Propadák na závěr. Slavia vyhořela s Astanou a na jaře si v Evropské lize nezahraje

O osudu Slavie v Evropské lize rozhodlo více věcí, hlavní příčinou byl ale jeden moment kalamity v obraně. Sešívaní celý první poločas nepustili Astanu k jediné střele a kazašský tým prakticky neohrozil Šilhavého tým. Jenže po jedné z mála standardních situací hostí Laštůvka absolutně neodhadl výběh z brány.

Míč se tak snesl do malého vápna k Necidovi, který si nezvládl balon zpracovat, navíc ho trefil rukou. A nakonec se míč dostal až k šťastlivcovi Marinu Aničičovi, který jej dopravil do brány. Vstřelená branka sice nejdřív nebyla uznána, protože asistent sudího myslel, že jde o ofsajd, hlavní rozhodčí ale nakonec správně posoudil situaci jako bezproblémovou.

Slávisté mohli vyrovnat, měli na to několik šancí. Tou největší byl samostatný únik Jaromíra Zmrhala na začátku druhé půle. Křídelník Slavie dostal nádherný balon za obranu od Dannyho, přesprintoval stopery soupeře a dostal se až před brankáře Astany, ale poslal míč nad břevno.

Obrovskou šanci měl i Necid, když se Souček uvolnil na pravé straně a posadil útočníkovi Slavie tutovku přímo na hlavu, odchovanec sešívaných ale jasnou příležitost neproměnil.

Jinak ale sešívaní hrozili především ze standardních situací, když si vypracovali několik nebezpečně vyhlížejících závarů. Šanci ve výborné pozici po rohovém kopu spálil i Van Buren, když podobně jako před ním Necid trefil hlavou jen gólmana Eriče.

Ovšem to bylo ze strany Slavie prakticky vše. Tým Jaroslava Šilhavého byl na hřišti o něco lepším týmem, ale to jen proto, že Astana kromě několika zbabraných protiútoků prakticky nic nepředvedla směrem dopředu.

Tlak z otevřené hry si sešívaní téměř nevytvořili. Kombinace byla pomalá a statická. Slávisté nakopávali dopředu jeden míč za druhým, jenže bez efektu, nebyli u odražených míčů a kazili přihrávky dopředu. Nehrozili ani z centrů ze stran – Sobol do vápna posílal jeden mizerný nákop za druhým, Frydrych byl neviditelný.

Slávisté nebyli schopni stupňovat tempo, v klíčových fázích zápasu si nevytvořili tlak a nepřimáčkli soupeře. Prakticky chyběla jakákoliv organizace hry směrem dopředu. Odražené míče po standardních situacích sbírali jako první hosté. V předfinální fázi chyběly automatismy. Hráči při přechodu do útoku měli vždy o jeden dotek navíc, souhra se zbržďovala a působila dojmem, že na sebe fotbalisté nejsou zvyklí.

Ve výsledku si Slavia možná nezasloužila prohrát, její křečovitý výkon ale nijak nenasvědčoval tomu, že by si tým Jaroslava Šilhavého zasloužil postup do jarní fáze. Slavii tak do konce sezony zbývá bojovat přinejlepším o druhé místo v lize a o titul v domácím poháru. A spekulace o odchodu trenéra Slavie mohou jen sílit.