BLOG: Simulace? Rozhodčí? Slavia se musí podívat hlavně na sebe

Komentáře hráčů i trenéra Šilhavého po odvetě zněly prakticky stejně. Šance jsme měli, jen jsme je neproměnili. Potopila nás první desetiminutovka na Kypru. A pak nám nepomohl ani rozhodčí a kousky soupeře. "Simulace a zdržování APOELu je nechutná fraška, která s fotbalem nemá nic společného. Rozhodčí dávno měl vylučovat. Ostuda," rozlítil se dokonce na Twitteru klubový šéf Jaroslav Tvrdík.

Je pravda, že rozhodčí měl být důraznější vůči zdržování a simulaci APOELu. Brankář Waterman od první minuty důkladně promýšlel každou rozehrávku, hráči v poli se zase po každém letmém kontaktu převalovali, jako by jim slávisté amputovali nohy. Přesto se v prvním poločase nastavovaly chabé dvě minuty. A sudí byl i v některých zákrocích na hraně přísnější na Slavii.

Je také pravda, že Slavia za dva zápasy měla dostatek šancí na to, aby skórovala. Zvlášť dvě šance v úvodním utkání (Frydrychova a Hušbauerova) byly doopravdy stoprocentní a naopak APOEL z minima tutovek vytěžil maximum. Při jeho štěstí v zakončování by měli sešívaní dvojzápas v kapse už na Kypru.

Postup na talíři. Tutovky ale chyběly

Ovšem hlavním slávistickým problémem nebyla smůla či nemohoucnost v proměňování šancí. Sešívaní si jich prostě nevypracovali dost. A přitom měli postup na talíři.

APOEL měl v odvetě dobrý herní plán. Pohlídal si centry a standardky. Napadal rozehrávku a zvlášť ze začátku šel ve velkém počtu do přečíslení. Za celý dvojzápas si ale nevytvořil prakticky žádnou stoprocentní příležitost. Nikdo z jeho hráčů příliš nevyčníval, souhra nefungovala. Slavia mohla utkání kontrolovat a vytvořit na svého soupeře velký tlak.

Jenže převaha sešívaných byla platonická. Přechodovou fázi Slavia často řešila zbrklými nákopy, které končily v zámezí. APOELu se tak přímo otevíral prostor pro zdržování. Prakticky neexistovala ani souhra na kraji hřiště, odkud chtěli slávisté hrozit v druhé půli. Hráči řešili situace individuálně proti přesile. Chyběla spolupráce od středových hráčů. A i když se pak slávisté vykombinovali, centry byly slabé a nepřesné.

Šance byly, ale jen málokdy opravdu tutové. I Dannyho příležitost z voleje v prvním poločase byla velká, ale byla opravdu vyložená? Z pěti stejných situací by možná i špičkový hráč jako portugalský záložník mohl dvakrát či třikrát pálit mimo.

Mimochodem nátlakový styl hry na centry a odražené míče, jaký praktikuje Slavia, se vyznačuje právě tím, že plodí více příležitostí než postupný útok, ale méně vyložených. Proto se šance zahazují častěji a útočníci snáz ztrácejí sebevědomí a formu.

Posily v záloze nezafungovaly

Velkou bolestí byl ale opakovaně střed pole. Slávisté nedostali před bránu středem hřiště prakticky nic. Souček zpomaloval hru, Rotaň ji nezrychloval, Danny byl po zranění poloviční (a stejně byl u dvou největších šancí odvety), Hušbauer přemotivovaný.

Ostatně letním posilám, které dorazily právě kvůli nejdůležitějším zápasům v Evropě, se play-off nevyvedlo. U Dannyho panovaly obavy, jestli jej nebudou limitovat zranění – a limitovala. Rotaň v odvetě nezklamal, jenže v prvním zápase vyrobil velkou hrubku. Altintop nenastoupil ani na minutu. A nevytáhli se ani mladí – Souček dřel, ale nedokázal být dominantní, Hromada zůstal v obou zápasech jen na lavičce.

I když se střed pole Slavie před sezonou rozrostl o pět hráčů, stejně mu chybí větší dynamika. Sešívaní nedokázali zrychlit hru a podobně jako už i na jaře hráli na jedno tempo.

Přitom řešení má Slavia přímo ve svém kádru – Jana Sýkoru, který dokázal loni v Evropské lize proti Larnace právě ze středu hřiště nasázet hattrick. Ano, zimní posila z Liberce bojuje s formou. Sýkorovi se nedařilo prosadit se jeden na jednoho, hru ale i v odvetě oživil. A když to nejde individuálně, umí si pomoci sérií narážeček, jak ostatně dokázal i na začátku jara. Jenže z kraje je obecně těžší kombinovat, což v odvetě znásobil fakt, že Sýkorovi chyběla podpora a přesnost od krajních beků.

To je ostatně další ožehavé téma Slavie. Čert vem, že ve středu pole měla dva víceméně defenzivní záložníky. Jenže hrát na pravém kraji obrany se stoperem Frydrychem (který se ostatně už loni do stoperské dvojice nedostal i kvůli menší rychlosti oproti Michaelu Lüftnerovi) a na levém kraji defenzivy s pravým obráncem Bořilem – to si o nedostatek ofenzivní podpory od krajních obránců přímo říká.

Má pro Slavii ještě cenu posilovat?

Obezřetnost byla jistě na místě a pro Slavii bylo v prvním poločase stejně důležité skórovat jako neinkasovat. Jenže nastavení týmu v momentální chvíli není ideální. A Slavia by se místo shánění již čtvrtého útočníka, navíc typově velmi podobného Škodovi, Mešanovičovi i Van Burenovi, měla poohlížet spíše po krajním obránci. Anebo začít dávat prostor Dušanu Šventovi, pokud jeho výkonnost na Slavii po dlouhodobém zranění stačí.

Ostatně ačkoliv lidé kroutí hlavou spíše nad bezhlavým posilováním Sparty, je důležité si uvědomit, že Slavia přivedla jen o jednoho hráče méně než Letenští. A to ještě nepočítáme de facto jedenáctou posilu Součka, který se vrátil z hostování v Liberci.

Samozřejmě, záložník Trubač sice odešel na zkušenou do Teplic a nejspíš tak učiní i stoper Chaluš, i tak je to ale obrovské číslo. A jak už ostatně napovídá sparťanský příklad, kvantita není vždy rozhodující. Přitom Slavia má k dispozici už teď celou řadu typově odlišných hráčů, a tudíž i různých řešení.

Je jasné, že s výrazně obměněným kádrem je pro Jaroslava Šilhavého těžké udržovat funkční plán A a pěstovat v něm větší sehranost. Ale Slavia musí být velmi brzo připravena být tvárnější a překvapovat soupeře.

Trenér by zase pro budování měl dostat čas, ale ten mu musí poskytnout vedení. A aniž by to tak mělo být správně, za neúspěch v Lize mistrů se platí draze. Pivarník, Koubek i Lavička – tedy každý trenér českého mistra, který se za poslední tři roky neprobojoval do základní skupiny – byli během své obhajoby odejiti. Jakákoliv remíza či sebemenší klopýtnutí začínají vyvolávat pochybnosti a diskuse. Slávisté proto potřebují zachovat chladnou hlavu. Jak vůči rozhodčím a simulaci, tak sami vůči sobě.