Fotbal Extra: Jaroslav Starka - s Příbramí na věčné časy a nikdy jinak
Příbram - S roční přestávkou už dvacet let je součástí prvoligové fotbalové mapy Příbram. Klub od Litavky pamatuje návštěvy evropských klubů v poháru UEFA i časté starosti se záchranou. O udržení v nejvyšší soutěži bojuje Příbram i letos a její pozice pět kol před koncem už není zdaleka beznadějná. Se všemi vzestupy a pády provinčního klubu je pevně spojen Jaroslav Starka. Původně vedoucí mužstva, dnes prezident, který je do značné míry symbolem středočeského klubu.
První liga se v Příbrami začala hrát v roce 1997, tehdy ještě pod hlavičkou Dukly. A už tehdy u toho byla nepřehlédnutelná postava současného klubového bosse. Ten v Příbrami začínal ještě o sedm let dříve jako vedoucí mužstva. "U týmu jsem vyrostl, ošahal jsem si to, jak se říká, od lopaty. Poznal jsem tak spoustu lidí z fotbalového prostředí a rád na tu dobu vzpomínám," říká Starka.
Zlaté časy Příbrami nastaly na přelomu milénia. Třeba na duel se Spartou přišlo rekordních 12 500 diváků a stadion U Litavky hostil v evropských pohárech třeba francouzský Sedan, PAOK Soluň nebo anglickou Aston Villu. "Když se dostanete na losování Poháru UEFA a sedíte v jedné místnosti s legendami evropského fotbalu, tak je to zvláštní, ale krásný pocit. Na jedné straně Beckenbauer a na druhé straně číšník z Příbrami," vzpomíná Starka.
Šéf příbramského klubu však nebyl vždy centrem pozornosti jen kvůli fotbalu. Podle mnohých kritiků jde o nekorunovaného krále města přezdívaného "středočeské Palermo" a jednu z hlavních postav českého podsvětí. "S pověstí, kterou vám udělají novináři, těžko něco uděláte. Navíc vás kritizují lidi, kteří vás většinou nikdy neviděli. Těch dvacet let pozornosti i ze strany policie vám něco vytvoří a vy už se toho nezbavíte. Já jsem se s tím naučil žít, nevnímám to. Samozřejmě rodina to vnímá hůř a není to vůči nim fér," přiznává Starka.
V minulosti byl Starka v hledáčku policie hned několikrát. Dvakrát byl obviněn z únosu a jednou z vraždy, navíc sám přežil útok atentátníka se samopalem. "Když víte, že jste nic neudělal, tak se s těmi obviněními nějak vypořádáte. Ten útok byl něco jiného, nečekaného. Nemyslel jsem si, že obchoduju tak, aby mi něco hrozilo. Ale stalo se," připouští Starka. Za útokem měl údajně stát Radovan Krejčíř, který Starku podezíral z účasti na únosu svého otce Lamberta.
Pohled na svět i na fotbal mu ale změnila jiná životní příhoda. "Byl jsem ve Skotsku na jednání o přestupu Mišůna. Vrátil jsem se, nebylo mi dobře a za dva dny už jsem ležel na ARO v umělém spánku. A zůstal jsem tam dva měsíce. Během nemoci mi odešly ledviny, které jsem měl jako diabetik stejně slabé, navíc po probuzení jsem nemohl hýbat dolníma končetinama a musel jsem se x měsíců učit znova chodit. Ale přežil jsem to a snad mi to ještě nějakou dobu vydrží," doufá Starka.
Jeho jméno je s porevolučním fotbalem v Příbrami neodmyslitelně spjato. Měnily se ambice, hráči, trenéři, on stále zůstával na svém místě. "Někde jsem řekl, že ležím v rakvi, ale ještě jsem neumřel, to platí pořád. Určitě chci Příbram zachránit v lize, v létě si pak k tomu sedneme a řekneme si, co dál. A pokud by to byla další ligová sezona, tak se mi bude přemýšlet daleko lépe," uzavírá Starka.
