BLOG: Vesnický fotbal - to spojení začíná haprovat
Seděl jsem ve vesnické hospodě a vedle chlapi u pivka řešili tamní fotbal. "Museli jsme zrušit béčko, protože nebyli lidi. Áčko sestoupilo a taky už je problém dát dohromady třináct patnáct lidí na zápas. A na trénink jednou týdně chodí sedm kluků," popisoval úpadek fotbalu postarší chlapík.
Jeho slova se mi vybavila poté, co se objevila zpráva, že ubývá fotbalových klubů. Od roku 2015 jich u nás skončilo zhruba 350, a to hlavně na venkově. K tomu šéf tuzemských trenérů Verner Lička oznámil, že po dovršení patnácti let končí s fotbalem zhruba čtyřicet procent kluků. Nějak nám to neklape. Nejsou lidi. A ti, co jsou, na to nejsou. Nebo co...?
Pohodlnost světem vládne. Spousta kluků si radši zahraje Fifu na compu, než aby lítali za míčem po trávníku. Všude rostou pěkná hřiště, ale kolik z nich je obsazených partičkami fotbalistů? Moc ne.
A co my na to? Nic moc. Tělocvik je pořád tak nějak stranou, i když už staří Řekové věděli, že význam slova kalokagathia, tedy harmonie ducha a těla, má velký smysl. A v současném světě, který je zahrnutý pohodlím, jeho význam ještě stoupá. Takže třeba v Rakousku mají děti ve škole tělocvik každý den (u nás to byly ještě nedávno dvě hodiny týdně a myslím, že se to nezměnilo).
Pak se nedivme, že běhat skoro hodinu a půl po hřišti je pro spoustu kluků (i holek) příliš. K tomu cestou z dorostu do chlapů hodně kluků skončí, protože se do partičky veteránů, kteří chtějí pořád ještě kopat, těžko dostanou. A hrát za béčko, v němž by sbírali zkušenosti vedle končících čtyřicátníků, taky nelze, protože béčko už není - nebyli lidi.
Nejsou fotbalisti, není fotbal. Stále víc sportovišť na vesnicích zůstává ležet ladem a v hospodách se pak vzpomíná, jak se tu hrálo derby se sousední vesnicí. "Jak jim dal Ferda tenkrát tři kusy. Jó, to byly časy – teď se na něj podívej, má pupek, že by si nezavázal kopačky," zní hospodou, kam se dřív chodilo až po fotbale.
Vždyť už jen spojení vesnický fotbal má svoje kouzlo. Jenže funkcionáři, kteří tam fotbal drželi nad vodou, už jsou otrávení a následníky nemají. Dobrých trenérů, kteří by dokázali kluky naučit nejen hrát, ale i fotbal milovat, je tam ještě míň. Zato chytráků, kteří řvou z lavičky celý zápas, těch je pořád dost.
Co s tím? FAČR se stále snaží vymýšlet, jak zajistit fotbalu víc a víc peněz. Dokonce mám pocit, že mu to už jde. Jenže pak to chce ty peníze ještě správně investovat a to, že ubývá fotbalových klubů, naznačuje, že to se zatím moc nedaří. A nápad, že by se v krajním případě mohlo hrát v menším počtu hráčů, který padl na konferenci FAČR, mi taky zrovna nepřipadá jako ten pravý.
