Derby nemá favorita? Pět největších překvapení v duelech pražských "S"

Slavia – Sparta 1:4 (10. 4. 1994)

Čekání na slávistický titul, které trvalo přes čtyři dekády, mohlo být ukončeno hned v prvním ročníku samostatné české ligy. Jedenáct kol před koncem měli sešívaní jedinečnou šanci, jak se odtrhnout od svého největšího rivala. Před nimi stála vidina sedmi zápasů v domácím prostředí, jen čtyř venku, a hlavně derby v Edenu.

Sparta měla přesně opačnou bilanci a značnou ztrátu na vedoucí červenobílé. Na jaře navíc neměla bůhvíjakou formu. "Zatím jsme se trápili. Z toho, co jsem před zápasem četl, nás hráči Slavie snad ani nepovažovali za soupeře," řekl po utkání sparťan Martin Frýdek.

Jenže i sešívaní si přes sebevědomá prohlášení byli vědomi obrovského tlaku, který se projevil záhy. Debakl 1:4, na němž měl výraznou zásluhu Horst Siegl, který nastřílel hattrick, Slavii psychicky rozložil.

"Myšlenky na titul již od příchodu do Slavie nechávám na posledním místě," prohlásil po utkání až nečekaně otevřeně trenér Jindřich Dejmal, který mimochodem rok předtím musel řešit velký dopingový skandál v Drnovicích. Sparta nakonec svému soupeři utekla a ligu vyhrála o šest bodů. Dejmal si už poté prakticky nikdy nenašel elitní angažmá.

Slavia – Sparta 0:1 (7. 4. 1995)

Sešívaní si 362 dní po drtivé porážce, která je připravila o sebevědomí a nakonec i o titul, byli velmi dobře vědomi toho, že stát se může cokoliv. A to i přesto, že do utkání šli s pětibodovým náskokem na čele, a měli tak ještě lepší šanci na titul než před rokem. "Do konce ligy zbývá deset kol, ještě se může přihodit mnoho neočekávaných věcí," upozorňoval před zápasem trenér Slavie Miroslav Beránek.

Památný návrat Jozefa Chovance na hřiště však nečekal opravdu nikdo. Legendární sparťanský obránce, tehdy již s menší nadváhou a hlavně v pozici funkcionáře, své místo v základní sestavě do poslední chvíle tajil. Ještě několik chvil před zápasem se bez sebemenšího náznaku, že by měl do zápasu naskočit, bavil se svým slavistickým protějškem Ciprem. Poté však sundal sako, navlékl dres a nastoupil na pozici libera.

Těsný průběh zápasu v Edenu pak rozhodl v poslední minutě Pavel Nedvěd a napomohl Spartě k neuvěřitelné šňůře devíti zápasů bez prohry. Slavia ještě chvíli stačila držet krok, poté se však psychicky povzbuzení sparťané od svého soupeře odtrhli a mistrovský pohár skončil znovu na Letné.

Sparta – Slavia 3:1 (23. 3. 1996)

Slavia pod trenérem Ciprem zažívala neuvěřitelnou sezonu – těsně před derby prošla až do semifinále Poháru UEFA přes AS Řím a v lize držela osmibodový náskok. Zdálo se, že titulu už nemůže nic zabránit. Spartou naopak zmítaly problémy. Hovořilo se o odchodu majitele Petra Macha, po zpackaném podzimu odešel trenér Jarabinský a nahradil jej Vlastimil Petržela.

I přesto si sešívaní po dvou letech kolapsů nemohli být ničím jisti. "Beru jakýkoliv výsledek, jenom ne prohru," přál si Vladimír Šmicer. Slávisté však klíčové derby znovu prohráli díky dvěma gólům Romana Vonáška. "Snad jsme Slavii v cestě za titulem trochu znervózněli," popíchl sešívané Martin Frýdek.

Ovšem nestalo se tak. "Letos je situace jiná," věřil již před utkáním trenér Slavie František Cipro. "Nevěřím, že prohrajeme, ale i kdyby se to stalo, nemělo by to mnoho znamenat, neboť je to utkání na hřišti soupeře," upozorňoval trenér na rozdíl oproti předchozím ročníkům.

A konec sezony mu dal za pravdu. I díky skvělé cestě Evropou a Ciprově rozvaze měli červenobílí výrazný důvod ke klidu a sebevědomí. Asi nejpamátnější sezonu ve své historii Slavia završila titulem, který jí unikal od roku 1947.

Sparta – Slavia 5:1 (6. 5. 2000)

Ještě pět kol před koncem byla Slavia mimořádně blízko titulu. Z pětadvaceti utkání jich vyhrála dvacet a prohrála jediné. Ligu vedla o bod před Spartou. Jenže pak přišly dva velké zkraty. Nejdříve sešívaní remizovali na hřišti sestupem ohroženého Jablonce a poté doma podlehli trápícím se Teplicím.

Najednou to tak byla Sparta, která na čele držela čtyřbodový náskok a jedinečnou příležitost, jak získat titul – na domácím hřišti proti svému největšímu rivalovi. "Pokud se nám nepovede vyhrát ligu, bude to moje největší fotbalové zklamání," říkal před zápasem rozhodně brankář sešívaných Radek Černý.

A slávisté do zápasu nevstoupili vůbec špatně, v 19. minutě se trefil Richard Dostálek. Záhy ovšem srovnal Lokvenc a ještě do konce poločasu stačil přidat jak on, tak Gabriel další dvě branky. Letenští se nezastavili ani ve druhé půli a svého soupeře nakonec přejeli rozdílem třídy 5:1.

Vítězství samotné možná nebylo úplně překvapivé, výsledek však jistě ano. Možná nejsladší – a fanoušci letenského týmu by rádi škodolibě podotkli, že i nejpříznačnější – mistrovský titul pro Spartu v samostatné české historii. "Prostě jsme to pos**li," zhodnotil závěr sezony lakonicky slávista Kuchař.

Slavia – Sparta 4:1 (23. 10. 2005)

Začátek slávistické zlaté éry, která se dnes jeví jako výjev z prehistorie, symbolizovalo podzimní derby se Spartou v sezoně 2005/06. Slavia letenského soupeře v lize do sychravého říjnového večera neporazila již téměř šest let. Změnit to měl předsezonní příchod trenéra Jarolíma, ani pod ním se však nezdálo, že by červenobílí byli na vzestupu. Tým byl před derby v tabulce na čtvrtém místě a z devíti utkání vyhrál pouhé čtyři.

Sparťané si ale procházeli ještě větší krizí. Klub z Letné byl osmý, provázely jej dlouhodobé nevole fanoušků s odchodem Františka Straky a nástupem Jaroslava Hřebíka. I dnešní sportovní ředitel Sparty se však nedlouho před derby s týmem rozešel. Ani Stanislav Griga, který stanul na Hřebíkovo místo, však neodvrátil nečekaný debakl, který Letenským ukázal, že jejich období temna se nevztahovalo pouze k jediné osobě.

"Dneska si na nás troufá každý. Vypadá to, že jsme průměrné ligové mužstvo," zlobil se střelec vedoucího gólu Sparty Miroslav Matušovič. "Najednou je Sparta klub jako každý jiný, sice bohatý, ale ne výjimečný. Je z ní vrchní, který se nechal vyhodit," psaly po porážce Lidové noviny. Možná právě tehdy se zrodila Sparta, jakou ji známe dlouhodobě i dnes – chybující a nedominující.

V tehdejší záplavě negativity okolo Sparty však zanikla hlavní věc. A tou byl alespoň chvilkový konec slávistického prokletí. Sešívaní měli k dispozici vynikající tým, který o dvě sezony později vyhrál ligu – a titul poté obhájil. Oba mistrovské poháry navíc zvedal nad hlavu již ve svém novém domově – Edenu. A vyrůstající generace mladých slávistů v mládežnických generacích drtila své soupeře.