Od paběrkování za Lichtenštejnskem až k vítězství nad Oranjes. Co stojí za islandským úspěchem?

Island jako fotbalová země zatím nestačil u mnohých fotbalových příznivců vzbudit příliš mnoho respektu. Na jednu stranu není divu, tamější reprezentace se ještě nikdy neprobojovala na žádný šampionát. Již dříve sice disponovala několika velmi slušnými individualitami, nade všemi přitom čněl bývalý útočník Chelsea či Barcelony Eidur Gudjohnsen. Celková kvalita týmu však byla většinou mizivá, respektive zcela odpovídající možnostem státu, který dnes pojímá zhruba o padesát tisíc obyvatel méně než Brno.

Ještě v kvalifikaci na světový šampionát v roce 2010 Island skončil na posledním místě. Loni se již probojoval do baráže, kde jen těsně podlehl Chorvatsku, nyní kvalifikační skupině na mistrovství Evropy vládne. Vyhrál všechny tři zápasy, neobdržel ani jednu branku. Vítězství přitom nepřišla proti žádným druhořadým týmům. Islanďané rozdrtili Turecko 3:0, stejným poměrem zvítězili v Lotyšsku. Naposledy Island doma Nizozemsko nepustil do žádných velkých příležitostí a přesvědčivě vyhrál 2:0.

Natolik úspěšné vzedmutí by bylo jednoduché vysvětlit si tím, že Island má prostě k dispozici kvalitnější hráčský výběr než dříve. Je však zajímavé, že drtivá většina islandských fotbalistů nehraje v elitních evropských klubech – a často ani v průměrných prvoligových týmech kvalitních evropských soutěží. Velká část hráčů působí v ligách po Skandinávii či nižších kontinentálních soutěžích. Pravý záložník Bjarnason letos nastupuje za druholigovou italskou Pescaru, kapitán Gunnarsson hraje v Cardiffu, který nyní spadl do Championship. Stoper Árnason se do stejné soutěže probil s Rotherhamem ze třetí anglické ligy, záložník Gunnarsson ji nadále hraje v Coventry.

Jedinou výraznou hvězdou Islandu je tak šikovný tvořivý záložník Gylfi Sigurdsson, jenž se letos vrátil do Swansea a dostal se do vynikající formy. V posledním kvalifikačním utkání proti Nizozemsku vstřelil oba góly, o víkendu pak pomohl velšskému celku k vítězství nad Arsenalem i svou parádní trefou z přímého kopu.

Góly za národní tým pravidelně střílí i forvard Ajaxu Sibgórsson, v pouhých 26 reprezentačních startech má na svém kontě již 16 branek. Skvělou klubovou bilanci se zatím v reprezentačním dresu úplně nedaří replikovat Alfredu Finnbogasonovi, nejlepšímu střelci loňského ročníku Eredivisie. Přesto je talent letošní posily Realu Sociedad zjevný.

Islandská reprezentace na seniorské úrovni vykazuje lepší výsledky až v posledních dvou letech. Její dnešní vítězství však předznamenal úspěch jednadvacítky v roce 2011, mladí Islanďané se dostali až na závěrečný turnaj mezi osm nejlepších. Přestože měli ve skupině stejný počet bodů i skóre jako Bělorusové, nakonec se do semifinále proti české reprezentaci nedostali.

Právě česká jednadvacítka z roku 2011 čítá hned několik jmen, která jsou nyní stabilní složkou Vrbova reprezentačního výběru. Mezi pravidelné účastníky reprezentačních srazů mezi jinými patří například Vaclík, Vácha, Dočkal, Kozák či Suchý. V týmu Islandu je pak vazba mezi Eurem před třemi lety na současnou úspěšnou jedenáctku podobně těsná. Fotbalisté spolu působí od útlého věku a v sestavě, která porazila Nizozemsko, se objevili čtyři účastníci tehdejšího Eura – Gylfi Sigurdsson, Rúrik Gíslason, Birkir Bjarnason a Aron Gunnarsson.

Na generaci hráčů, kterým je nyní okolo šestadvaceti let, začal po svém příchodu před čtyřmi lety stavět i trenér seniorského výběru Lars Lagerbäck. "Nikdy bych tu práci nevzal, kdybych si nemyslel, že se můžeme někam dostat," prohlašuje zpětně bývalý dlouholetý kouč švédské reprezentace. "Říkal jsem si, že tady máme velice pozoruhodnou skupinu hráčů, zvlášť těch, kteří se tehdy s jednadvacítkou dostali až na Euro."

Lagerbäckovi přitom pomohla práce islandské fotbalové asociace s mládeží. Okolo roku 2000 Islanďané vystavěli krytá hřiště s umělou trávou prakticky na každém rohu. "Hodně se začali věnovat i vzdělání vlastních mládežnických trenérů, aby nebyli pořád tak závislí na cizincích. A na lepších površích se oproti minulosti začali víc věnovat individuální technice," líčí pro Aktuálně.cz bývalý útočník Slavie Pavel Vandas, který působil právě také na Islandu.

Lagerbäck si nyní nemůže vynachválit týmovou mentalitu svého výběru. "Nikdo si na nic nestěžuje. Vezměte si už jenom to, jak cestujeme. Nejsme nejbohatší fotbalová asociace, takže to v tomto ohledu máme trochu složité. Jednou jsme v Londýně čekali šest hodin na spoj na Kypr. Nikdo proti tomu neřekl ani slovo," popisuje šestašedesátiletý trenér.

A právě na houževnatosti Lagerbäck staví i na hřišti. Proti Nizozemsku například Island výborně bránil v bloku a nepustil svého soupeře prakticky do žádné stoprocentní příležitosti. Připravil se i na individuální schopnosti Robbena i van Persieho a vzhledem k tomu, že ofenzivní souhra Oranjes byla mimořádně jalová, Islanďané měli ideální šanci uspět.

"Islandská reprezentace je velice dobře organizovaná a disciplinovaná, velice důsledně hraje v defenzivě v rozestavení 4-4-2," vypichuje přednosti svého soupeře trenér Pavel Vrba. "Při jakémkoliv zisku míče jdou do brejkových situací a výborně zahrávají i standardní situace, uspěli při nich jak proti Nizozemsku, tak proti Turecku," všiml si kouč.

To, že Islandu k úspěchu proti Nizozemsku velkou měrou přispěla i největší hvězda výběru Gylfi Sigurdsson, bylo výmluvné. Záložník Swansea je platný nejen v ofenzivní fázi, kde je jeho kreativita při přechodu do útoku klíčová. "Je to extrémně týmový hráč," pochvaluje si svého svěřence Lagerbäck. "Pracuje na hřišti velice, velice tvrdě celých devadesát minut, takže pro Island má cenu zlata."

Tatáž slova by přitom mohl švédský trenér vztáhnout i na sebe. Při zpětném pohledu je těžko uvěřitelné, že při Lagerbäckově nástupu na trenérský post byla islandská reprezentace v žebříčku FIFA za Lichtenštejnskem. Nyní jsou Islanďané pouhých šest míst za českým výběrem. Jejich cesta vzhůru je závratná a rozhodně nelze vyloučit, že vrchol má islandská reprezentace teprve před sebou.