Kdyby měl někdo pocit, že se český fotbal v sobotu vrátil do pralesa, má recht. I veteráni a ikony obou týmů, s nimiž jsem před derby Slavia – Sparta hovořil, čekali válku, ale tu správnou – fotbalovou. To, co nastalo v nastavení, kdy se tribuna Sever už rozhodla slavit titul a hodně jejích členů vtrhlo na trávník, nečekal nikdo.
Tahle část fanoušků si totiž žije svým životem a přerostla Slavii přes hlavu. Je to taková hra s ohněm, které se žádný fotbalový klub nevyhne, a někde ji zvládají lépe, jinde hůř. Pak se zákonitě vymkne kontrole, zvlášť když se pod ten kotel hodně přikládá.
Fanoušci získali vcelku oprávněný pocit, že jsou součástí jednoho červenobílého celku, že bez nich by to nešlo. Někteří už chodí víc fandit se známou partou než se dívat na fotbal.
Jedna z velkých postav tuzemského fotbalu, kterou v těchto souvislostech nechci jmenovat, mi před časem řekla, že fanoušci vzhledem k přístupu vedení některých klubů získávají pocit, že mohou do všeho mluvit a víceméně si i dělat, co uznají za vhodné. A jak ten pocit získávají? Po každém zápase děkovačka, hráči, kteří už toho mají plné zuby a chtěli by si dát sprchu a tradá domů, tak místo toho, aby kotli poděkovali a šli do kabin, ještě podstupují procedury skandování, skákání, děkování, poklekávání před tribunou...
To pak vytváří mezi některými fanoušky pocit, že bez nich by to nešlo. A částečně mají pravdu. Stadiony nejlepších týmů jsou vyprodané častěji, než tomu bývalo dřív, atmosféra dokáže strhnout i hráče k lepším výkonům, než když hrstka dědoušů u klobásy v klidu sleduje zápas. Ale síla davu, v němž zdaleka ne všichni jsou atomoví inženýři, je pak, jak bylo v sobotu vidět, kolikrát větší než prostý selský rozum.
Tři minuty scházely Slavii k oslavám titulu, teď jí scházejí hodiny k tomu, než se dozví výši trestů. A fanoušci, kteří se dali strhnout davem a vběhli předčasně na trávník, jen trnou, jak dopadnou, až je policie i klub podle záznamů kamer rozpozná.
Co se honí hlavou těm, kteří napadli trojici hráčů Sparty, a těm, co stříleli světlice do sektoru fanoušků hostujícího týmu, fakt netuším, protože tam si myslím, že v těch hlavách prostor na myšlenky moc není.
Cením přístup Slavie, i když by samozřejmě bylo lepší, kdyby vedení klubu tomu všemu dokázalo předejít. A doufám, že si z toho vezmou poučení i další kluby, protože s fanoušky se musí pracovat a ne si je jen hýčkat.