Protesty v Íránu prosakují i na fotbalová hřiště v Kataru. A do toho přichází zápas s USA

Írán na světovém šampionátu dvěma brankami v závěru zdolal Wales a drží si značnou šanci na postup. Proti dvakrát remizujícím Američanům dokonce týmu za určitých okolností stačí k postupu i nerozhodný výsledek. Pro zemi by to byl velký úspěch, případné vítězství nad Spojenými státy by se navíc rovnalo i diplomatickému triumfu.

Íránský fotbalový výběr je tak před duelem pod značným tlakem. Ten ovšem trvá po celý šampionát, vlastně od úvodního duelu s Anglií. Reprezentanti totiž ostentativně nezpívali svou národní hymnu, čímž podpořili přetrvávající protirežimní protesty ve své zemi. Ty vyvolalo úmrtí dvaadvacetileté Íránky Mahsy Amíníové, která zemřela poté, co byla zadržena mravnostní policií údajně kvůli příliš volně nasazenému hidžábu.

Skutečnost, že si gesto íránských hráčů lze vykládat pouze jediným způsobem, potvrdil kapitán týmu Ehsán Hajsáfí, který protesty ve své zemi – údajně nejrozsáhlejší za více než čtyřicet let trvání islámského režimu – jednoznačně podpořil. "Podmínky v naší zemi nejsou správné a lidé nejsou šťastní. Doufám, že nastane změna," prohlásil dvaatřicetiletý fotbalista. "Chtěl bych vyjádřit soustrast všem pozůstalým. Měli by vědět, že jsme s nimi, podporujeme je a soucítíme s nimi," dodal Hajsáfí.

Že tak nakonec Írán svůj úvodní zápas s favoritem prohrál 2:6, nebylo vůbec tím důležitým. "Všichni jsme smutní, protože naši lidé jsou v Íránu zabíjeni, ale všichni jsme hrdí na náš tým, protože nezpívali národní hymnu – protože to není naše národní hymna, je jen prorežimní," řekl jeden z fanoušků, který si nepřál být jmenován. Další fanoušci na podporu protestů nesli transparenty s nápisem "Ženy, život, svoboda". "Svoboda pro Írán. Přestaňte zabíjet děti na ulicích!" křičela další fanynka.

Fotbalisti hrají a každé jejich gesto je pod drobnohledem

Od Íránců šlo o nebývalý projev odvahy, tím spíše v kontextu (ne)protestu zemí jako Anglie či Nizozemsko, které nakonec pod hrozbou obdržení žluté karty odstoupily od svého záměru nastoupit s duhovými páskami a nápisem One Love na podporu lidských práv v Kataru. Na rozdíl od Harryho Kana či Virgila van Dijka totiž íránským hráčům hrozí mnohem horší tresty, než je ten karetní.

A že nejde o plané hrozby, naznačuje reakce íránského režimu. Podle informací stanice CNN měli být reprezentanti po zmíněném duelu s Anglií povoláni před zástupce Íránských revolučních gard, tedy obávaných bezpečnostních jednotek Íránu. CNN se odvolává na svůj zdroj, podle něhož mělo být fotbalistům vyhrožováno, že pokud protesty nepřestanou, doplatí na to jejich rodiny. Ve druhém utkání skupiny proti Walesu už reprezentanti hymnu zpívali.

Podle americké stanice je přímo v Kataru také značné množství íránských bezpečnostních pracovníků, kteří mají na stadionech vytvářet atmosféru klidu a sounáležitosti – tedy přesného opaku současné situace v zemi. "Na utkání s USA jich mají být tisíce," tvrdí zdroj. Fotbalisté také jsou v Kataru pod přísným dohledem a mají zakázaný jakýkoliv kontakt s jinými reprezentacemi.

Írán žádá vyloučení USA z turnaje

A situace před jedním z nejsledovanějších duelů možná celého šampionátu dále eskaluje. Americká fotbalová federace totiž na svých účtech na sociálních sítích zveřejnila íránskou vlajku pouze s třemi barevnými pruhy – tedy bez znaku islámské revoluce, což lze vnímat jako zřejmý odkaz na současné protesty v zemi. 

Svůj příspěvek federace posléze stáhla a americký trenér Gregg Berhalter se za něj omluvil (byť on ani jeho hráči s ním neměli nic společného), z reakce Íránu ovšem o nějakém smíření nemůže být ani řeči. "Zveřejněním tohoto zkresleného obrázku porušil fotbalový tým chartu FIFA, tomu odpovídá trest suspendace na deset zápasů. Tým USA by tedy měl být vyloučen z dalších bojů na MS 2022," objevilo se v oficiálním íránském prohlášení.

Že by na něj skutečně došlo, to skutečně není pravděpodobné. FIFA, která se po celý šampionát konaný v zemi, jež má v dodržování lidských práv zřetelné nedostatky, snaží zoufale držet zdání sportu odděleného od politického dění, na íránský požadavek dosud nereagovala.

Politika přitom do dění na šampionátu evidentně prosakuje, i když se ji nejen FIFA, ale třeba i íránská státní televize, která přerušila těsně před "slavnou" íránskou hymnou přenos, pokusí z televizních přenosů vymazat. Třeba tak jako fanouška, který vběhl během utkání Portugalska s Uruguayí na hřiště s duhovou vlajkou a nápisy na podporu íránských žen a Ukrajiny, která čelí ruské agresi.

Další pokračování, případně i rozuzlení íránského příběhu na letošním mistrovství, přinese duel s USA. Když se obě země na mistrovství potkaly naposledy, psal se rok 1998. Před zápasem, který nakonec Írán vyhrál 2:1, tehdy reprezentanti obou výběrů zapózovali pro společnou fotografii.

Ta měla symbolizovat to, že na hřišti stojí 22 fotbalistů, a ne jedenáct a jedenáct znesvářených diplomatů, potažmo rovnou vojáků. Od šampionátu, který před čtyřiadvaceti lety hostila Francie, už ale uplynulo hodně vody, a co bylo možné tehdy, už zřejmě není dnes.

Íránští fotbalisté sami o sobě poměry ve své zemi nezmění. Jak ale ukazuje reakce režimu, každé jejich gesto na letošním mistrovství světa je sledováno pozorně a s obavami z toho, co by mohlo přinést. A to je síla, kterou zatím žádné cenzurní metody nedokázaly zcela potlačit.