodném Havlíčkově Brodě, později hájili barvy tamní Jiskry. V roce 1961 odešel Jaroslav na vojnu do Dukly Jihlava, v níž nakonec zůstal až do konce kariéry. V proslulém armádním celku vytvořil spolu s bratrem a Janem Klapáčem elitní útok, který Duklu dovedl k sedmi titulům. Jeho vůdce nastoupil během 18 sezon v dresu Jihlavy k 602 ligovým utkáním, v nichž vstřelil 267 branek.
Holíkova formace se prosadila i v reprezentaci, v níž Jaroslav vybojoval kromě slavného triumfu na pražském šampionátu v roce 1972 ještě dvě stříbrné a tři bronzové medaile z mistrovství světa i bronz z olympiády v Sapporu 1972. Za národní mužstvo odehrál v letech 1965 až 1973 celkem 142 zápasů a zaznamenal 57 gólů.
Úspěšnou kariéru ukončil hráč s přezdívkou Starej v roce 1979 a vzápětí se začal věnovat trénování v Jihlavě. Jako asistent Stanislava Neveselého se v 80. letech podílel na třech domácích titulech, poslední vítězství Dukly v roce 1991 si už vychutnal jako první muž jihlavské střídačky. Mezitím byl kvůli emigraci dcery propuštěn z armády.
Pozdější dlouholetý jihlavský zastupitel krátce působil i v Pardubicích či Havlíčkově Brodě, v letech 1999 až 2003 byl hlavním koučem reprezentační dvacítky, kterou jako dosud jediný trenér v historii dovedl až ke zlatu z mistrovství světa (2000 a 2001).
Již na sklonku trenérské kariéry začaly Holíka trápit různé zdravotní problémy, které vyvrcholily loni, kdy mu kvůli infekci musela být amputována část levé nohy. Složité období mu pomáhala překonat rodina, kterou vždy stavěl na první místo. Čekání na protézu si krátí hlavně četbou a sledováním fotbalu v televizi. "Cítím se dobře, ale vždycky večer přemýšlím, jestli se ráno ještě probudím v těch sedmdesáti," říká někdejší bouřlivák, který v březnu za svůj celoživotní postoj obdržel hlavní cenu Českého klubu fair play a byl navržen i na státní vyznamenání.
