Švýcarsko: Hodinářsky přesná defenziva

"Švýcarsko patří mezi malé země, a ty jsou přece jen trochu znevýhodněné. Potřebujeme mít k dispozici ty nejlepší hráče, abychom byli konkurenceschopní. Nemáme velkou skupinu fotbalistů, ze které bychom mohli vybírat. Musíme se dobře připravit a spoléhat na týmového ducha," myslí si bývalý reprezentační útočník Stéphane Chapuisat, který ve 103 zápasech národního týmu vstřelil 21 gólů.

Švýcaři se poprvé zúčastnili MS v roce 1934 a při své premiéře na finálovém turnaji v Itálii postoupili rovnou mezi osm nejlepších, kde si vylámali zuby až na Československu. Postup se jim znovu povedl o čtyři roky později ve Francii, když porazili sousedy z Německa a nakonec nepřešli přes Maďarsko. V roce 1954 Švýcaři jako hostitelé MS vypadli ve čtvrtfinále. V divokém zápase tehdy prohráli s Rakouskem 5:7. Následoval dvojitý nepostup ze skupiny v letech 1962 a 1966 a pak dlouhá pauza až do osmifinále v USA o 28 let později.

Zaparkovaný minibus

V posledních letech se mužstvo stalo proslulé díky výborné obraně a drží rekord MS v neprůstřelnosti. "V minulosti jsme hráli moc defenzivně a byli jsme za to kritizováni, nyní se snažíme zlepšit i v útoku. Jdeme dopředu mnohem víc a dáváme také více gólů. Když vyhráváme 1:0 nebo 2:0, všichni jsou šťastní, i když je to zase postavené na defenzivě," líčí záložník Frankfurtu Tranquillo Barnetta.

Švýcarskou reprezentaci vede opět Ottmar Hitzfeld, který bude společně s Vincentem del Bosquem jedním z nejdéle sloužících koučů v Brazílii. Hitzfeld zažil turnaj před čtyřmi lety, v němž byli Švýcaři jediným týmem, který dokázal zdolat pozdější španělské šampiony (1:0). "Dodnes si tu výhru pamatuju, byl to fantastický výsledek. Pak jsme ale proti Chile měli smůlu, vyloučen byl Valon Behrami a mezi šestnáct týmů jsme nepostoupili," vzpomíná Hitzfeld. Jeho tým ještě remizoval s Hondurasem 0:0. "Po úvodní euforii jsme byli hodně zklamaní. Musíme se z toho poučit a tentokrát ze skupiny postoupit," dodává Hitzfeld, jehož po mistrovství světa nahradí na lavičce Vladimir Petkovič, kterého letos na základě vědomí angažmá se švýcarským národním týmem vyhodilo Lazio.

Mezinárodní mixáž

V roce 2009 zažilo Švýcarsko překvapivé vítězství na MS do 17 let a někteří z tohoto úspěšného mužstva se stali součástí současné reprezentace – Xhaka, Rodríguez nebo Seferovič, který vstřelil vítězný gól ve finále, jsou teď oporami národního týmu. "Jsou ještě stále hodně mladí, na startu mezinárodní kariéry," říká petašedesátiletý Hitzfeld.

V uplynulých letech přišla do reprezentace řada fotbalistů rozmanitého původu. 15 hráčů povolaných k letošnímu přátelskému utkání se buď v zemi nenarodilo, nebo se tam nenarodili jejich rodiče. Většina hráčů ze současného kádru hraje v sousedních zemích. "To, že jich je tolik v zahraničí, ukazuje, jak kvalitní je v současnosti švýcarský fotbal," myslí si Hitzfeld.

Zvyk je železná košile

Švýcarsko ve své kvalifikační skupině neprohrálo, v deseti zápasech ale vstřelilo jen sedmnáct gólů. Skupinu vyhrálo s náskokem díky skvěle organizované hře. "Jeho filozofie? Většina trenérů hraje podobným systémem: 4-2-3-1 nebo 4-1-4-1. Když vám ale trenér věří, i když to třeba tolik nefunguje a můžete zareagovat podle svého, je to velmi povzbudivé," říká Chapuisat. "Mou prací je implementovat filozofii hry do týmu. Jsme dobří v obraně, v devíti zápasech jsme šestkrát nedostali gól," zdůrazňuje Hitzfeld.

Brankářská jednička Diego Benaglio reprezentoval Švýcarsko více než padesátkrát, před ním tvoří obranu von Bergen a Djourou jako stopeři. Na krajích jsou Lichtsteiner vpravo a Rodríguez vlevo. "Uprostřed hřiště nastupují Inler s Behramim. Záloha je velmi solidní, i se Shaqirim na kraji. V útoku je hned několik hráčů, kteří mohou v Brazílii zazářit. Možná dostane šanci někdo mladý," míní Chapusiat.

Hitzfeldův tým spoléhá na protiútoky, roli jednoho útočníka v poli plní Seferovič. "Mám pocit, že současný tým je velmi dobře namixovaný, sestava si na sebe zvyká dva a půl roku a vývoj je opravdu zřetelný. Tým získal pod Hitzfeldem potřebnou sebedůvěru," míní Chapusiat.

Ani jedna prohra

Švýcarská cesta kvalifikací začala v roce 2012 ve Slovinsku. Xhakův gól z první půle a zkušenost kapitána Inlera nasměrovaly tým na správnou cestu. "Úvodní zápasy jsou velmi důležité a my jsme dokázali vyhrát 2:0 ve Slovinsku, to nám hodně pomohlo. Dalším soupeřem byla Albánie doma a v tom zápase nastoupili tři nebo čtyři hráči vůbec poprvé proti zemi, ze které pocházejí, takže emoce byly hodně vyšponované," vzpomíná Hitzfeld.

Mužstvo se kvalifikovalo v Tiraně proti Albánii a pak slavilo v jednogólovém utkání v Bernu proti Slovinsku. V následných čtyřech přátelských utkáních podlehli Švýcaři loni v listopadu jen Korejcům 2:1, letos si jinak na domovské půdě poradili s Jamajkou i reprezentací Peru, proti Chorvatsku pak uhráli remízu 2:2.

Horko, vlhko a zase horko

Švýcarsko je ve skupině E a první duel si odbyde proti Ekvádoru přímo na brazilském národním stadionu v hlavním městě. Následovat bude důležitý duel proti Francii v Salvadoru a pouť skupinou ukončí přímo v amazonském Manausu proti Hondurasu. Hitzfeldovi se plán zápasů z pochopitelných důvodů kvůli neustálému cestování a střídajícím se klimatickým podmínkám nelíbí. "Považuji to za nezodpovědné," řekl dříve na adresu organizátorů. Zda to byla kritika opodstatněná a jak moc velký vliv bude mít počasí na výkony jeho týmu, se již brzy dozvíme.