1962: Masopustovu jízdu za zlatem zastavili až Brazilci

Dva roky před šampionátem postihlo Chile rozsáhlé a ničivé zemětřesení, i přesto dokázal relativně chudý jihoamerický stát uspořádat v roce 1962 světový šampionát ve fotbale. Čechoslováci do Chile nevyráželi s vysokým očekáváním. V přípravě se jim herně nedařilo a nevěřili jim ani zahraniční experti, ani fanoušci doma.

V čtyřčlenné skupině na Československo navíc čekali obhájci titulu mistrů světa Brazilci v sestavě s tehdy nejlepším světovým fotbalistou Pelém a Španělé, kteří se o dva roky později stali evropskými šampiony a do Chile dorazili s čerstvě naturalizovaným hvězdným Ferencem Puskásem.

"Dostávali jsme před odjezdem rady typu: 'Až tam přijedete, ani nevybalujte, protože pojedete hned zpátky'," vzpomínala největší hvězda československého výběru Josef Masopust. "I když jsme věděli, že se s námi moc nepočítá, tak nás to namíchlo. Aspoň nám lidi mohli držet palce a říct, zkuste to," postěžoval si i po více jak padesáti letec záložník. 

Lepší než ve snu

Jenže turnaj se od samého začátku vyvíjel pro podceňované Čechoslováky nečekaně dobře. V prvním utkání skupiny porazili Španělsko a cesta mezi nejlepších osm celků byla otevřená. Ovšem v dalším duelu čekala Pelého Brazílie a mistrovství světa 1962 mělo být Pelého turnajem. Už to nebyl ten zázračný mladík jako o čtyři roky dříve ve Švédsku, ve dvaadvaceti byl Pelé považován za nejlepšího fotbalistů své doby a Brazílii měl dovést k obhajobě titulu.

Jenže ve druhém utkání základní skupiny proti Československu se Pelé při pokusu o střelu zranil a zbytek turnaje už sledoval jen z lavičky. I díky tomu se Čechoslovákům podařilo uhrát bezbrankovou remízu 0:0 a ani závěrečná porážka s Mexikem už postupové plány nezhatila.

Čechoslováci dál vítězili

Už sama účast ve čtvrtfinále byla nad plán, ale československá jízda turnajem zdaleka nekončila. Postup do semifinále vychytal brankář Schrojf, který měl lví podíl na výhře nad Maďarskem. "Ani nejlepší útočníci světa Puskás, Suarez, Gento, Del Sol, Garrincha, Didi, Vavá, Pelé a další si neuměli poradit s československou obranou. Ani fantasticky rychlí Maďaři - Albert, Tichy nebo dr. Fenyvesi, neobstáli líp. Československé mužstvo dokáže výborně bránit, a když mu zachytá brankář jako v tomto utkání, nezbývá soupeři nic jiného, než kapitulovat," hodnotil tehdy vystoupení Čechoslováků list L´Equipe.

V euforii hrající Čechoslováci přejeli v semifinále výsledkem 3:1 Jugoslávii a triumf, který Československu unikl před 28 lety, byl již jen krůček. Ve finálovém duelu čekala stejně jako v základní skupině Brazílie a i tentokrát byli Čechoslováci velkými outsidery. Brazilci sice postrádali Pelého, zcela ho nahradil ale jiný fotbalový génius  - Garrincha. Obhajobě brazilského triumfu nemělo podle očekávání stát nic v cestě.

Byli to ale Čechoslováci, kdo otevřel skóre a dostal se do vedení. V 15. minutě se do brazilské branky trefil Josef Masopust, který zakončil skvělý rok ziskem Zlatého míče pro nejlepšího evropského hráče. Jenže Čechoslováci se z vedení dlouho neradovali, už za dvě minuty vyrovnal Amarildo, jenž v sestavě Brazilců nahradil zraněného Pelého, a do kabin se šlo za nerozhodného stavu.

Svůj den tentokrát neměl nejlepší brankář mistrovství Viliam Schrojf, někteří tvrdí, že za to mohlo zapadající slunce nad stadionem, které mu svítilo do očí. Nicméně na začátku druhého poločasu vypadlo československému brankáři několik snadným míčů, Brazilci vycítili šanci a zvýšili frekvenci střel. V 69. minutě poslal Brazilce do vedení Zico po Amarildově centru. Pak se Čechoslováci dožadovali penalty po ruce Santose, místo toho ale přišel třetí gól Brazilců z kopačky Vavá, který udělal definitivní tečku za československými nadějemi.