Více než jen fotbalový zápas - dnešní El Clásico bude památné z mnoha důvodů
Barcelona - V případě současných soubojů Barcelony s Realem lze dost možná říct, že zažíváme historii. Nikdy předtím (tyto) dva celky tolik nedominovaly světovému klubovému fotbalu a nedokázaly k sobě agregovat tolik nejlepších hráčů na světě. A tato unikátní dvojdominance právě přechází do svého třetího roku - od doby, co přišel José Mourinho. Zápas mezi těmito dvěma giganty však dost možná nebude jen fotbalový.
Legendární fotbalový trenér Béla Guttmann nikdy nevydržel v žádném klubu déle než tři roky - o tom posledním, třetím, byl totiž přesvědčen, že je osudový. Týmu už se po něm nikdy tolik nedařilo, vznikaly roztržky, dostavoval se nedostatek motivace, ostatní už na něj našli recept, nebo už byl jednoduše za zenitem.
Mourinha by s Guttmanem vlastně mohl srovnat kdekdo. U žádného týmu jako hlavní kouč - jakkoliv byl úspěšný - nevydržel déle než tři roky. A vždy - kromě působení v Chelsea - dokázal odejít na naprostém vrcholu. Po vítězném finále Ligy mistrů s Portem téměř bez emocí sundal medaili za triumf a odkráčel do kabiny, po vítězství s Interem se zase v slzách objímal a loučil s Markem Matterazzim.
Čím byl loňský Real výjimečný
Loni se zdálo, že má nakročeno k tomu samému s Realem Madrid, Sergio Ramos však místo toho v semifinále Ligy mistrů poslal rozhodující penaltu na tribunu. Dosáhl triumfu nad Barcelonou v lize, což lze možná považovat za snad ještě větší úspěch než vítězství v nejprestižnější evropské soutěži.
Jak sám nedávno řekl v rozhovoru pro CNN, "rozdíly, které rozhodují v Lize mistrů, jsou minimální." Konzistentně, celou sezonu, být lepší než Barcelona a pak ji porazit na vlastním hřišti, je ale obrovský úspěch. Jiný tým na světě, snad i v historii, než loňský Real, by to dokázal jen stěží. I tak ale musejí mít Madridští pocit, že tomu ten malý krůček k ultimátnímu sukcesu chybí - a to získat jubilejní desátý triumf v Lize mistrů v současném složení a obnovit svůj status největšího klubu na světě.
Teď však přichází zrádný třetí rok, který již stačil zešedivět a zplešatět jeho souputníka Pepa Guardiolu natolik, že za něj přišla jeho pravá ruka Tito Vilanova. A oba týmy se momentálně nacházejí trochu na rozcestí.
Barcelona je stoprocentní. Zatím však "jen" bodově
Barcelona je bodově stoprocentní, herně však zatím zdaleka není na takové úrovni, kterou si udržovala v posledních sezonách, přestože - jako třeba v zápase se Sevillou, kdy prohrávala 0:2, aby nakonec v druhém poločase otočila skóre třemi góly - doteď vykazuje snad i větší nezdolnost než loni. O tom, jak nové impulsy a motivace zapůsobily na hráče, se dost možná budeme moci přesvědčovat i nadále.
Barcelona je však zvlášť zranitelná v obraně a vše nasvědčuje tomu, že tomu tak bude i v neděli. Chybí kapitán Blaugranas Carles Puyol, který se měl rozehrát v úterním duelu s Benfikou Lisabon, tam si však vykloubil loket. Mimo to se bude Barcelona muset obejít bez Gerarda Piquého kvůli zranění chodidla.
Na klíčových pozicích ve středu obrany dva klubové lídry a skvělé organizátory s největší pravděpodobností nahradí přeučení (Mascherano) či přeučující se (Song) defenzivní záložníci. Bude to tak klíčový prostor, na který Real s největší pravděpodobností zaměří pozornost, stejně jako v případě prvního letošního Clásica ve španělském superpoháru.
Nezávislost na tribunách
Zápas je však mimořádný i z jiného důvodu. Španělsko se zmítá v ekonomických problémech, které přerůstají do obřích demonstrací - a to nejenom protivládních či protireformních. Před necelým měsícem vyšlo do ulic v Barceloně 10 % katalánské populace (zhruba 1,5 milionu lidí), aby demonstrovalo za nezávislost španělského regionu.
FC Barcelona pak je jedním z největších symbolů Katalánska - její heslo Més que un club ("Víc než jen klub") toho přitom je přímým faktickým odrazem. Již v předchozích zápasech bylo z tribun slyšet skandování za nezávislost a v duelu s Realem Madrid, "královským klubem", symbolem Španělska, protežovaným zvláště za vlády Frankovy diktatury, se dá čekat, že se konflikt ještě více prohloubí.
Real potřebuje vítězství nad Barcelonou víc než kdykoliv jindy
Realu letos, přinejmenším zkraje sezony, chyběla jednotnost v kádru, koncentrace a invenční, přitom nemilosrdné protiútoky - všechno hlavní prvky, na které se Madrid loni spoléhal. Mourinhův výrok o tom, že "nemá žádný tým", po porážce se Sevillou působil téměř zoufale a jeho menší neshody s Ramosem z loňské sezony stále rostou.
Madrid momentálně na Barcelonu ztrácí osm bodů. Ty tři v neděli potřebuje více než jeho katalánský soupeř - nejenom kvůli snížení náskoku a přímého boje o titul (ano, opravdu by se o něm v podstatě mohlo rozhodnout již 7. října po sedmi odehraných kolech), ale hlavně aby dokázal restartovat sezonu, která zatím neprobíhá podle jeho představ - a oddálil konec zenitu, nad nímž se mračí Guttmanovo "tříleté pravidlo". Ve hře je však ještě tolik dalších faktorů, že dnešní duel bude nepochybně Més que un partit de futbol - tedy více než jen fotbalový zápas.
