Kadeřábek: Těším se na Ligu národů i Ligu mistrů

Za čtyři dny vstoupí česká reprezentace do nové soutěže – Ligy národů. Považujete ji za přínosnou?

Považuji, protože to je lepší než hrát přátelská utkání. Pořád o něco jde. Jasně, šance postoupit z Ligy národů na mistrovství Evropy 2020 je malá, ale pořád je a je o co hrát až do konce. U "přáteláků" jde sice také pořád o reprezentaci, ale stoprocentně je Liga národů atraktivnější než se utkávat s Arménií, Čínou nebo Litvou.

Je hlava fotbalisty jinak nastavená na přátelský zápas a na ten soutěžní reprezentační?

Někdo se na to může dívat různě, ale pro mě je to pořád reprezentace. Ale i ten "pouťák" sleduje v Česku hodně lidí a mohou vám nadávat, že jste nehrál dobře, že jste to "odchodil". A to nechci, proto se na to připravuji stejně. I v hlavě. Ano, zápas na mistrovství Evropy je jiný svou vážností, ale v hlavě jsem stejně nervózní a cítím závazek vůči lidem v Česku.

Už jste měl možnost se věnovat soupeřům ve skupině?

Jasně. Pár dnů před srazem vždy od trenéra a realizačního týmu dostáváme videa a podklady. Detailní příprava pak následuje během srazu. Slováky samozřejmě znám a vím, kde hrají v evropských ligách. U Ukrajinců mám těch informací méně, ale z bundesligy znám třeba Konopljanku a Jarmolenka. Jinak hrají ale také v klubech, které působí v evropských pohárech.

Jak se vy jako hráč díváte na novou aktivitu trenéra Karla Jarolíma, že za vámi vyrazil na letní přípravu vašich zahraničních klubů?

Osobně si myslím, že to vůbec není špatné. Chce vědět, jak na tom jsme, vidět nás v tréninku anebo v přípravných zápasech ještě před startem ligových soutěží. Také jde o komunikaci mimo reprezentační akce, což je dobrý nápad.

A jak se těšíte na 19. září letošního roku?

Na co? Aha, Liga mistrů. Hodně se těším. Bude to pro mě něco nového. I když zase ne tak moc. (smích)

Proč?

Protože jsme si na Ligy mistrů doma hráli s bratrem. Když začínaly zápasy v televizi, tak jsme se vždy postavili, udělali si nástup s těmi týmy a poslouchali jsme znělku Ligy mistrů. Já jsem byl Real Madrid a brácha Juventus Turín.

Bude to pro vás osobně splněný sen? Protože před tím jste se do Ligy mistrů nedostal se Spartou ani loni s Hoffenheimem…

No samozřejmě. Když už jsme si na Ligu mistrů hráli, tak jsem si ji pak chtěl zahrát i ve skutečnosti. Škoda, že po sezoně 2016/2017 postupovaly z bundesligy přímo do základních skupin je první tři týmy, a ne čtyři jako letos. To bychom tam byli už loni. No a ještě větší škoda, že jsme loni v posledním kvalifikačním kole dostali Liverpool, pozdějšího finalistu. Proto je nyní naše radost o to větší, že nemusíme do kvalifikace a jdeme přímo.

Už panuje po losu v Hoffenheimu zvláštní nálada?

V Hoffenheimu si nás všichni velmi váží. A všichni se moc těší, až budeme hrát druhého října první domácí zápas proti Doněcku. To nadšení je cítit v klubu, ale i ve městě a okolí. Však to bude velká událost.

Ve skupině Ligy mistrů se utkáte s Manchesterem City, Šachťarem Doněck a Olympique Lyon...

Těžká skupina, zvlášť když Manchester patří k favoritům celé soutěže. Jsem rád, že jsme nemohli dostat Viktorii Plzeň, proti českému soupeři bych nechtěl hrát. Loni jsem nezáviděl Michalu Lüftnerovi, že poté, co odešel ze Slavie, tak pak dostal s Kodaní do skupiny Zlín. Ono je to vždy ošemetné a ten hráč je ještě pod větším tlakem než obvykle. Ten se ještě stupňuje, když ten zahraniční tým s českým prohraje. Pak se objeví hlasy: Tak proč tedy odcházel do horšího mužstva.

Cítíte, že se přímým postupem do Ligy mistrů v klubu něco změnilo? Protože to znamená i pro bohatý Hoffenheim nezanedbatelný příjem peněz.

Ne, v podmínkách se nic nezměnilo. Němci to mají jinak. Kdybychom byli první, nebo šestnáctí, tak na podmínkách nic nezmění. Oni jedou podle předem daného řádu, protože jsou tak nastavení.

Už druhé léto se mluvilo o vašem možném přestupu. Jak živé a žhavé to bylo nyní?

Mluvilo se o tom, ale jak jste viděli, vyřešil jsem to ještě měsíc před skončením tohoto letního přestupového období. Nějaké nabídky jsem měl především z Itálie. Ale měli jsme sezení se sportovním ředitelem Hoffenheimu a cítil jsem, že mě chtěli udržet. Tak jsme se domluvili.

Výsledky Hoffenheimu jsou spojované s trenérem Julianem Nagelsmannem, který tým převzal před dvěma a půl roky ve věku 28 let. V čem je jeho umění?

Dobře pracuje s mladými a ty si postupně vytáhl se svým postupem do "áčka". Je velmi chytrý, má hodně nápadů a dělá výbornou přípravu na každého soupeře. Naučil nás systém 3-5-2 a i kluci, proti kterým jsme hráli, říkají, že to máme zvládnuté a není jednoduché proti nám hrát. A i přes svůj věk si získal respekt a nikdy nikdo neměl s jeho věkem problém.