BLOG: StB? No problem. Omluva? Nic takového. Odchod? Až já budu chtít
Spolupráce s StB není nic, na co by měl být člověk pyšný. A když je ten člověk ve vysoké funkci, v níž reprezentuje další velkou skupinu lidí, měl by si vidět alespoň na špičku vlastního nosu, mít trochu sebereflexe a říct: Sice jsem nikomu neublížil, ale už to, že jsem s nimi vědomě spolupracoval, byla chyba – takže končím.
Jenže to se u nás nenosí. Příkladem jde už premiér Babiš, který zarytě tvrdí, že s StB nespolupracoval a dokonce hlásí, že to uznaly i soudy. Většinou zapomíná dodat, že ten hlavní jeho spolupráci potvrdil.
Teď je na tom mírně podobně i Tomáš Král, šéf tuzemského hokeje, který na vojně pracoval pro vojenskou kontrarozvědkou, která spadala pod StB. Omlouvat se nehodlá, protože prý nemá za co.
To potvrdili i lidé ve výkonném výboru hokejového svazu tím, že se za něho postavili v poměru devět pro setrvání ve funkci, jeden proti.
No a co, když premiér nevidí problém, proč by ho měl vidět hokejový prezident, který se nechal přemluvit ke spolupráci jako mladík na vojně. Ten sice aspoň řekl, že skončí v červnu – tak uvidíme.
Nicméně odejít jako člověk, který by měl na významném postu v tuzemském sportu mít aspoň trochu toho sportovního ducha, čemuž ve starém Řecku říkali Kalokaghatia – něco jako: v krásném těle krásný duch, Král propásl. A propásli to i členové výkonného výboru.
A svět běží dál, vždyť se nic neděje - byl přece tenkrát na vojně a ono se to tehdy tak nebralo, byla jiná doba...
Jenže právě teď už je jiná doba, a to bychom si měli konečně uvědomit, nebo nad námi ten stín minulosti bude viset stále.
