1. etapa: Na kola! Tour začíná úvodní italskou zkouškou
Mimořádně ostrý začátek čeká na peloton, který se po poledni vydá na trasu letošní Tour de France. Bezmála čtyři tisíce metrů převýšení, úzké silnice a velké finále na břehu Jaderského moře. Letošní ročník slavného žlutého závodu právě začíná. Přímý přenos 1. etapy Tour de France sledujte od 13:45 na ČT sport a ČT sport Plus, spolu s Tomášem Jílkem komentují René Andrle a Leopold König. Etapu shrneme od 18:15 ve Velo fokus podcastu.
Tour de France si podobně jako jiné sportovní organizace ráda připomíná různá výročí. Italský Grand Départ v tomto smyslu přichází na scénu v ideálním roce. Je to 110 let od narození Gina Bartaliho a rovných sto od chvíle, kdy Ottavio Bottecchia jako první z Italů domů přivezl žlutý dres. V květnu také uplynulo rovné století od chvíle, kdy se v pelotonu (tom domácím na Giru d'Italia) objevila žena: Alfonsina Stradaová.
A ještě jedno výročí: na Valentina roku 2004 zemřel Marco Pantani. Všechna tato jména v příštích dnech v souvislosti s letošním startem Tour padnou. A hned úvodní etapa připomene Bartaliho, který ve startovní Florencii žil a v nedaleké vesničce Ponte a Ema poprvé spatřil světlo světa. Dnes zde najdeme jeho muzeum, kolem kterého se peloton prožene vstříc cíli úvodní etapy. Ta bude nezvykle náročná: s 3800 nastoupanými metry.
Zajímavou destinací je i cílové Rimini, jehož pláže jsou každoročně cílem mnoha dovolenkářů. Jeho popularitě napomohly i filmy. Své vzpomínky na zde strávené dětství ve slavném snímku Amarcord do filmové podoby přepsal (a notně modifikoval) Federico Fellini. Jsou dodnes nepřekonaným a zřejmě i nepřekonatelným obrazem Rimini.
Kromě koulovačky na břehu Jaderského moře se v Amarcordu promenují tragikomické postavičky měšťanů a obří Mussoliniho hlava složená z květin, září fasáda Grand Hotelu Rimini a ulicemi se prohání sporťáky. Přitom celý snímek nevznikal v tomto přímořském městě, nýbrž v obřích římských ateliérech Cinecitta. Jak bylo pro Felliniho typické, jeho vzpomínky navazovaly spíše na snové představy než na skutečně odžité zážitky.
O poznání odmytizovanější obraz italského města nabídl před dvěma lety svým filmem Rimini rakouský režisér Ulrich Seidl. Mussolini je ten tam, tohle Rimini nabízí poloprázdné apartmánové resorty, špinavé pláže a bizarní hudební večírky pro věkem již pokročilejší, které obráží šlágrový zpěvák Richie Bravo. Dětské snění vystřídala prozaická dekadentní současnost. Na plážích si vítr pohrává s prázdnými lehátky, která v loňském roce spláchly rozsáhlé záplavy. A do toho zpívá vodkou posilněný a v županu oblečený Richie Bravo své Piacere.
Které z těchto Rimini je to skutečné? "Plážové bary hýří globální kýčovitou výzdobou, vyhrávají obehrané hity a nabízejí na italské poměry trestuhodně ochuzené pizzy i zmrzliny," žehral v nedávném článku právník a sociolog Jiří Přibáň, který své dojmy z jednoho z center masového italského turismu sepsal pro kulturní rubriku Salon deníku Právo. "Rimini se stalo symbolem těchto obrazů lidského pekla, přičemž ve srovnání s nimi působí i Danteho výjevy z Božské komedie, dokončené v nedaleké Ravenně, jako venkovská idyla," dodal dokonce.
Tour de France do města obehraných hitů a dantovského turistického pekla jednadvacátého století dorazí devětadvacátého června, v závěru úvodní etapy. Místní se na příjezd pečlivě připravovali: už na podzim na jedné z pláží žluté slunečníky a lehátka vytvořily nápis Rimini a vedle něj jedno rozlehlé jízdní kolo. Vdechne slavný závod na chvíli tomuto městu trochu smysluplnější život, anebo je Tour se svou reklamní karavanou a instantními sportovními zážitky vlastně jen jiným druhem stejného cirkusu?
