Ferenc Puskás, největší z "Kouzelných Maďarů"

Legendární útočník se narodil jako Ferenc Purczeld Biró 2. dubna 1927 v Kispesti, dnešním předměstí maďarské metropole. Fotbalově vyrůstal v místním fotbalovém klubu, do kterého se přihlásil pod falešným jménem Miklós Kovács, aby mohl za klub hrát dříve než ve dvanácti letech. Příjmení Puskás začal používat jako desetiletý. V seniorském týmu Kispesti debutoval jako šestnáctiletý v listopadu 1943 a o necelé dva roky později už byl členem reprezentace. Za šest let v mateřském celku nastřílel 187 branek ve 177 zápasech a v roce 1948 byl nejlepším střelcem celé Evropy.

V roce 1949 převzala Puskásův klub armáda a přejmenovala ho na Honvéd Budapešť. Podobně jako v případě pražské Dukly do Honvédu mířili nejlepší hráči země a stávali se armádními důstojníky. Major Ferenc Puskás vyhrál s Honvédem pětkrát maďarskou ligu, čtyřikrát byl jejím nejlepším střelcem a 165 branek ve 164 zápasech z něj učinilo největší postavu nejen svého klubu, ale i celého maďarského fotbalu. Jeho levačka bývala noční můrou všech brankářů, v historickém žebříčku střelců ligových soutěží je stále na čtvrtém místě.

V reprezentaci, která v první polovině 50. let prakticky neměla v Evropě soupeře, byl Ferenc Puskás kapitánem a přirozeným lídrem týmu. Až do roku 2003 zůstalo 84 Puskásových reprezentačních branek nepřekonaným rekordem. S "kouzelnými Maďary", jak se národnímu výběru přezdívalo, vyhrál v roce 1952 v Helsinkách olympijské hry. O rok později dokázali Maďaři jako první kontinentální tým v historii vyhrát ve Wembley, v budapešťské odvetě pak roznesli hrdý Albion 7:1, což je dodnes nejvyšší reprezentační porážka kolébky fotbalu. Od roku 1950 neprohrál tým, kde vedle Puskáse zářily další hvězdy jako Zoltán Czibor, Sándor Kocsis, József Bozsik, Nándor Hidegkuti nebo brankář Gyula Grosics, celkem 33 utkání v řadě, na úplný vrchol však nedosáhl.

Ve finále MS 1954 vedli Maďaři nad Německem, které v základní skupině rozdrtili 8:3, po osmi minutách 2:0. Ale houževnatí Němci dokázali výsledek otočit a utkání vstoupilo do historie jako Bernský zázrak. Dvě minuty před koncem vstřelil Puskás, hrající finále s vlasovou zlomeninou, pravděpodobně regulérní vyrovnávací branku na 3:3, ta však nebyla pro ofsajd uznána. Porážkou v Bernu skončila nejslavnější éra maďarského fotbalu, definitivní tečku za ní udělala krvavě potlačená maďarská revoluce o dva roky později. Poté, co se v listopadu 1956 Puskás dozvěděl o porážce povstání, rozhodl se pro emigraci.

Odehrál několik neoficiálních utkání za barcelonský Espanyol, pak však dostal dvouletý distanc od UEFA. Po vypršení trestu dlouho nemohl najít tým, hráče po třicítce ve špatné kondici kontaktovaly zpočátku jen menší kluby, v Manchesteru United ho odmítli, protože neuměl anglicky. Nakonec podepsal kontrakt s Realem Madrid a nastartoval druhou velkou etapu své kariéry. S královským klubem vyhrál třikrát Pohár mistrů, pětkrát španělský titul a zaznamenal 156 ligových branek. Čtyřmi brankami se v roce 1960 podílel na vítězství Realu na Eintrachtem Frankfurt 7:4 v asi nejpamátnějším finále historie PMEZ.

Od roku 1962 mohl reprezentovat Španělsko, připsal si ale pouze čtyři starty. Po ukončení kariéry v roce 1966 se Puskás stal trenérem, vedle Španělska působil i v Kanadě, Chile, Mexiku nebo Austrálii, největší úspěchy však slavil v Řecku. S Panathianikosem vyhrál dvakrát domácí ligu a v roce 1971 se probojoval až do finále PMEZ, což se do té doby žádnému řeckému klubu nepovedlo. O dvacet let později vyhrál ještě australskou ligu s South Melbourne, trenérskou etapu života ukončil v roce 1993 symbolicky na lavičce maďarské reprezentace.

Puskás se s manželkou natrvalo vrátil do Maďarska až v roce 1991. Od roku 2000 trpěl četnými zdravotními problémy, včetně Alzheimerovy choroby a prakticky neopouštěl budapešťskou nemocnici Kútvölgyi, kde také v 79 letech zemřel. Ještě za jeho života, v roce 2002, byl na jeho počest přejmenován multifunkční Népstadion v Budapešti na Puskás Ferenc Stadion. Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků označila Puskáse za nejlepšího střelce 20. století.