Jak náročný je vztah otce-trenéra se synem-hráčem? Slávista Barák o tom ví své
Praha – Talentovaný záložník Antonín Barák z pražské Slavie fotbalově vyrůstal v Příbrami, kde ho v dětství vedl jeho otec, který se do současnosti stará o mládežnické kategorie. Přítomnost fotbalového trenéra a zároveň otce jednoho z hráčů v klubu však nemusí přinášet jen výhody, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tenkou hranu mezi protežováním a přehnanou přísností si v dětství zažili ve fotbalové rodině Baráků.
V současné době záložník, který se umí prosadit také střelecky, začínal ve fotbale jako brankář. Antonín Barák se postavil ve čtyřech letech do branky, ale třikrát ho nastřelili do hlavy, což byl pro něj jasný signál.
"Odložil jsem rukavice a šel jsem do pole," dodal s úsměvem k nejstarší fotbalové vzpomínce Barák.
Velký vliv na mladého fotbalistu měl jeho otec, Antonín Barák starší, který syna vedl v mládežnických týmech jako trenér a zároveň jako učitel ve sportovní škole. Byla to právě osoba otce-trenéra, která se podepsala pod jeho úspěch.
Barák mladší se postupně vypracoval v talentovaného fotbalistu a po přestupu z Příbrami začíná ve Slavii zářit. Naposledy vsítil dvě branky Brnu a vytáhl Slavii už na třetí příčku tabulky.
"On byl ten typ, který se rád hýbal, sám běhal. Na chalupě oběhl rybník, a když ke mně přiběhl a já mu naměřil čas minutu třicet (sekund), tak řekl, že je to pomalé. A běžel znova," přiblížil synovy začátky Barák starší.
Nelehký vztah otce-trenéra se synem-hráčem
Otec, který byl zároveň trenérem, však musel balancovat nad vztahem se synem-hráčem. "Táta, když je trenér, tak je asi trochu přísnější, ale zase jsem nechtěl být ten typ, abych byl moc přísný. Aby to vůči němu nebylo kruté, abych ho neodradil. Aby si neříkal 'tak já nemůžu za to, že mě trénuje táta' a aby časem neztratil motivaci a chuť v tom pokračovat," je přesvědčen fotbalistův otec.
A jak vnímal často rozporuplný vztah syn? "Chtěl jsem být na stejné úrovni jako kluci, takže jsem bral tátu (na fotbale) jen jako trenéra."
Když ale otec vede v týmu syna, mohou se objevit nad tímto spojením pochybnosti, zejména u rodičů ostatních hráčů. Také Barákovi zažili situace, kdy blízké okolí daný stav neneslo nejlépe.
"Samozřejmě jsem slyšel hodně věcí, jak v útlém věku, když jsem byl malý, tak i když jsem byl starší. Stalo se mi to i v Příbrami, když jsem byl v A-týmu. Také proto jsem se chtěl posunout dál, chtěl jsem z Příbrami udělat další krok, protože jsem věděl, že to tady nedělá dobře, že tu jsem s tátou v jednom týmu. I když taťka nepůsobil u áčka," objasnil syn jeden z důvodů, proč chtěl z klubu odejít.
Barák mladší čelil také zdravotním problémům
Příbramská mládež si pod vedením Baráka staršího začala postupně budovat pozici a to zejména produkcí mladých talentů. Mládežnickými výběry tamního klubu totiž prošla taková jména, jako Dominik Mašek, Václav Černý, Aleš Matějů či Josef Kvída. Jenže kvůli vážné nemoci hrozilo, že se do tohoto výčtu tehdy šestnáctiletý Antonín Barák mladší nezařadí.
"Zkolaboval Vaškovi Černému v posilovně, odvezli jsme ho do nemocnice, kde si ho nechali asi tři nebo čtyři dny na kapačkách, ale nevědělo se, co s ním je. Měl obrovské bolesti zad. Vrátil se z nemocnice, dostal těžkou angínu, ale nezabrali mu ani dvoje antibiotika. Po angíně se ale nemohl dostat do zdravotní pohody. Nakonec to skončilo diagnózou únavový syndrom," zavzpomínal na nepříjemnou dobu otec Barák.
"To období bylo samozřejmě těžké. Z 24 hodin jsem denně prospal 22, nemohl jsem si ani dojít z pokoje do obýváku. Začátky byly fakt těžké, postupně se to ale zlepšovalo, cítil jsem to a začal jsem věřit víc, dodal nadějný 22letý hráč, který, jak se zdá, je z nejhoršího venku. Navíc v osmi zápasech první ligy má na kontě už tři branky a se spoluhráči táhne Slavii tabulkou vzhůru.
