Kde si dát pozor? Závodnický průvodce letošní Tour de France

Třítýdenní etapové závody jako Tour de France rozhodně nemůžete vyhrát v jeden moment. Můžete je ale v jednu chvíli ztratit úplně (třeba pádem), nebo se vyřadit z celkové klasifikace. Stačí třeba, když začne foukat vítr a zůstanete v zadní skupině. Soupeře uvidíte až další den na startu. Kritické tak může být každé místo, ale dle itineráře se dá vybrat, v jaké etapě by se mohlo rozhodovat. Letos má velký potenciál měnit celkové pořadí deset etap.

Hned ta první vybízí k tvrdému závodění a měla by sedět klasikářům. Bretaň, to nejsou žádné velehory, dokonce i v Česku máme větší kopečky, vždyť nejvyšší bod území měří 383 metrů. Organizátoři proto trasu schválně vybírají tak, aby jezdci vymetli téměř každičké návrší, jež se v regionu nachází. Navíc se bodují i kopce, které by se jinak projížděly bez povšimnutí. První prémie hned na osmém kilometrů má délku 900 metrů, což je pro závodníky spíše sprint do kopce.

Etapa může být záludná tím, že se pojede po menších silničkách, které svádějí k rozdělení startovního pole. Favorité celkové klasifikace si budou muset vybudovat dobrou pozici při projíždění cílovým městem Landerneau, z něhož se poté rovně stoupá do cíle. Připomeňme, že vítěz automaticky bere žlutý trikot. Může být větší motivace?

Bretaňská stěna

Tour de France je těžká i kvůli tomu, že jezdci mají v prvních etapách, kdy nejsou velké časové rozdíly, obzvláště velkou motivaci, aby se dostali do "žlutého". První etapy se tak jezdí naplno, závodníci neustále bojují o místa v pelotonu, což je stojí dost sil.

Druhá etapa ve své první polovině téměř dokonale kopíruje severobretaňské pobřeží. Pokud nebude azuro a na moři uvidíme pohupující se maličké vlnky, počítejme s bočním větrem. To je další faktor, který může nadělit startovní pole. Dojezdem je pro závodníky stará známá Mur de Bretagne. Jsou to sice jen dva kilometry do kopce, ale při maximálním úsilím tam po etapě 184 km leckdo vytuhne. Další možnost na zvrácení celkového pořadí.

Pokud se nestane něco nečekaného, měly by následující dvě rovinaté etapy znamenat uklidnění.  Navíc se organizátoři snaží udělat bezpečné dojezdy, byť se končí často v centrech měst. Na rozdíl třeba od Gira by závodníky neměly na posledních kilometrech čekat zrádné šikany.

Pátý den ale přichází individuální časovka v podobě 27kilometrového kolečka severně od města Laval. Není to úplně po rovině. Silnice se během trasy třikrát lehce zvedne do kopce. Není to ale tak zásadní, aby to dalo šanci na výhru "horským blechám", tohle je časovka pro specialisty. Kdo bude mít špatný den, ten může v nelehké časovce ztratit i minuty.

Maraton před Alpami

Šestá etapa by mohla přinést opět úlevu, ale sedmý den je ve znamení maratonu. Podaří se někomu nejdelší únik ročníku? Trasa z Vierzonu do Le Creusot měřící 250 kilometrů na to může být dělaná. Pojede se navíc pahorkatinou připomínající českou Vysočinu. V druhé polovině etapy prakticky není rovina a jede se přes pět vrchařských prémií. Na druhou stranu žádný kopec svým sklonem nebudí respekt. Z poslední prémie se jede do cíle mírným sjezdem ještě osm kilometrů. Bude tu tedy případně nějaký čas na napravení zaváhání v posledním kopci.

V osmé etapě se plynule navazuje a kopce se neustále zvyšují. Jako kdyby sedmý den měl být jen rozjezdem. Sobota třetího července vyvrcholí prvním známým sedlem trasy Col de la Colombiere. Nutno podotknout, že všechny vybraná stoupání v Horním Savojsku mají k devíti procentům. Tady se bude prvně pořádně třídit pole, ale organizátoři si přejí stále malé rozestupy. Do cílového Le Grand-Bornand se jede 14 kilometrů z kopce a po rovině.

Alpy navážou typicky horskou etapou do Tignes ve výšce 2107 metrů. Oproti předchozím dnům se výrazně změní délka stoupání. Co kopec, to více než půl hodiny práce. Do táhlého cílového kopce se pojede dokonce zhruba tři čtvrtě hodiny. Samotné stoupání má přibližně 24 kilometrů, ale v jeho půlce se nachází "odpočinková" sekce. Velká část se dá tak vydržet v háku.

Libo Ventoux? Tedy rovnou dvakrát

Pořadatelé jako by chtěli závodníkům rozhodit jejich rytmus. V Tignes budou mít týmy volné pondělí, poté přijde vcelku rovinatá etapa. Jedenáctá zkouška ale bude bonbónek. Na lysý vrchol Mount Ventoux se stoupá hned ze dvou stran (celkově na něj vedou dokonce tři varianty, tou zbývající se jede dolů). Prvních sto kilometrů jako rozcvička s menšími stoupáními, poté následuje dvakrát provensálský obr.

Více hodnocený je druhý výjezd, kdy se absolvuje převýšení asi 1500 metrů. To už je extrémně dlouhý kopec. I nejlepším z nejlepších trvá hodinu. Na druhou stranu je Ventoux za vhodného počasí docela snesitelným kopcem. Nezačíná extrémně tvrdě, nejtěžší pasáž přichází těsně před polovinou. Závěr, kdy už jasně vidíme vrchol, je jezdivější a cesta docela příjemně ubíhá. Bohužel pro jezdce v červenci panuje pod horou veliké horko, na vrcholu zase často výrazně fouká, což snahu ztěžuje.

Horko, a pak hodiny v kopcích

Následují opět dvě rovinaté etapy, které závodníky zavedou do podhůří Pyrenejí. Pozor na zkoušku číslo 14 ze známého Carcassonne do vesničky Quillan. Prémie na trati jsou dost prudké, a hlavně v této části Francie v červenci panuje opravdu nepříjemné horko a dusno. Teploty snadno atakují čtyřicet stupňů a místo svěžího vánku od moře fénuje krajinu žhavý vítr. Pole bývají seschlá, stínu pomálu…

V takových podmínkách se cyklista velmi snadno vyčerpá, ne-li přímo zkolabuje. Poté může mít i malý kopeček efekt jako velehora. Každý se s horkem vyrovnává rozdílně.

Hned na to přijde největší kopec na trati při etapě do Andorry. Tam bude spousta závodníků jako doma, protože tam dlouhodobě trénují včetně Čecha Petra Vakoče. Port d’Envalira leží ve výšce 2408 metrů, ale charakterem to není úplně zabijácké stoupání. Jede se po široké silnici mající občas i tři pruhy a stálý sklon. Jezdci si budou ale muset dát tentokrát zvlášť pozor na doplňování energie. Před Envalirou se pojede hodinu do kopce k Font-Romeu. Menší sjezd a je tu další hodina na Envaliru, která je přerušena asi tříkilometrovým sjezdem.

Závodníci sice vyjedou na nejvyšší místo v Pyrenejích, ale klíčové stoupání ještě přijde. Nově vyasfaltované serpentiny na Col de Beixalis přímo vybízejí k útoku. Vždyť tolik závodníků tenhle kopec zná ze svých tréninkových intervalů. Teď si tam snad zajedou osobák.

Druhý volný den nese pro některé jezdce také riziko, protože místo toho, aby si odpočinuli, tak vypadnou z tempa. Na to přijde trochu zvláštní etapa, kdy se startuje ve sjezdu a přejde tři kopce. Mají vždy zhruba slabší půlhodinku, finišuje se po skoro čtyřicetikilometrovém úseku vedoucím mírně z kopce.

Kam normálně jezdí jen lyžaři

Přijdou dva rozhodující dny závodu. Jak jsou na tom vaše nohy? Zeptá se stálice Peyresoude. "Sedmnáctka" navíc finišuje na sjezdovkách Col de Portet. Ano, tady už není silnice, ale jen sjezdovky. Asfaltová cesta vede pouze ke stanici lanovky. Z údolí je to zase skoro hodinu do kopce. Tady se někdo určitě zlomí.

Organizátoři zkoušeli zařadit do ročníku i kuriózně krátké etapy, aby se závodilo už od samotného startu. Poslední horská zkouška se tomu trochu blíží, protože má "jen" 129 kilometrů. Dala by se charakterizovat jako rovina (ignorujme, že po startu v tradičním Pau přijdou dva kopečky, jež bychom v Bretani považovali za velehory), Tourmalet a Luz Ardiden. Tourmalet je snad nejlegendárnějším stoupáním celého závodu, vždyť to bylo úplně první velehorské sedlo, přes nějž se kdy závodníci vydali, a vytvořilo tak spoustu pozoruhodných příhod.

Druhý dojezd na vrchol pak musí závod skoro rozhodnout. Rozhodně jasně rozdá karty, které zbydou závodníkům do závěrečné časovky. Ta ale přijde po ještě jedné rovinaté etapě. Zkrátka si na rozuzlení budeme muset počkat. Zcela netradičně si tak i diváci mohou dát v posledních dnech Tour jedno klidnější odpoledne. Snad.

Poslední časovka v okolí Bordeaux je skoro přesnou rovinou. Nějaké převýšení má, ale sklon silnice je po celou dobu skoro neznatelný. Jaký to rozdíl od závěrečné zkoušky na Planinu krásných dívek, kam se finišovalo vloni v září. A pak už zbývá si jenom připít šampaňským na kolečkách kolem Vítězného oblouku v Paříži.