Bylo to neuvěřitelný, vrací se Vízek ke svému projevu na Letné a dodává: Asi tam půjdu znova

Jeden z nejlepších techniků tuzemského fotbalu bavil na hřišti a nezkazil žádnou legraci ani mimo něj, ale když bylo třeba, postavil se na správnou stranu – postavil se tam.

I když přiznal, že tehdy nebylo snadné se rozhodnout, že na Letné ke statisícům promluví.

"Byl to neskutečný zážitek. Šel mi mráz po zádech," vzpomíná, jak promluvil z ochozu stadionu Sparty. "Vedle mě stáli Havel, Dubček i komunisti a v duchu jsem si říkal, jestli se to nepovede a komunisti zůstanou, tak mi vezmou hospodu, kterou jsem se po návratu z Francie chystal koupit…," vysvětloval s úsměvem.

Věřil ale, že události byly už v takové fázi, že to nešlo zastavit. "Měl jsem tehdy připravenou řeč, mluvil jsem o fair-play ve sportu i v životě a o tom, že se s námi nehraje fér," vybavoval si řeč, kterou si připravil a naučil.

"Ale když jsem se podíval, kolik tam bylo lidí, byl jsem tak nervózní, že jsem ji radši četl z papíru," vzpomněl si bývalý reprezentant.

"Byl jsem strašně rád, že mě tam strčili a hned zase vystrčili, protože tyhle věci pro sportovce moc nejsou. Ale nemohl jsem odmítnout, byl jsem tam za fotbalisty a byl jsem rád, že jsem tam mohl být, a strašně rád na to vzpomínám," řekl záložník, který většinu kariéry strávil v dresu Dukly Praha.

"Teď si z toho dělám srandu, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo"

Nabídku promluvit k národu na Letné dostal zhruba týden před tím a chvíli zvažoval, zda kývne. "Ozvali se mi z Občanského fóra a já si řekl, že nebudu posera a půjdu tam," vzpomíná dnes.

Vybavuje si, že všechno se tehdy dělo ve velkém chaosu. "Bylo to takové nepřipravené, spontánní a fakt neuvěřitelné," vrací se třicet let zpátky.

Ještě ke všemu to bylo na Spartě. "To je fakt, já ji nikdy moc nemusel, vždycky mi tam nadávali a teď jsem tam obracel dějiny," smál se Vízek.

"Teď si z toho dělám srandu, ale tenkrát mi moc do smíchu nebylo. Jenže odmítnout se nedalo, šli do toho umělci, dělníci, studenti, museli jít i sportovci," konstatoval olympijský vítěz z roku 1980 a bronzový z mistrovství Evropy v témže roce.

"Naštěstí to dopadlo tak, jak mělo"

"Byl jsem zvyklý na sto tisíc diváků na stadionu, když jsme hráli třeba v Brazílii, ale to jsem hrál fotbal. Diváci mi dělají dobře, ale musím mít zelenou trávu a balon. Tady bylo lidí ještě daleko víc a musel jsem k nim mluvit, to mě stresovalo, takže jsem byl tehdy rád, že jsem to přečetl a vypadl," vzpomíná.

Byl rád, když se pak zadním schodištěm ze stadionu vytratil. "Byl jsem celej rozklepanej. Říkal jsem si, že jsem splnil, co jsem slíbil, a doma čekal, jak to dopadne. Naštěstí to dopadlo tak, jak mělo, takže je to v pořádku."

A jak vidí Vízek situaci třicet let poté? "Určitě se toho hodně změnilo k lepšímu. Demokracie je, lidi mohou cestovat do zahraničí bez výjezdních doložek, ale že by bylo všechno ideální, to se ještě ani zdaleka říct nedá. Komunisti jsou všude, mají rozhodující slovo, takže asi půjdu na Letnou znovu," pousmál se trojnásobný mistr republiky.