GLOSA: Vzpoura dědků. Český walking fotbal si v Anglii "došel" pro stříbro

Hrálo se ve dvou kategoriích a čeští padesátníci v čele s Alešem Bažantem a Romanem Gibalou mezi šestnácti týmy došli až do finále, kde prohráli s pořádající Anglií po výsledku 1:1 až na penalty. Šedesátka ve čtvrtfinále podlehla 0:1 později poraženému finalistovi z Francie, a skončila pátá z dvanácti celků.

Teď si asi řeknete, koho tohle zajímá. Neříkám nic, asi to bude pravda. Ale zase ne tak docela. Zajímá mě, že tenhle neběhavý (i když to hodně záleží na posouzení rozhodčích) a bezkontaktní fotbal, který se hraje bez hlaviček i vysokých míčů, zaujal i chlapíky, kteří už něco odkopali.

Mikuš chce do Francie

Gibala byl nejlepším střelcem turnaje, který se hrál 5+1, dvakrát dvacet minut s hokejovým střídáním na čtvrtce velkého hřiště a bez možnosti vstoupit do vápna před brankou. A spolu s Bažantem, který jednou i reprezentoval, byli nakonec trochu smutní, že ta stříbrná placka mohla být o dost žlutější.

"Škoda, bylo to blízko. Bohužel jsem si na začátku finále natáhl sval a nemohl jsem hrát naplno," prozradil nejlepší kanonýr turnaje Gibala. A Petr Pohnán, s minulostí v Bohemians a Mladé Boleslavi, jen dodal: "Jsem sporťák, chtěl jsem vyhrát. Scházel kousek."

Největší zkušenosti ve starším českém týmu měl nesporně Zdeněk Mikuš. Bývalému dlouholetému stoperovi Dukly by nikdo neřekl, že mu bude za dva roky sedmdesát. I jeho mrzela velká šance, kterou v závěru čtvrtfinále s Francií neproměnil. "Třeba za dva roky (...) by to ještě šlo," mudroval Mikuš s odkazem na další šampionát, který by měl být údajně ve Francii a kde by se rád dostal ještě dál.

Hrálo se v domově anglických fotbalových reprezentací, což hlásají nápisy v areálu St. George´s Park. A Angličané to rozhodně nebrali na lehkou váhu. Založili si pro tenhle druh fotbalu organizaci FIWFA, jejíž název uhájili i proti FIFA, které se zdála podobnost více než náhodná. A udělali nábor. Veteráni se hlásili a nejlepší zůstali, jeli i na soustředění. A společně s Japonci, Italy, Severními Iry a některými dalšími výpravami měli s sebou v St. Geroge´s Parku i fyzioterapeuta a kondičního trenéra.

Pohyb, atmosféra, radost

A tak se veteráni sešli a zahráli si, co síly stačily. Jen místo Němců, kteří podle bývalého anglického reprezentanta Garyho Linekera v tomhle sportu vždycky nakonec vyhrají, tentokrát zvítězili Angličané. Asi i proto, že Němci se nepřihlásili.

Po finále mohli zapózovat s vnuky na ramenou a kapkou slané vody v oku, protože začít v důchodovém věku reprezentovat není úplně jednoduché vstřebat.

Vzpoura fotbalových dědků, kteří se dali sledovat v akci i na streamu FIWFA, přinesla to, co měla. Pohyb, atmosféru, radost z výher i smutek z porážek. A nakonec podání ruky, poplácání po zádech a společné foto. Kdo z vás to má?

Asi i proto to vypadá, že tenhle šampionát nebude poslední. Uvidíme, jestli to klapne, a zdá se, že tahle fotbalová varianta se začíná mít k světu. O tom je možné se přesvědčit i koncem září v Praze na Strahově u sídla Fotbalové asociace ČR, která se podílela společně s organizací Senior Fitness a dalšími na české účasti v Anglii, kde se bude konat už několikáté mistrovství republiky hráčů přes šedesát.

Než se totiž doma nudou kopat do zadku, je určitě lepší jít si zakopat do míče, a to doslova – protože tady běhat nesmí ani ten, kdo by běhat ještě mohl.