Tréninky byly spíš sranda, byla tam dobrá parta, vzpomíná Jelínek na úžasné MS v Chile
Do konce finálového utkání fotbalového mistrovství světa v Chile mezi obhájcem titulu Brazílií a překvapením turnaje Československem chybělo 17. června 1962 zhruba dvacet minut, když střelu útočníka Josefa Jelínka mířící do sítě zastavil rukou obránce Djalma Santos. Sovětský rozhodčí Nikolaj Latyšev však penaltu neodpískal a místo vyrovnání "kanárci" později upravili skóre na konečných 3:1. Nezapomenutelné okamžiky.
Plakety a další suvenýry ze zájezdů do Brazílie zdobí spolu s fotografií a zarámovaným dresem Dukly stěny jeho pražského bytu, v němž pečuje o nemocnou manželku. Nechybí ani maketa stadionu Nacional v Santiagu, na němž Josef Jelínek odehrál před 60 lety nejslavnější zápas své bohaté kariéry.
"Brazilci měli mančaft, že moc šancí na zlato nebylo. Všichni byli špičkoví hráči," vzpomínal jeden z pěti žijících vicemistrů světa.
Jednaosmdesátiletý Jelínek si dodnes živě vybavuje nejen senzační tažení turnajem, ale také skepsi fanoušků před odletem, spartánské ubytování v bývalých kasárnách či svérázné tréninky Rudolfa Vytlačila, s nímž musel před finále spát na pokoji. Zkušenější hráči totiž věděli, že kouč chrápe.
"Vytlačil tomu dával volnost. Věděl, že starší kluci jako Pepík Masopust, Láďa Novák, Andrej Kvašňák nebo Sváťa Pluskal si to pohlídají. Tréninky byly spíš taková sranda, byla tam dobrá parta," řekl Jelínek, který v Chile odehrál všechny zápasy kromě posledního utkání ve skupině s Mexikem, kdy už měli Čechoslováci postup do vyřazovacích bojů zajištěný.
"Jádro tvořili zkušení hráči. Já, Venca Mašek a Štibrányi jsme byli mladí blázni. Byl jsem tvrdší než konkurent na levém křídle a zároveň kamarád Mašek, tak jsem se možná Vytlačilovi hodil do systému víc," prohlásil Jelínek, který má na kontě i pět ligových titulů s Duklou.
Nezapomněl ani na nevhodně načasované předání ceny pro nejlepšího brankáře šampionátu Viliamu Schrojfovi těsně před začátkem finále nebo několik podivných rozhodnutí sudího Latyševa. K dobru dal také historku o tom, jak Čechoslováci věnovali nafasované rádiovky brazilskému masérovi, který se jich v průběhu turnaje ujal, a jak se kvůli tomu doma stali terčem různých poznámek.
