Následuje
SP skeletonistů v Lake Placid

Pan Čistý uprostřed cyklistického pelotonu

V čistě sportovních termínech byl Christophe Bassons úspěšný pouze na amatérské úrovni, v termínech lidských po celou svou kariéru i dále. V cyklistickém prostředí lze vlastně nalézt málokoho, kdo by měl takový kredit a tak dobrou pověst jako tento bývalý francouzský jezdec.

Christophe Bassons v dresu Francaise des Jeux
zdroj: Getty Images

Tour de France 1998. Peloton se chystá na Grand Départ v irském Dublinu, fanoušci studují silnice, po kterých se jezdci budou prohánět, týmy finišují s přípravami – a mezitím vše zastíní zprvu nenápadný incident na belgicko-francouzských hranicích blízko Lille. Dodávku stáje Festina, která na Tour přivezla výkladní skříň francouzské cyklistiky Richarda Virenqua, Christopha Moreaua či Laurenta Brocharda, tu zastaví francouzští celníci.

Obsah nákladového prostoru zatřepe cyklistikou. Soigneur týmu Willy Voet převážel zásoby EPO, anabolických steroidů a injekčních stříkaček. Voet, který se osobně staral o největší francouzskou hvězdu Virenqua, se zprvu snažil policii přesvědčit, že obsah kufru je jen pro jeho osobní potřeby. Po několika dnech ale začal mluvit. Zásilka směřovala k závodníkům, o užívání zakázaných látek věděl také management v čele s ředitelem Brunem Rousselem.

V následujícím týdnu se zhroutí jedna z největších stájí pelotonu, Virenque s kolegy s pláčem opustí závod a cyklistika prožije jednu z vůbec největších ran na své pověsti. Reálně hrozilo, že půjde o poslední ročník Staré dámy. Jestliže ji nezlomily aféry raných podvodníků, kteří si trať zkracovali jízdou vlakem, ani tragický příběh Toma Simpsona, jenž přišel o život ve svazích Mont Ventoux, aféra Festina mohla slavnému závodu skutečně zlomit krk.

K podvodníkům nepatří

Z blízkosti celé dění v červenci 1998 sledoval také čtyřiadvacetiletý člen stáje Festina Christophe Bassons. "Nepatří k těm podvodníkům, nenáleží do toho prostředí," píše se o Bassonsovi v týdnech po vypuknutí skandálu. Čtyřiadvacetiletý jezdec, kterého vedení na Tour nenominovalo, začal veřejně vystupovat proti svým zdiskreditovaným kolegům. Stal se ostrým hlasem proti dopingu v cyklistickém sportu. Naopak peloton zachovával zákon mlčení.

Bassons byl anomálií – jezdcem, který se vzepřel statu quo.  V ročníku 1999, kdy si závod nechal optimisticky říkat Znovuzrozená Tour, psal pravidelné sloupky pro francouzský list Le Parisien. V nich nechal čtenáře nahlédnout do dění ve slavném závodě. Netřeba příliš dodávat, že to peloton nevzal pozitivně. Bassons se ocital v čím dál větší izolaci a jeho kolegové ze stáje Francaise des Jeux, kam přestoupil z Festiny, s ním odmítali mluvit.

"Nepopisoval nijak dramatická odhalení, ty sloupky byly spíše nevinné, až skoro zábavné pohledy do jezdeckého světa. Někdy se i sám stavěl proti podezřením – po etapě do Blois, kde padl rekord v průměrné rychlosti, viděl jako důvod silný vítr. Nicméně o Lanci Armstrongovi, který se ten rok vrátil, napsal, že jeho výkony peloton šokovaly," vzpomíná na články mladého cyklistického zpravodaje novinář Ian Austen.

Tím zkřížil cestu texaské hvězdě, která uhranula celý svět svým příběhem návratu po překonané rakovině. Armstrong byl v roce 1999 po třech letech zpět a zažíval snový příběh. Patřil mu prolog, obě časovky a především horská etapa do Sestrieres, kdy vzal přihlížejícím dech tím, že ve stoupání téměř musel brzdit, aby se vešel do serpentin. V cíli měl náskok bezmála osmi minut na švýcarskou hvězdu Alexe Zülleho. Svět byl na kolenou.

Známé jsou ale též události z desáté etapy, která si v závěru klestila cestu na Alpe d'Huez. Peloton v reakci na Bassonsovy sloupky záměrně jel pomalé tempo – a když se mladý Francouz pokusil odjet, kolektivně ho na rovinatém úseku hlavní pole pohltilo. Z této etapy také pochází konverzace, která si ve své ošklivosti zadá snad jen s Armstrongovým gestem "zavřených úst", které předvedl v roce 2004 k italskému cyklistovi Filippu Simeonimu.

"Přijel ke mně, dal mi ruku na rameno a před zraky všech ostatních mě zastavil. Řekl, že to, co říkám, není pravda a že je to špatné pro cyklistiku, že to nesmím říkat a měl bych přestat závodit, skončit na Tour. Nakonec mi začal nadávat," popisoval Bassons. "Jeho obvinění nejsou dobrá pro cyklistiku, pro jeho tým, pro mě, vůbec pro kohokoliv. Jestli si myslí, že ten sport takto funguje, mýlí se a raději by měl jet domů," po etapě řekl na kamery Armstrong.

Bassons se stal osamocenou figurkou uprostřed takřka dvousethlavého startovního pole. Psychicky izolován a v situaci, kdy ho jezdci vlastního týmu odmítali byť jen zdravit, ještě dokončil následující etapu do Saint Étienne. Před tou další v brzkých ranních hodinách opustil hotel a v závodě skončil. Jezdec upozorňující na nezdravé poměry sportu – ještě k tomu v závodě, který se veřejně hlásil k ideji čistého sportu – byl okolím vyštván.

Po letech v jedné místnosti. Lance Armstrong a Christophe Bassons (2013)
zdroj: ČT4 autor: Neue Zürcher Zeitung

Peloton zapomněl na číslo 152

"Má málo přátel, spoustě lidí vadí. Jeho osamocenost je živoucím důkazem toho, že se ve sportu nic podstatného nezměnilo. Peloton už zapomněl na číslo 152," napíší francouzské noviny. "Cítil jsem šílené napětí. Někteří se mnou vůbec nemluvili, jiní předstírali, že se vlastně nic nestalo. Nejsem jediným čistým jezdcem, ale není mnoho těch, kteří to o sobě mohou říct," říkal Bassons, který se pokusil pokračovat v dresu menšího týmu Jean Delatour.

Jeho další kariéra ale neměla dlouhého trvání. Poté, co se jej v roce 2001 při závodu Čtyři dny v Dunkerque několik jezdců "pokusilo shodit do škarpy", se závodní cyklistikou skončil docela. "Začalo to být docela nebezpečné a já jsem si uvědomil, že to mi to za to nestojí," vzpomíná. Se sportem se ale nerozloučil – ani zdaleka. Francouzský antidopingový výbor jej zaměstnal a Bassons se nyní zabývá odhalováním případů tzv. mechanického dopingu.

Ve své práci měl v loňském roce "úspěch". Byl to totiž právě Bassons, kdo v říjnu chytil na závodě veteránů a juniorů v Saint-Michel-de-Double třiačtyřicetiletého cyklistu, který měl v rámu kola nainstalovaný motorek. Šlo o třetí případ, kdy bylo zakázané zařízení odhaleno: největším úlovkem komisařů zůstává belgická cyklokrosařka Femke van Driesscheová, která dostala šestiletý trest poté, co byla přistižena na světovém šampionátu v Zolderu (2016).

Po letech také došlo na setkání s Armstrongem. Oba bývalí závodníci se v prosinci roku 2013 setkali v Paříži, aby po čtrnácti letech zakopali válečnou sekeru. I když v Bassonsově případě to není tak zcela přesné. "Zahořklost vám brání v tom, abyste druhého mohli pochopit," míní Francouz, který když byl dotázán na důvod, proč v sobě na rozdíl od stovek dalších cyklistů našel sílu nedopovat v době, kdy se bez EPO nedalo uspět, odvětil velmi skromným výčtem.

"Lepší vztahy v rodině a s kamarády, když jsem vyrůstal. Neměl jsem tak velké ego a nebyl jsem tolik lačný po úspěchu. Moje tělo mělo na to, abych několik let v pelotonu vydržel. Nejsem lepší než Lance, jen jsem v životě udělal lepší rozhodnutí. Potkali jsme se, abychom si navzájem pomohli pochopit, proč ke všem těm věcem došlo," říká Bassons. Cyklistické prostředí bude lepším místem, pokud v něm nalezneme více osobností jako on.

Zdroj
ČT sport, thecyclingpodcast.com

Hlavní zprávy