MS 1954: Zázrak v Bernu - Zrození německé fotbalové mašiny
Praha – Fotbalisté Německa v posledních desetiletích patří k tradičním favoritům všech velkých reprezentačních akcí. Legenda o neporazitelném Nationalmanschaftu se začala rodit před šedesáti lety na bernském Wankdorf stadionu, kde podceňovaní Němci ve svém prvním finále dokázali srazit na kolena dominantní výběr své doby – legendární Puskásovo Maďarsko.
Nikdy předtím a nejspíš ani nikdy potom nemělo vyvrcholení světového šampionátu tak jednoznačného favorita. Fotbalová planeta totiž neznala v první polovině 50. let lepší fotbalové mužstvo než reprezentaci Maďarska. Svěřenci trenéra Gusztáva Sebese hladce vyhráli olympijský turnaj v Helsinkách 1952 a před finále drželi sérii 32 zápasů bez porážky při monumentálním skóre 142:31!
Herní mistrovství Maďarů uznávala dokonce i pyšná Anglie, ale musela k tomu dojít hodně bolestivou cestou. Kolébka fotbalu si na podzim 1953 pozvala Maďary do Wembley, aby jim ukázala svou nadřazenost. Ti ovšem neměli s hostiteli žádné slitování a v "Utkání století" vypráskali Albion hlavně zásluhou hattricku Nándora Hidegkutiho 6:3. Odveta na Népstadionu v generálce na MS byla ještě krutější, Maďaři zdecimovali protivníka 7:1 a jen na branku vystřelili během zápasu 25x!
Sebes jako první odvrhnul destruktivní meziválečný systém plný herních stereotypů a dogmatického rozdělení hráčů na obranu a útok. Jednotlivé řady se v jeho pojetí na hřišti prolínaly, Maďaři dokázali umně měnit systém hry, tempo i rychlost a jejich soupeři si s tím nedokázali poradit. Za elastickou defenzívou chytal skvělý Gyula Grosics a na druhé straně soupeřovy obránce budila hrůzou ze sna jména jako Hidegkuti, Zoltán Czibor, Sándor Kocsis a zejména Ferenc Puskás.
Nezastavitelná uherská mašina se valila i švýcarským šampionátem. V základní skupině smetla 9:0 Koreu, ve čtvrtfinále i bez zraněného Puskáse přetlačila nezvykle tvrdě hrající Brazilce 4:2 a v semifinále stejným poměrem uruguayské obhájce titulu. A nikdo nepochyboval o tom, že ve finále by to mělo být jiné, vždyť Němci schytali od svého soupeře v základní skupině debakl 3:8!
Německá cesta do Bernu byla o poznání složitější. Ze základní skupiny postoupili svěřenci Seppa Herbergera až po dodatečném utkání s Tureckem. Nahrál jim ale podivný systém turnaje, kdy v jedné části pavouka spolu byli vítězové skupin a ve druhé celky z druhých míst. Němci si poradili s Jugoslávií a v semifinále rozstříleli Rakousko 6:1, ve finále se jim ale nedávaly prakticky žádné šance.
Vedle skepse a nedůvěry veřejnosti měli však Němci ještě jednu velkou motivaci: teprve devět let po konci války chtěli ukázat světu svou zemi v trochu lepším světle. Začátek zápasu však prognózám odpovídal, favorit vedl v 8. minutě po gólech uzdraveného Puskáse a Csibora 2:0. Němci ale dokázali už za deset minut vyrovnat, když se trefili Max Morlock a pozdější hrdina Helmut Rahn. Maďaři se ovšem z direktu oklepali a postupem času si vytvářeli čím dál znatelnější převahu. Anton Turek v německé brance ale ten den doslova čaroval.
Rozhodnutí přišlo šest minut před koncem. Němci se vydali k ojedinělému protiútoku, na hranici vápna se dostal míč k Rahnovi a ten táhlou střelou k pravé Grosicsově tyči šokoval fotbalový svět. Maďaři se sice nevzdali, ale gól Puskáse neplatil pro sporný ofsajd a v poslední minutě opět Puskáse vychytal fantastický Turek. "Zázrak z Bernu" byl dokonán a poprvé od konce války zněla na velké sportovní akci stadionem německá hymna.
Důležitost tohoto legendárního střetnutí ještě více vynikne při srovnání fotbalových osudů obou zemí v následujících desetiletích. Maďaři sice po finále neprohráli dalších 18 zápasů za sebou, to už však byla jejich labutí píseň. Skvěle sehraný celek rozmetalo krvavě potlačené budapešťské povstání v roce 1956, následná emigrace Puskáse s Kocsisem a samozřejmě nezastavitelně přibývající věk dalších opor. Na MS 1958 nepostoupili Maďaři ze skupiny, z dalších pěti účastí (poslední 1986) pak jen dvakrát pronikli do čtvrtfinále.
Naproti tomu jejich finálový přemožitel položil základy, na kterých postupně vznikla jedna z největších světových fotbalových velmocí. Němci od té doby nikdy nechyběli mezi nejlepšími osmi celky MS, získali další dva tituly mistrů světa, celkem šestkrát byli ve finále a ještě třikrát vybojovali bronz. Na evropském šampionátu si pak připsali dalších devět medailí včetně tří zlatých. A v neděli v Riu de Janeiru budou mít možnost po 60 letech od bernského finále přidat do své fotbalové kroniky další zlatou kapitolu.
