Doping v roce 2015: Očištěný Kreuziger i pošramocená pověst atletiky
Zatímco Rusové už více než měsíc bombardovali Sýrii, přiřítila se začátkem listopadu jedna bomba i na samotnou Moskvu. Že je cosi shnilého v tamní atletice, bylo veřejným tajemstvím už od dob Sovětského svazu, konkrétní obvinění ale dopadlo až nyní. Důsledek? Pozastavení členství ruskému svazu v Mezinárodní atletické federaci IAAF a zahájení masivního vyšetřování kvůli systematickému porušování antidopingového kodexu. Nebyla to ale jen ruská atletika, kolem níž v roce 2015 kroužil velmi reálný stín užívání nedovolených látek ve sportu.
Případ Kreuziger
Tak třeba Roman Kreuziger, pro něhož po téměř dvou letech skončila úspěšně dopingová kauza, která se točila okolo údajných nesrovnalostí v biologickém pasu. Mezinárodní cyklistická unie (UCI) a Světová antidopingová agentura WADA stáhly své odvolání ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu.
Devětadvacetiletý jezdec elitní stáje Tinkoff-Saxo čelil podezření kvůli údajným anomáliím v biologickém pasu z let 2011 a 2012, kdy závodil ještě za Astanu. Kreuzigerovy hodnoty nikdy nepřekročily stanovené hranice, ale podle expertů UCI obsahovaly značné výkyvy.
"Dva roky jsem bojoval za očištění svého jména a snažil se dokázat, že nejsem podvodník, a to se nyní povedlo. Zvítězil zdravý rozum," řekl Kreuziger, který z vleklé kauzy prožíval pocity zmaru a už nevěřil v úspěch.
V boji za očištění svého jména dokonce začátkem roku podstoupil test na detektoru lži a absolvoval vyšetření na americké klinice Mayo, které podle Kreuzigera sehrálo klíčovou roli. Vyplynulo z něj totiž, že ze změn v biologickém pasu nelze automaticky usoudit, že si cyklista vypomáhal dopingem. Testy rovněž potvrdily, že trpí sníženou funkcí štítné žlázy, čímž jezdec nesrovnalosti v biologickém pasu také vysvětloval.
Kreuziger se tak mohl rázem vrhnout do příprav na Tour de France, kde v celkovém pořadí obsadil sedmnáctou příčku a skončil tak nejvýše z českých jezdců.
Perlička? Bývalý čtyřnásobný dánský šampion Nicki Sörensen, vítěz etap na Tour de France a Vueltě, se v červnu přiznal, že v počátcích kariéry dopoval. Sörensen je bývalým kolegou Kreuzigera, jenž v současnosti působí v jeho stáji Tinkoff-Saxo v roli sportovního ředitele.
Případy dalších cyklistů
U cyklistiky ještě zůstaneme. Stáj Astana nepřišla o status týmu elitní kategorie WorldTour. Nezávislá licenční komise Mezinárodní cyklistické unie UCI se navzdory několika dopingovým kauzám rozhodla ponechat kazašskému týmu licenci. Otazník nad budoucností Astany se vznášel už loni kvůli dopingovým prohřeškům pětice cyklistů, z nichž tři se řadili do týmové juniorky.
Do týmu Astany patří i šampion Tour de France z roku 2014 Vincenzo Nibali, který tak mohl na legendárním závodu obhajovat titul. Nakonec skončil čtvrtý, v následné Vueltě ale skončil předčasně, byl totiž diskvalifikován kvůli tomu, že se ve druhé etapě držel týmového vozidla. Vueltu nakonec vyhrál další Ital ze stáje Astana Fabio Aru.
Špatně skončili dva jiní italští jezdci. Luca Paolini z ruské stáje Kaťuša měl na Tour pozitivní dopingový test na kokain a v závodě skončil. Bronzový medailista z mistrovství světa v roce 2004 se tak stal prvním cyklistou od roku 2012, který měl na Tour dopingový nález. A další cyklista - Matteo Rabottini - dostal bez tří měsíců dvouletý zákaz startu za pozitivní test na EPO. Distanc vítězi vrchařské soutěže z Gira d'Italia 2012 vyprší v květnu příštího roku. Při krevním dopingu byl totiž přistižen už v srpnu 2014 během mimosoutěžní kontroly.
Doping se nevyhnul ani české cyklistice. Ondřeje Rybína usvědčili díky mimosoutěžnímu vzorku z užití EPO a po udělení čtyřletého trestu ukončil dvaadvacetiletý reprezentant kariéru. Na červencovém mistrovství Evropy kategorie do 23 let v Aténách získal Rybín bronzovou medaili ve scratchi a patřil k nadějím české dráhové cyklistiky. Specializoval se na omnium, v němž skončil na loňském mistrovství světa v Kolumbii jedenáctý. Jeho největším úspěchem bylo třetí místo v omniu z roku 2013 na Světovém poháru v Mexiku.
Případ Velká pardubická
Diskvalifikace z Velké pardubické hrozí vítězi Nikasovi, jenž měl podle žokeje Dušana Andrése pozitivní dopingový test. Andrésův kůň Čáriray měl zase pozitivní test po triumfu v Křišťálovém poháru. Prezident Jockey Clubu Jiří Charvát do prozkoumání vzorku B, což trvá zpravidla kolem tří týdnů, bere doping jako neprokázaný.
Nyní se čeká na výsledky analýzy vzorku B. "Ale podle mě, když bylo pozitivní áčko, tak to béčko jen potvrdí. Je to stejný vzorek. Nevěřím, že by v tom byl z trenérovy strany nějaký úmysl," uvedl Andrés. Podle zjištění České televize s odvoláním na dobře informovaný zdroj šlo o alkaloidy kofein a theobromin, obsažené v kávě a čokoládě. Pardubice, jak vidno, nejsou zdaleka jen o perníku. Zcela vážně - příčinou pozitivního dopingového nálezu by mohlo být kontaminované krmivo.
Analýzy vzorků B provede laboratoř v britském Newmarketu. Nikas prý dostal zakázané látky omylem při krmení několik hodin před startem Velké pardubické, zřejmě bez vědomí trenéra Popelky. Pocházely z výživového doplňku od polského dodavatele, jehož výrobce ale varuje před podáním těsně před dostihem.
Nikas i Čáriray jsou připravováni v Srdéčku u Hvozdu na Prostějovsku a Popelka si neumí vysvětlit, jak se do nich zakázané látky dostaly. "Vzhledem k tomu, že existuje tolik různých věcí, které se mohou do koně dostat, a předpisy jsou tak přísné, tak opravdu nevím," uvedl trenér. Vědomý doping naprosto vyloučil.
Andrés s Nikasem vybojoval ve Velké pardubické před dvěma lety druhé místo. Letos se v sedle desetiletého hnědáka radoval z premiérového vítězství ve slavném dostihu žokej Marek Stromský. Hrozící diskvalifikace by mu mohla připravit další hořké zklamání, která při Velké pardubické v minulosti zažil - s běloušem Amant Grisem projel v roce 2008 cílem první, ale byl diskvalifikován za nedodržení trasy, o dva roky později doběhli těsně druzí.
Případ WADA vs. Rusko
To nejhorší nakonec. Předzvěstí vypuknutí obrovského atletického dopingového skandálu byla únorová rezignace předsedy Ruské atletické federace Valentina Balachničeva. Ten skončil ve funkci po téměř 25 letech. Mimochodem, nejvíce dopingových případů pocházelo v roce 2013 z Ruska a Turecka, největší počet hříšníků vykázala atletika a vzpírání.
Podezření z organizovaného dopingového programu se každopádně ve velké míře rozjelo po odvysílání dokumentu ARD v prosinci 2014, který však moskevský soud označil za nepravdivý. Systematickým dopingem ruských atletů a zatajováním pozitivních testů se nicméně mezitím začala zabývat vyšetřovací komise mezinárodní antidopingové agentury WADA.
Následovalo listopadové vyloučení Ruska z mezinárodních atletických soutěží Radou IAAF. Podle zprávy vyšetřovací komise WADA se v ruské atletice dopovalo s podporou státu, ničily se uložené vzorky nebo za úplatu zatajovaly pozitivní výsledky testů. Ruský svaz vyloučení bez výhrad přijal, jakékoli právní kroky odmítl a přislíbil, že bude aktivně spolupracovat na rozsáhlých reformách, aby mohl být přijat zpět.
To chce i prezident Vladimir Putin, velký milovník sportu, jehož vrcholem v tomto směru byla zimní olympiáda v Soči, kterou měl v gesci jeho přítel, ruský ministr sportu Vitalij Mutko. Putin však zároveň upozorňuje, že nesouhlasí s principem kolektivní viny a upozorňuje, že doping není jen čistě ruskou záležitostí. Což je pravda, své o tom vědí třeba v Keni, kde už skončilo několik vlivných atletických funkcionářů, někteří sportovci dostali po pozitivních testech rezolutní stopku.
Tak či tak, už nyní je jisté, že ruští atleti nebudou smět startovat na halovém mistrovství světa v Portlandu. Ohrožena je i jejich účast na olympijských hrách v Riu. První zprávu, na jejímž základě posoudí inspektoři IAAF postup reforem, má rada IAAF dostat na stůl 27. března na jednání v Cardiffu.
