PREVIEW TOMÁŠE JÍLKA: Zpátky do normálu?

Začtěte se do Průvodce letošní Tour de France:

Žádná jiná událost v globálním sportovním kalendáři tolik nepřesahuje mantinely samotného soupeření, žádná ve všech zemích světa nepřitáhne během těch tří týdnů k televizním obrazovkám takové procento diváků, kteří jinak o sportovní kanály ani nezavadí (mohu bohatě dosvědčit ze spousty ohlasů na přenosy z Tour de France na programu ČT sport), a žádná nemá tu moc tak úchvatným způsobem virtuálně přemístit diváky do země, kde se odehrává, a být tou nejlepší reklamou pro cestovní kanceláře. 

Od svých známých, jejichž rodnou řečí je jazyk Voltairův, mám z první ruky, jak velké prázdno v nich zůstalo, když celosvětová pandemie zbavila loňský červenec žlutého nádechu, a dokázala tak něco, co pamatují jen ti, kteří zažili hrůzy druhé světové války.

Samozřejmě si řeknete, že koronavirus napáchal mnohem vážnější škody, a tady je řeč jen o jednom cyklistickém závodě, ale právě silná symbolika toho, že "Stará dáma" to vloni jako jediná z top sportovních událostí "neodpískala", případně neodložila na letošek, jasně ukazuje, že rok bez ní je prostě čímsi nepředstavitelným a že je součástí francouzského kulturního dědictví stejně jako Eiffelova věž, Mont Saint-Michel, výborná vína a sýry nebo Jean-Paul Belmondo…

Poslechněte si Velo fokus podcast před startem Tour de France:

Ve střehu každý den

V roce 2021 tak (skoro) všechno bude zase tak, jak má být. Na přelom června a července se i ti, kteří mají povinnou školní docházku dávno za sebou, můžou znovu těšit jako dřív na prázdniny. 108. ročník Tour de France se ve zvláštní době přesunů a odkládání uskuteční s týdenním předstihem oproti původnímu plánu (kvůli olympiádě) a začne hodně daleko od původní destinace Grand départ (kvůli fotbalovému Euru nastal přesun z Kodaně do Brestu).

Stejně jako vloni v září bude trasa téměř výhradně francouzská (jen s krátkou, ale pokud jde o nastoupené metry pořádně výživnou návštěvou Andorry na konci druhého týdne). Nabídne dvojité dávky Mur de Bretagne hned ve druhé a především Mont Ventoux v jedenácté etapě (Větrná hora si snad vynahradí stejně jako lyžařské středisko Tignes o tři dny dříve to, co jim v nedávné minulosti shodně znemožnily rozmary počasí). Mezi další zajímavosti letošního menu určitě patří také nejdelší etapa Tour od roku 2000 (v sedmém dnu skoro 250kilometrová štreka centrální Francií z Vierzonu do Le Creusot i s premiérovým výjezdem na kopec Signal d’Uchon). 

Zatímco úplný závěr může být pro Primože Rogliče nepříjemným připomenutím loňského hororu (den před dojezdem na Elysejská pole znovu individuální časovka, ovšem tentokrát bez tak náročného výšlapu, jako je Planina krásných dívek), začátek třítýdenního dobrodružství se zase nejspíš promění ve velmi atraktivní návrat k jarním klasikám, protože profily etap v Bretani doslova vybízejí k lákavým bitvám o žlutý trikot (nejen) mezi triem Alaphilippe – Van Aert – Van der Poel. 

Pořadatelé ze společnosti A.S.O. skladbou itineráře znovu potvrzují, že nechtějí s Girem a Vueltou soupeřit v počtu horských dojezdů a celkovém počtu nastoupaných metrů. I letošní ročník lze charakterizovat jedním slovem – neodhadnutelný. Třeba se i tentokrát dočkáme zdánlivě "neškodných" spurterských etap, které rozfoukají naděje mnoha favoritů celkového pořadí.

UAE vs. Jumbo vs. Ineos?

Letošní výsledky Tadeje Pogačara s Primožem Rogličem naznačují, že se Tour klidně může znovu proměnit ve slovinské mistrovství (tahle země má ostatně v současnosti takovou koncentraci špičkových cyklistů na počet obyvatel, jakou naposledy pamatujeme u lucemburského bratrského dua Schlecků), jenže v závětří, či podle posledních měsíců spíš jasně na výsluní, číhá velmoc, která se chce vrátit na trůn. 

Grenadýři z Ineosu zažívají fantastické období, které nejspíš paradoxně začalo v momentě, kdy na loňské Tour ztratil šance na obhajobu titulu Egan Bernal. Najednou se ukázalo, co také dělá špičkový cyklistický tým výjimečným: schopnost reagovat na zásadní změnu situace. Rázem jsme sledovali sestavu, která sice přišla o představitele hlavní role, ale původní komparzisté se utrhli ze řetězu původní strategie a stejně jako o rok a čtvrt dřív na Dauphiné po těžkém pádu Chrise Frooma se pouštěli do odvážných akcí. 

Následovalo vítězství Taa Harta na Giru, druhé místo Richarda Carapaze na Vueltě (kde v závěru řádně proháněl Rogliče), letošní triumf Bernala na růžovém závodě a k tomu navrch celková prvenství na Katalánsku (kde tým Davida Brailsforda obsadil kompletní stupně vítězů), Romandii i obou posledních testech před Tour Critérium du Dauphiné a Kolem Švýcarska. Tým, který od roku 2012 nevyhrál jen dva ročníky Grand boucle, tak do Bretaně přicestuje s vítězstvím na čtyřech posledních akcích WorldTour!

A taky se třemi jezdci, kteří už v kariéře dokázali vyhrát třítýdenní etapák, takže zásadní otázka zní, jak se vydaří rozdělení a především akceptování jednotlivých rolí. 108. Tour de France nabízí mimo jiné nejvíc časovkářských kilometrů za posledních osm ročníků, a tak i s ohledem na nedávný závod Kolem Švýcarska lze určitě mezi favority zařadit i jméno muže, který už stál na pódiu na Champs-Élysées, tedy Kolumbijce Rigoberta Urána.

Diváci zpátky v akci?

Také spoustu dalších otazníků zodpoví až průběh závodu. Vrátí se Peter Sagan do zeleného? Potvrdí i na domácích silnicích rychlík Arnaud Démare (v minulých ročnících mimo hru kvůli orientaci týmu na celkové pořadí), že prožívá nejlepší roky kariéry? Jak to bude s jezdci, které čeká hned šest dnů po konci Tour a v úplně jiném časovém pásmu další velký sezonní cíl v podobě olympiády (Nibali, Thomas, Valverde, Woods…)? A především: proběhne Tour za plné účasti diváků, bez významnějších omezení a hlavně nucených odstoupení celých týmů?

Z mé nedávné zkušenosti z lotyšské Rigy (bylo to opravdu nejhorší hokejové MS, jehož jsem byl přímým svědkem) mohu jen potvrdit, že není nic smutnějšího než velká sportovní akce bez patřičné atmosféry (ostatně ani ta nejlepší kapela nikdy před prázdným hledištěm nepředvede strhující výkon). A právě silniční cyklistika je kouzelná i díky tomu nejtěsnějšímu kontaktu (někdy bohužel) závodníků a fanoušků. Na konci června má ve Francii dojít k zásadnímu proškrtání pandemických restrikcí, a tak se snad nedočkáme podobně opuštěných stoupání na horské průsmyky jako vloni.

184 jezdců = 184 příběhů

O osm jmen víc než v předchozích třech ročnících se objeví ve startovní listině, organizátoři mohou letos k 19 prvodivizním týmům pozvat ještě další kvartet. Někdy máme tendenci dívat se na špičkové sportovce jen optikou jejich výkonů a výsledků, v případě cyklistiky jako na šlapající stroje. Proto je velmi důležité připomenout dva osobní příběhy, které zásadně převyšují jakékoli souboje o minuty a prémie. 

Chris Froome a Petr Vakoč si prošli zraněními, která by "normální smrtelníky" poslala na úřady se žádostí o invalidní důchod, přesto se oba dokázali vrátit do vrcholového sportu a i jejich účast na letošní Tour de France může být skvělým příkladem síly lidské vůle. A především o ní tohle extrémně náročné dobrodružství je.

Na ČT sport můžete celý rok sledovat strhující soupeření skvěle připravených jedinců a týmů v nejrůznějších sportovních odvětvích, ale jen tři letní týdny nabízejí seriál o 21 dílech s pokaždé novou zápletkou, hrdiny a naprosto neodhadnutelným rozuzlením. Tak si od 26. června zase pusťte tenhle velkofilm ve špičkové francouzské režii a vzpomeňte si, že za každým startovním číslem se skrývá jeden zajímavý lidský osud.