Jiří přitvrzuje hru Dukly, Tomáš reprezentuje v házené. Důrazní jsme po tátovi, říkají Pirochovi
Bratři Pirochovi mají základ ze dvou sportů. Čtyřiadvacetiletý Jiří Piroch vstoupí do nového ročníku druhé fotbalové ligy jako stoper pražské Dukly, ovšem v mládí pobral i jiné schopnosti, protože pochází z házenkářské rodiny. Palce mu budou držet o pět let mladší bratr Tomáš, reprezentační házenkář, a otec Jiří Piroch starší. Přímý přenos duelu Vyšehrad - Dukla Praha sledujte zítra od 10:05 na programu ČT sport či webu ctsport.cz
Pirochovi začínali se sportem ve Francii a pokud by šli v otcových šlépějích, hráli by oba házenou. Jiří Piroch zapsal sedm startů v reprezentaci a sportem se živil i ve Francii. "Táta v roce 2000 přestoupil do Mylhúz. Neměli jsme na výběr, jeli jsme tam a žili tam sedm let," upřesňuje Tomáš Piroch.
Fotbalista Jiří si vyrůstání v "zemi galského kohouta" nemůže vynachválit. "Jsem za toto životní období rád, díky tomu jsem se naučil jazyk, který ovládám dodnes. Šlo o životní zkušenost, na kterou nezapomenu," vysvětluje hráč se stabilním místem v sestavě Dukly.
Za to bratr Tomáš francouzštinu tolik neovládá i díky zahraničním štacím v jiných evropských zemích. "Francouzštinu jsem potratil, když jsem se vrátil do Česka. Navíc mluvím hlavně německy. Když francouzštinu slyším, něco rozumím, ale mluvit bych asi už nedokázal," přiznává spojka švýcarského celku HC Kriens-Luzern.
Jiří si nakonec vybral místo házené fotbal. "Myslím si, že otec byl rád, že jsem u sportu zůstal. Odjakživa mně to přeje, i když jsem se nerozhodl pro házenou. Ve Francii jsem začínal s oběma sporty najednou. Do nějakých šesti, sedmi let jsem hrál házenou, ale potom jsme oba sporty nemohli stíhat a turnaje se kryly. Rozhodl jsem se pro fotbal. Tak jsem to tehdy cítil, možná díky té partě kluků tehdy," vysvětluje.
Jiří Piroch starší začal nedaleko Mylhúz v celku Wittelsheim, s nímž postoupil hned v prvním roce do druhé ligy, v kariéře získal i dva republikové tituly. Syn Tomáš je sice plzeňským odchovancem, ale už v juniorském věku nastupoval za německý Melsungen. "Zkoušel jsem taky obojí, ale od svých asi čtyř let jsem šel na házenou a fotbal byl jen doplňkový," prohlašuje Tomáš.
Zvolil si tvrdší sport, ovšem s podceňováním střetů ve fotbale nesouhlasí. "Fotbal jsem sledoval, jezdil jsem na každý zápas a viděl jsem to zblízka. Ono se to nezdá, ale když člověk v rychlosti dostane kopačkou na nárt, není to nic příjemného," říká Tomáš.
"Fotbal i házená mají společné, že jsou to kontaktní sporty. Srovnávat tvrdost obou sportů asi nebudu, ale fotbal určitě není sport pro slečinky," zdůrazňuje levoruký střelec, jenž premiéru v reprezentačním A-týmu zažil v přípravném duelu proti Argentině minulý rok.
"Máme to asi v genech po tátovi, že jsme důraznější," přitakává bratr Jiří, který si prošel po úvodní štaci ve Viktorii Plzeň několika kluby. Hostoval v Mostu, Domažlicích, Pardubicích, Jablonci, Karviné a Dukle Praha, kam loni přestoupil.
"Jsem v oslabení, bohužel dva házenkáři na jednoho fotbalistu. Když máme nějaké rodinné sešlosti, obědy, tak se převážně bavíme o sportu, toho je u nás dost," usmívá se Jiří. Poměřit se na hřišti mohou bráchové v současnosti spíš v jiném sportu. "U nás je hodně tradiční nohejbal. Na házenou a fotbal nesložíme jedenáct lidí. Nějaké provokování tam probíhá," dodává s úsměvem Tomáš.
