Takhle jezdí šampion. Gilbert si poradil s kostkami a poprvé vyhrál Roubaix

Padesát pět kilometrů před cílem. Wout van Aert nastupuje před pavé sektorem číslo 12, za ním se pouští Peter Sagan a společně rozhodují o osudu letošního Paříž–Roubaix. Oba se dali dohromady spolu s Yvesem Lampaertem a Philippem Gilbertem z Deceunincku-QuickStep, čelní šestici doplnili ještě Sep Vanmarcke a Nils Politt. Bylo hotovo.

Kdo na tomto úniku ztratil celý závod, byli předstartovní favorité Greg van Avermaet a Oliver Naesen, z českého pohledu však také Zdeněk Štybar, který se nemohl vydat stíhat své týmové kolegy a pouze tak čekal, zda se najde síla uprchlíky ještě sjet. K tomu nedošlo a Štybar tak s nejlepšími o triumf nebojoval.

Na posledním pětihvězdičkovém úseku Carrefour de l'Arbre odjeli ostatním Politt s Gilbertem a uháněli směrem k Roubaix. Byl to souboj různých stylů: lehký a lépe sprintující Gilbert proti mohutnému časovkáři Polittovi. Svůj střet si nechali až na velodrom, kde Gilbert v posledních metrech nastoupil za Polittovými zády a rozhodl.

Gilbert tak přidal už svůj v pořadí čtvrtý Monument kariéry. Po Lombardii, Lutychu a Flandrech zvítězil i na Roubaix a k doplnění sbírky mu zbývá už "jen" zvítězit v Sanremu. Stal by se čtvrtým jezdcem historie s kompletní sbírkou. Pro třetí místo si dojel Lampaert, pátý skončil zcela vyčerpaný Sagan. Pro osmou příčku si ze skupiny dosprintoval Štybar.

"Spousta lidí mě od kostkovaných klasik odrazovala, mysleli si, že to pro mě bude moc těžké. Ale já jsem ukázal, že si dovedu poradit i s tímto terénem. Politt pro mě byl ideálním parťákem, je to fakt silný jezdec," řekl Gilbert. "Mým snem je vyhrát všech pět Monumentů, ale získat ten jeden zbývající, to bude ještě hodně těžké," usmál se.

Jak závod probíhal?

V prvních dvou hodinách se nikdo neutrhl – všechny nástupy byly pochytány. Až před prvním pavé sektorem, který přišel dlouhých 160 kilometrů před cílem, dokázaly z pelotonu uniknout dvě skupiny závodníků. Příklady Matthewa Haymana z roku 2016 nebo loňská odyssea Silvana Dilliera totiž jasně ukázaly, že i z úniku se dá dojít až k obrovskému úspěchu.

Tentokrát se mezi uprchlíky úspěšně vmísila třeba jedna z hvězd Deceunincku-QuickStep Yves Lampaert a kromě něj také lídr Kaťuši-Alpecin Nils Politt. Německý cyklista měl k sobě navíc i týmového pomocníka a jeho v letošní sezoně nevýrazná stáj tak rázem byla ve velmi slušné pozici.

Jenže početná, zhruba třicetičlenná skupina začala velký tým brzy stresovat a nedostala se tak daleko. Daleko před Arenbergským lesem bylo hlavní pole zase pospolu. Ještě před prvním potenciálně rozhodujícím místem (95 km před Roubaix) také skončily šance Alexandera Kristoffa. Porazily jej defekty a zřejmě slabší aktuální kondice.

A přímo na Arenbergu málem přišel o naději Wout van Aert. Belgičan prorazil galusku v nejméně vhodný moment – několik set metrů do pavé sektoru – a než se k němu mohlo dostat auto stáje Jumbo-Visma, bylo hlavní pole už o hodně dál. Van Aertovi trvalo dlouhé kilometry, než si svépomocí soupeře dojel. Kolik mu to však sebralo sil?

Ukázalo se, že přišel hlavně o ty psychické. Van Aert ještě jednou měnil kolo, poté nasedl, ale v první zatáčce podklouzl a projel se zadní částí těla po silnici. Jeho rezignovaná grimasa mluvila za vše, tohle nebyl den trojnásobného mistra světa v cyklokrosu. Přesto se znovu, již podruhé, dokázal do prořídlých řad pelotonu vrátit.

Závod se lámal do své závěrečné fáze a neposedný byl Philippe Gilbert, který se vydal dopředu v triu s Polittem a Rüdigerem Seligem z Bory-hansgrohe. Na to zareagoval Peter Sagan spolu se vzkříšeným Van Aertem, Yvesem Lampaertem a Sepem Vanmarckem, kteří vytvořili před pelotonem druhou skupinku. Soupeři loňského vítěze museli bít na poplach.

Jelikož Zdeněk Štybar měl před sebou dva týmové kolegy, tíha odpovědnosti za stíhání spadla na jiné, především na Trek-Segafredo a tým CCC Grega van Avermaeta. Obě skupiny uprchlíků se po zralé úvaze sjely a kladly hlavnímu poli soustavný odpor. Mezera činila zprvu třicet vteřin, poté už celou minutu a spíše rostla, než že by klesala.

Modré dresy Deceunincku-QuickStep byly vepředu ve dvou, Gilbert s Lampaertem však dobře věděli, že musí Sagana setřást daleko před cílovým velodromem, aby měli šanci na vítězství. A vědom si toho byl i Vanmarcke, který o týden zpět pomohl na Flandrách k překvapivému triumfu Albertu Bettiolovi a na Roubaix už byl jednou druhý a dvakrát čtvrtý.

Dvacet kilometrů před Roubaix přišly první střety. Nastoupil Gilbert a Sagana stálo velkou námahu, aby se vrátil za jeho zadní kolo – naopak Van Aert v závodě potřetí a nyní již definitivně odpadl. Náročný a smolný závod, přesto mladý Belgičan znovu naznačil své obrovské možnosti.

Na Carrefour de l'Arbre, tedy posledním skutečně těžké pavé sektrou, přišel další Gilbertův útok. Větší dopad však mělo následné Polittovo zrychlení, na které už zareagoval pouze Gilbert – a nikoliv Sagan, který najednou vypadal hodně ztuhle. Dvojice zmizela za zatáčkou, Vanmarcke nadával a musel řešit mechanický problém. Bylo rozhodnuto...

... o vítězi Pekla severu se rozhodne ze dvojice Gilbert, Politt. Oba spolupracovali, a dokonce nezkoušeli žádný nástup. O vítězství se rozhodovalo na velodromu, kde Gilbert ukázal svou zkušenost i rychlost. Vítězství bylo jeho. Pro třetí místo si dojel další z jezdců Deceunincku-QuickStep Lampaert, vyčerpaný Sagan skončil pátý za Vanmarckem. Osmý dojel Štybar.

"Byl jsem v tu chvíli (v momentu úniku) někde v polovině skupiny a naši dva kluci tam byli dřív a rychleji zareagovali. Když jsem je pak viděl, už jsem reagovat nemohl. Takhle to vyšlo. Odjeli celkem brzo, ale já v tu chvíli už samozřejmě nemohl nic dělat," řekl pro iDNES.cz Štybar.

Potom už nemohl aktivně stíhat vedoucí skupinu, v které byli jeho dva stájoví kolegové. "Trochu mě to mrzí, v nohách bylo dneska víc než osmé místo, ale musím respektovat týmovou taktiku a jsem hrozně rád, že vyhrál Philippe Gilbert," dodal český cyklista.