Štybarovy cyklistické plány: útok na Roubaix, olympiádu i MS

Pětatřicetiletý Štybar je členem "Vlčí smečky", jak se týmu přezdívá, už od roku 2011, kdy měl ještě v jeho kariéře navrch cyklokros. Od té doby zaznamenal řadu úspěchů, stále mu však uniká vítězství na kostkách na Paříž-Roubaix. Ze sedmi účastí skončil jen jednou mimo elitní desítku, v letech 2015 a 2017 dojel druhý. Právě k prestižní jednorázové akci chce Štybar směřovat úvod sezony.

"Očekávání jsou stejná jako v předchozích letech. Chci mít dobrý úvod sezony a ve stejném duchu pokračovat až do Paříž-Roubaix," uvedl Štybar. "Chci jet také na olympiádu a být součástí týmu pro světový šampionát," nastínil své plány.

Letošní boje o světové medaile jsou pro něho možná ještě o něco důležitější než jindy. Cítí šanci na úspěch. "Trať v Belgii je moc pěkná a opravdu moc se mi zamlouvá," řekl Štybar s výhledem na tuhý boj na takřka 270 kilometrech. "Ale důležitý je každý závod, do něhož nastoupím. Dám to toho všechno pokaždé, když si na sebe připnu startovní číslo."

Start v Argentině musel být zrušen

Mrzí ho, že si nemůže po roce zopakovat vstup do sezony startem v Argentině. "Minulý rok jsem začal dobře. Chtěl jsem po tolika letech v pelotonu zkusit něco nového, proto jsem jel do Argentiny, přestože jindy jsem začínal ve Valencii nebo v Algarve. A závod v Argentině byl skvělý," připomněl Štybar.

Dobré rozpoložení tehdy v Jižní Americe potvrdil i výsledkově, když vyhrál předposlední šestou etapu. "Počasí bylo úžasné a fanoušci tam vytvořili neskutečnou atmosféru. Bylo krásné vyhrát tam etapu, zejména takovou, v níž byli favority sprinteři. Celá ta zkušenost byla nezapomenutelná a je jen škoda, že letos byl závod zrušen. Rád bych se tam ještě někdy vrátil," uvedl Štybar.

Když se vrátil do Evropy, cítil se ve výborné formě. "Rostla týden za týdnem víc a víc. Cítil jsem se sebevědomě na Strade Bianche, jenže pak byl závod bohužel zrušen a já jsem musel změnit plány. Jel jsem na Paříž-Nice, kde jsem se cítil zase o něco lépe, ale pak byla sezona úplně zastavena, což bylo hodně frustrující. Cítil jsem formu a těšil se na klasiky na kostkách, hlavně na E3 Harelbeke, kde jsem chtěl obhájit prvenství," mrzelo Štybara.

Při koronavirové krizi vzaly nejen jeho plány do sezony za své. Jezdci museli improvizovat. Nakonec je čekal hodně zhuštěný náročný kalendář, v němž se našel prostor i na Strade Bianche, ale místo 7. března se jelo až 1. srpna. Trojnásobný mistr světa v cyklokrosu dojel šestý.

"Byli jsme v tom všichni společně. Snažil jsem se na to dívat z nějaké lepší stránky. A tou bylo dobré počasí a možnost trénovat venku. Když se opět začalo závodit, měli jsme povedený tréninkový kemp a já začal věřit, že budu mít dobrou druhou polovinu sezony. Potvrdil to výsledek na Strade a solidní vystoupení na Milán-San Remo (19. místo), ale následovaly problémy s kolenem. A průšvih byl, že jsem kvůli nim přišel o Tour de France," konstatoval Štybar.

Přesto se dokázal ještě natolik zotavit, aby se mohl zúčastnit popáté v kariéře Vuelty. "Kondičně mi to před zimou ohromně pomohlo. Absolvoval jsem těžký závod a věřím, že mi to pomůže i do letošní sezony," uvedl.