Rok 1969 - vítězství hokejistů nad SSSR zneužili politici
Praha - V pátek 28. března se československý hokej dočkal dalšího velkého vítězství. Když dal v 51. minutě Jaroslav Holík do sítě Sovětů čtvrtý gól, vypukla v republice již podruhé během týdne exploze nadšení. Na mistrovství světa ve Švédsku dokázal reprezentační tým sovětskou "sbornou" porazit hned dvakrát. Tentokrát však sportovní vítězství mělo mít hlubší dopad. Lidé doma prožívali symbolickou pomstu za okupaci ze srpna 1968.
Radost jim nezkalil ani fakt, že nakonec hokejisté skončili třetí a titul opět putoval do Sovětského svazu. Hokejový šampionát a jeho domácí odezva však měly i politické souvislosti a staly se záminkou ke změnám ve vedení komunistické strany a k urychlení normalizace.
Sami hokejisté se ani nesnažili zastírat, že souboje se Sověty pro ně mají politický rozměr. Po prvním zápase, který českoslovenští hokejisté překvapivě vyhráli 2:0, soupeřům ze SSSR Čechoslováci nepodali ruku. Trenér Jaroslav Pitner to posléze komentoval slovy: "U nás je zvykem, že poražený přichází blahopřát vítězi."
Po vítězném zápase se republikou přelila první vlna nadšení. Na pražském Václavském náměstí slavily asi 2000 lidí a skandovala se i protisovětská hesla. Hokejový šampionát tak byl alespoň symbolickou odvetou za potlačení Pražského jara.
Druhé vítězství Československa vyvolalo bouřlivé oslavy
Pouhý týden od prvního vítězství nad Sověty nastoupil reprezentační tým k druhému zápasu. Československo vedlo po první třetině dva nula, ve druhé třetině Sověti srovnali. V závěrečné části však nejprve Josef Horešovský a poté Jaroslav Holík definitivně rozhodli zápas, když dvě minuty před koncem dokázal Alexander Ragulin už jen snížit.
Na ledě se objevilo několik hokejistů v dresu s přelepenou hvězdou na státním znaku. "Myslím, že na to přišel Jarda Holík," vzpomněl si tehdejší bek Jan Suchý. Podle něj to bylo spontánní rozhodnutí těsně před zápasem.
Po závěrečné siréně bylo prakticky celé Československo na nohou a začaly bouřlivé oslavy, které se na některých místech změnily v otevřená vystoupení proti okupantům. Konflikty vznikaly především v místech, kde sídlily sovětské posádky - v Ústí nad Labem dokonce hořelo několik sovětských vojenských aut. S velkou pravděpodobností se přitom většinou jednalo o záměrně vyprovokované akce.
Po příletu se hokejisté nemohli na Ruzyni setkat s lidmi, kteří je přišli přivítat. "Nikdo nám důvod, proč to bylo, nesdělil," uvedl Suchý. Bývalý hráč vzpomenul, že na výslechu jako členové vojenské Dukly Jihlava u kontrarozvědky byli, ale žádné postihy z toho pro hráče nevznikly.
Oslav využila Státní bezpečnost i Kreml
StB stála za asi nejvýraznějším konfliktem hokejových oslav - rozbití kanceláře sovětské letecké společnosti Aeroflot v dolní části Václavského náměstí. Už 25. ledna 1969 se výloha Aeroflotu stala při pohřbu Jana Palacha terčem útoku demonstrantů a StB se tím inspirovala. Na chodník před kancelář s předstihem přivezla dlažební kostky, které během oslav její agenti začali házet do výlohy. V té době bylo na náměstí kolem 150 000 lidí a někteří se snadno nechali provokatéry strhnout.
Protisovětské akce se staly pro Kreml vítanou záminkou k tomu, aby zvýšil tlak na odstoupení prvního tajemníka komunistické strany Alexandra Dubčeka. Na zasedání ÚV KSČ v dubnu Dubček sám požádal o uvolnění z funkce a na jeho místo nastoupil Gustáv Husák. Normalizace v Československu se mohla rozběhnout naplno.
