Ani Jürgen Klinsmann, ani Slaven Bilič, ani Jindřich Trpišovský, ale Miroslav Koubek. A mám pocit, že z těchhle jmen, která se objevovala ve spojitosti s novým koučem fotbalové reprezentace, je to minimálně druhá nejlepší volba. Alespoň v situaci, v níž fotbalová reprezentace nyní je. A už v březnu zkusí projít z baráže přes Irsko a pak případně ještě přes Dánsko nebo Severní Makedonii na světový šampionát do zámoří.
Fotbal
NÁZORKoubek jako z nouze ctnost i memento
Trenérský veterán Koubek zná fotbal vezdejší lépe než kdokoliv jiný. A i kdyby místo uvedených velkých jmen ze zahraničí přišel třeba José Mourinho, těžko by v tak krátkém čase dokázal víc než tenhle čtyřiasedmdesátiletý kouč.
Ovšem celý proces volby nového reprezentačního spasitele nevidím jako úplně šťastný. Ale zato jako nejlepší možný, když už Slavia neuvolnila Trpišovského.
Jen nevím jistě, jestli si to myslí také vedení FAČR, které se pod novým šéfem Davidem Trundou rozhodlo vyléčit český fotbal, nebo jen fotbalovou reprezentaci, Pavlem Nedvědem. Ten sice na tiskové konferenci prohlašoval, že Koubek byl jeho první volbou, ale vzhledem k tomu, že rozhoduje víc lidí, nebyla volba jednoduchá.
To mu věřím. Bývalý skvělý fotbalista a později funkcionář Juventusu Turín na nově vzniklém postu generálního manažera reprezentací ale zatím nepřesvědčil. Jen ukázal, že mu neschází razance.
Důležitá však není jen schopnost rychle rozhodnout, ale hlavně rozhodnout správně. A k plánu A mít ještě minimálně plán B. To všechno mi tu tak nějak schází.
Vyhodit totiž zkušeného trenéra Ivana Haška ještě před závěrečným zápasem v kvalifikaci doma s Gibraltarem a nahradit jej dočasně jeho asistentem Jaroslavem Köstlem mi přijde minimálně zvláštní. A to proti Köstlovi nemám vůbec nic, jen ještě nikdy nebyl hlavním koučem ani v lize. A nevěřit Haškovi ani proti Gibraltaru a k tomu doma... No, nic. Zkrátka mi to vyznělo jen jako gesto, hodně silácké a stejně tak zbytečné a nepromyšlené.
Ještě zbytečnější pak bylo to, co následovalo. Marné hledání jeho následníka, které přineslo jen žonglování velkými jmény a pak návrat do reality.
A přesto, že výsledek toho všeho je podle mého názoru nakonec pro českou reprezentaci jen dobrý. Způsob, kterým se došlo ke Koubkovi, je na pováženou. A jen doufám, že si z toho Trunda, Nedvěd a spol. něco vezmou, neboť chybami se člověk, jak známo, učí. Ovšem jen v případě, že si je umí přiznat.
Takže příště by trocha pokory určitě neškodila. A možná je čas se i zamyslet nad tím, proč o místo kouče českého národního týmu není v zahraničí zájem. To přece taky o úrovni zdejšího fotbalu něco vypovídá, i když nový kouč věří, že v hráčích doutná oheň, který on dokáže zažehnout. A v tom mu budeme držet palce.
