Kdo získá titul? A které týmy zamíří do pohárů?

Sparta proměnu, již prodělala pod trenérem Vítězslavem Lavičkou, loni korunovala ziskem mistrovského titulu a navrch přidala i vítězství v českém poháru. Letenským se na jaře dařilo prakticky ve všech zápasech kontrolovat obraz hry a vývoj utkání, vstřelili nejvíce branek a nejméně jich obdrželi. No a před pár dny v Superpoháru proti Plzni sparťané ukázali, že ze své jarní formy a herní pohody nic neztratili.

Sestava bez slabin a se všemi loňskými oporami

Na první pohled se zdá, že Spartu v jízdě za obhajobou titulu nemůže nic zastavit. Tým nemá výraznější slabiny. Sparta disponuje v současné době asi nejlepším kádrem v lize, což se odrazilo i v nominaci Pavla Vrby v posledních přípravných zápasech reprezentace. Své soupeře přehrává atraktivním útočným pojetím hry, střelecky se daří prakticky všem ofenzivním hráčům a defenziva zatím funguje spolehlivě.

Sparta se navíc, jak známo, rozhodla přes léto udržet kádr. Ze základní jedenáctky odešel jen brankář Tomáš Vaclík, jehož nahradí jeden z dvojice kvalitních brankářů Bičík – Štěch, navíc sehrané mužstvo doplnili hráči, kteří budou přinejmenším v začátku sezony hlavně krýt záda osvědčené jedenáctce.

Náročný program vs. riziko brzkého konce v Evropě

Jenže boj o titul nemusí být zdaleka tak jednoznačný, jak se může zdát. Sparta loni těžila z faktu, že na rozdíl od Plzně velmi brzy vypadla z evropských pohárů. Letos by ale sparťané do Evropy rádi a nejlépe rovnou do Ligy mistrů. A při herním vytížení "středa-neděle" by mohly přijít výpadky v lize, jichž se Sparta loni při spanilé jízdě za titulem vyvarovala.

A na problémy může být zaděláno na Letné i v případě, že by Sparta do evropských pohárů neprošla. Těžko si představit, že by vedení, kterému se opět nedostalo finanční injekce za účast v evropských soutěžích, neprodalo nějakou z opor. (Mluví se především o ofenzivních tahounech Hušbauerovi a Krejčím.) A to by v boji o titul bylo citelné oslabení.

Plzeň v minulé sezoně přišla o pozici nejlepšího českého týmu na úkor Sparty. Za Pražany skončila jak v lize, tak v poháru. Na Spartu nestačila ani ve vzájemných duelech, a tento trend pokračoval i v nedávném finále Superpoháru, v němž Plzeňané prohráli po celkem jednoznačném průběhu 0:3. Přesto ale nelze Plzeň ze souboje o ligový primát předem odepisovat.

Naděje přichází s Pilařem

Viktoria se zatím pod vedením trenéra Uhrina nedopracovala k hernímu projevu, díky němuž by jednoznačně přehrávala své soupeře. V utkáních s dobře bránícími protivníky si nevypracovává takové množství šancí, kolik by bylo třeba, a její ofenzivní hráči nejsou v zakončení zdaleka stoprocentní. Za očekáváním v tomto ohledu zůstává především útočník Stanislav Tecl. I tak ale byla Plzeň v loňské sezoně domácí soutěže druhým nejlépe střílejícím týmem a dá se předpokládat, že v novém ročníku se Viktoria bude směrem do ofenzivy spíše zlepšovat.

Jestli v minulé sezoně Viktorii něco chybělo, byla to podpora útoku z křídelních prostorů. Letos by to ale v podání Plzně mohla být trochu jiná písnička. Trenér Dušan Uhrin si může po právu hodně slibovat od navrátilců Františka Rajtorala a především pak Václava Pilaře. Bývalý reprezentant už v Superpoháru naznačil, že levá strana zálohy by se v jeho režii mohla proměnit ze slabiny Plzně v silnou zbraň Viktorky. Otázkou ale zůstává, nakolik pustí rychlonohého záložníka do hry zranění.

Stopeři a pomalý Horváth

Achillovou patou Plzně se před stratem sezony zdá být střed obrany. Na stoperu spolu v poslední době nastupují Václav Procházka s Lukášem Hejdou, kteří rozhodně nepatří k nejspolehlivějším stoperům v lize. Obraná fáze hry navíc trpí – hlavně proti fyzicky dobře připraveným soupeřům – přítomností pomalého Pavla Horvátha, jenž není schopen zachytávat rychlé útoky protivníka. Hlavně kvůli těmto faktorům by v konečném účtování mohla Plzeň ztratit důležité body v souboji se Spartou.

Žádný jiný ligový celek neposiloval tolik jako Jablonec. Miroslav Pelta přivedl celou řadu nových hráčů v čele s Tomášem Hübschmanem a na lavičku angažoval uznávaného trenéra Jaroslava Šilhavého. Ten v sousedním Liberci dokázal pravidelně dosahovat na skvělé výsledky, přestože se každoročně musel smiřovat s odchodem hlavních opor svého celku.

Příliš mnoho nových tváří

Tentokrát Šilhavého čeká zcela opačná situace. Musí stmelit z poloviny nový tým, jehož předpokládané opory přišly do kabiny poprvé teprve před několika málo týdny. Základní sestava se podle předpokladů promění minimálně na sedmi místech a tolik změn může týmu především v začátku sezony dělat problémy. Mužstvo může svazovat nesehranost a bude nejspíš nějakou dobu trvat, než jablonecký celek najde svou herní tvář.

Určité obavy může mezi jabloneckými fanoušky budit také útok Baumitu. Útočník Martin Doležal sice zazářil před rokem v Olomouci, na jaře byl ale v dresu Jablonce jen stínem nebezpečného střelce. Nově příchozí Tomáš Jun, jenž v přípravě nastupoval v pozici "podhrota", také v posledních letech nepředvádí žádné střelecké galapředstavení. Jeho gólový příspěvek se v rakouské lize pravidelně pohyboval okolo pěti branek za sezonu.

S Hübschmanem do pohárů

Naopak obrana v čele s defenzivním záložníkem Hübschmanem by měla být velkou předností Jablonce. Bývalý hráč Doněcka s bohatými zkušenostmi z Ligy mistrů by mohl být pro Jablonec – s trochou nadsázky – tím, čím byl pro Argentinu na světovém šampionátu Javier Mascherano. Motorem středu hřiště směrem dopředu i dozadu. Hráčem, jenž spolehlivě odebírá míče, distribuuje je směrem k ofenzivním spoluhráčům a diriguje hru celého týmu. Právě Hübschman se spolu s talentovaným Pospíšilem může stát hlavním trumfem Jablonce v boji o třetí místo s Mladou Boleslaví.

V létě nastal v Mladé Boleslavi "velký úklid" v režii Karla Jarolíma. Trenér, jenž dovedl Slavii ke dvěma ligovým primátům, k týmu přišel již v zimní přestávce, ale až po konci ročníku dostal prostor k velké přestavbě kádru. Tým opustili hráči jako Martin Nešpor, Jan Chramosta, Ondřej Kúdela či Jiří Štajner, naopak do celku Mladé Boleslavi zamířil sparťan Jiří Skalák či ofenzivní dvojice z Plzně Michal Ďuriš a Tomáš Wágner.

V přípravě se Středočechům sice výsledkově poměrně dařilo, nepoměřili se ale s žádným opravdu silným soupeřem. Do všech zápasů navíc nastoupili pokaždé s několika změnami v sestavě, takže je otázkou, jak a kdy se Jarolímovi podaří najít a konsolidovat základní jedenáctku a vtisknout mužstvu vlastní herní styl. 

Chybí adekvátní náhrada za zraněné

Boleslavští disponují mimořádnou útočnou silou - Wágner, Ďuriš, Skalák, Magera a koneckonců i defenzivní záložník Sčuk a talentovaný Francouz Milla tvoří na české poměry velmi nebezpečnou útočnou sestavu, slabinou Boleslavi ale může být obraná fáze hry a úzká lavička. Když v prvním duelu 2. předkola Evropské ligy z různých důvodů nemohl nastoupit Wágner, Magera, Kysela a Navrátil, trenér Jarolím za ně nenašel adekvátní náhradu, a to se Boleslavi v dlouhodobé soutěži nemusí vyplatit.

Slovan dlouhodobě bojuje s nedostatkem financí a po sezoně pravidelně pořádá výprodej opor. I tak ale v posledních letech dokázal bojovat o titul, nebo alespoň o evropské poháry. Loni navíc zazářil v Evropské lize. To vše především díky skvělé práci trenéra Jaroslava Šilhavého, který se ale rozhodl vyměnit každoroční lepení kádru ve finančně napjatých podmínkách za angažmá v letos štědře utrácejícím Jablonci.

Z opor tentokrát odešel "jen" kapitán Kováč a Ukrajinec Rybalka a hlavní ztrátou Liberce tak bude trenér Šilhavý, kterého nahradil Samuel Slovák. Jenže konkurence na rozdíl od Slovanu přes léto mohutně posilovala a místo zajišťující evropské poháry se tak zdá být mimo dosah severočeského klubu.

Mentální síla a Pavelka s Jarolímem

Slovan ale stále má v kádru dostatek kvalitních hráčů v čele s Pavelkou, Jarolímem, Šuralem, Fleišmanem a Rajnochem, kteří představují v českých poměrech nadprůměr a měli by Liberec táhnout směrem k horním příčkám tabulky. Liberečtí navíc dlouhodobě prokazují velkou mentální sílu a schopnost vítězit a vybojovat body i v utkáních, v nichž se Slovanu herně nedaří.

Právě tato vlastnost by mohla Liberec posunout v tabulce před Teplice, jež si také dělají zálusk na příčky zajišťující účast v Evropských pohárech, jen těžko ale může stačit na silné celky Mladé Boleslavi a Jablonce.

Teplice loni na podzim oslnili domácí ligu skvělými výkony a dlouho byly hlavním adeptem na třetí místo za Spartou a Plzní, až příliš tvrdě je ale srazilo zranění do té doby excelujícího útočníka Mahmutoviče. Na jaře už výkony Teplic jen matně připomínaly mužstvo, které udivovalo ligu útočnou atraktivní hrou.

Mahmutovič je zpět, zůstává Litsingi s Nivaldem

Na startu nového ročníku je ale Mahmutovič zpátky a soudě dle branek vstřelených v přípravných duelech se vrací v solidní formě. Teplicím se navíc podařilo udržet do nového ročníku i zbylé zahraniční ofenzivní tahouny Litsingiho, Nivalda a Salamiho, stejně jako klíčového defenzivního záložníka Ljevakoviče.

Teplice tak disponují na české poměry silnou ofenzivní linií, pokud ale přijde zranění nebo výpadek formy, nemají Severočeši v zásobě adekvátní náhradu. Jejich nejbližší konkurenti na tom sice nejsou v tomto ohledu o mnoho lépe, tepličtí však již v loňské sezoně ukázali, že se nedokáží se ztrátou formy či zraněními klíčových hráčů vyrovnat, a i tentokrát je tento fakt může stát účast v evropských pohárech.