BLOG Pavla Čapka: Co chybí Slavii? Důraz, kombinace, osobnost
Vidí to i krátkozraký a cítí i slepý. Slavia je na jaře týmem dvou tváří, a to není dobrá výbava do boje o titul. Mezi výkony a výsledky červenobílých na hřištích soupeřů a doma v Edenu začíná být rozdíl vpravdě propastný. Ve třech venkovních zápasech nejenže nepřesvědčila, ale postupně začala ztrácet cenné body. V Pardubicích vyhrála se štěstím, v Teplicích po katastrofálním poločase ztratila dva body za remízu a v neděli v Budějovicích tato tendence vyvrcholila porážkou.
Jak řekl ve Studiu fotbal Dohráno expert Luděk Zelenka: "Získat v sezoně z 11 zápasů venku jen 17 bodů, to už není náhoda a může to být rozhodující hendikep při cestě za pohárem pro vítěze ligy."
Příčinami tohoto jevu se určitě zabývá dnes a denně trenér Trpišovský se svými kolegy. Nevím, k čemu došli a docházejí, a tak si dovolím připojit svůj názor na věc z pozice venkovního pozorovatele.
Slavia není dostatečně agresivní v osobních soubojích a zároveň patřičně hladová proti mimořádně motivovaným a nadšeně hrajícím soupeřům. I díky horším terénům trpí její tradiční kombinační hra, a k tomu se žádný z protivníků až na minimální výjimky neodhodlá hrát s ní otevřenou partii. Souhlasím i s názorem Luďka Zelenky z Dohrána, že Slavia pak nedokáže vnutit soupeři svůj styl hry a nemá zjevný plán B na zjednodušení hry s využitím silné devítky, tedy forvarda typu Chorého.
Navíc tým kouče Trpišovského postrádá momentálně ve svém středu výraznou osobnost, která by svým příkladem strhla ostatní a otočila kormidlem nepříznivého vývoje ukání. Naděje se v tomto směru upínají k navrátivšímu se kapitánovi Holešovi, ale ani on na Jihu Čech nevyčníval.
Když to sečteme, působí pak slávisté venku chvílemi bezradně a zranitelně. Výsledkem tak je první porážka Slavie od 9. října loňského roku a k tomu zápas bez vstřeleného gólu. I proto se rozdíl mezi prvními třemi mužstvy v čele tabulky smrsknul na dva body, a díky tomu je zaděláno na nečekaně vyrovnanou a dramatickou přetahovanou o titul, možná až do posledního kola nadstavby.
Kam se poděla skálopevná plzeňská obrana?
Vedle Slavie totiž ztrácí na jaře překvapivě často i obhájce z Plzně. Ta tam je její mistrovská, neprostupná a skálopevná obrana v čele s gólmanem Staňkem, který vychytal v loňské sezoně 14 nul.
Na jaře si Viktoria zatím může o čistém kontu nechat zdát. Po dvou jarních porážkách doma s Hradcem a na Slovácku přišla o víkendu i premiérová remíza, paradoxně asi po nejlepším plzeňském výkonu.
Jenže co je někomu platná převaha ve všech měřitelných statistikách, když nedáváte góly a trefujete tyče. Viz Chorý, který drží na jaře gólový půst, a Bucha.
Do otevřené obrany je k tomu aktuálně Viktoria zranitelná a olomoučtí toho dokázali jednou dokonale i díky pohotovému Chytilovi využít. O větší nasazování si řekl na druhé straně hodně nahlas svým výkonem reprezentant Matěj Vydra, uvidíme, jak ho trenér Bílek eventuálně využije v příštím kole na Slavii.
O víkendu je na programu první vzájemná konfrontace dvou ze tří kandidátů na titul. Souhlasím s Luďkem Zelenkou, že Slavia i Plzeň budou mít v Edenu velkou chuť dokázat, že jejich letošní občasné přešlapy byly jen dílem shody okolností a že neztratily schopnost získávat body v těch nejdůležitějších duelech. Ať už to dopadne v Edenu jakkoliv, určitě to nerozhodne o titulu, protože ve hře bude i potom plných 21 bodů v základní a dalších 15 v nadstavbové části. Každopádně se po souboji Slavie s Plzní může dostat před jednoho z nich Sparta.
Proč Spartě funguje útok?
Ta se od úvodní remízy v Olomouci veze v tomto roce na vítězné vlně. V posledních pěti zápasech nasázela soupeřům 20 gólů a nevadí jí, že se v minulém týdnu střelecky odmlčel Slovák Haraslín.
Letenští totiž momentálně disponují nadupanou a produktivní ofenzivou, která zdaleka nestojí na jednom muži, ba právě naopak. V sobotu proti Teplicím zaokrouhlil počet svých gólových zářezů na ligové pažbě probíhajícího ročníku Tomáš Čvančara na deset, což je už teď jeho kariérní maximum.
Ještě důležitější je ale pro tým Briana Priskeho gólové obrození reprezentanta Jana Kuchty. Ten prožil v součtu s MOL Cupem báječný týden. Nejprve vlastně vyřadil svými góly jeden ze svých bývalých týmů Liberec a další dva góly ze hry si schoval na sobotu pro další tým ze severu Čech, Teplice.
Dostal se do evidentní pohody, hodně na sobě pracuje, zhubnul, upravil stravování i pitný režim. Hlavně se ale konečně vyladil na stejnou vlnu se spoluhráči i proto, že Sparta začala šlapat a fungovat jako tým.
Navíc se prý Kuchotvi i dalším sparťanským útočníkům věnuje speciálně asistent Lars Friis a vylaďují každý detail. Spartu ale čeká o víkendu těžká zkouška na hřišti ostravského Baníku. Ta naznačí, jestli je Sparta schopná opakovaně podávat sebevědomé výkony a výhry i venku a jestli může opravdu reálně zaútočit po dlouhých devíti letech na titul.
Faktor Řezníček
A na závěr poznámka na téma, jak je dobré míti v týmu vyzrálého Jakuba Řezníčka. Trenér Pavel Vrba po remízovém utkání Zlína v Brně vyjádřil matematicky svůj odhad přínosu zkušeného kanonýra do klubové pokladnice v tomto ročníku na deset bodů.
Zlín zahazoval proti Zbrojovce čisté šance a měl si z Brna odvézt tři body tolik potřebné pro záchranu. Jenže v koncovce na rozdíl od veterána Řezníčka selhal. Lídr střelecké tabulky prokázal v závěru svůj hlad po gólech, spojený s precizním výběrem místa.
Jeho schopnosti stručně popsal v Dohránu i Luděk Zelenka: "Řezňa je tam, kde má být." Odměnou mu byl 15. gól v sezoně a bod, který oddálil Brno na 6 bodů od barážových příček a nedovolil Zlínu opustit tabulkové dno.
