Schlegel: Nejvíc mě tu překvapily sjezdy. Je to pro mě někdy horší než jet do kopce
Praha – Michal Schlegel je na Giru d'Italia jedním ze dvou českých debutantů. Spolu s Janem Hirtem, svým kolegou z týmu CCC Sprandi Polkowice, zatím českým fanouškům dělají radost. V rozhovoru pro Velo fokus podcast Schlegel popisuje, co mu na Giru zatím dělá problémy, jak si vede v ostrém boji o místa v pelotonu nebo který z cyklistů ho nejvíc zaujal.
Pro Schlegela je na Giru spoustu věcí nových – ať už velikost závodu, výšky hor nebo jen pozornost, které se v Itálii jezdcům dostává. Zatím si ale především všímá trochu jiné věci. "Nejvíc mě překvapilo, jakým tempem se tu jezdí sjezdy. Možná jsou pro mě někdy i trochu těžší než kopce," říká jednadvacetiletý český závodník.
Na Giru se jezdí rychleji a také agresivněji, než na co je český debutant zvyklý. "Závodníci tu samozřejmě mají obrovskou výkonnost a jezdí se hodně tvrdě. Je potřeba vynaložit spoustu sil už jen na přežití v balíku. Pro mě je to tady každým dnem velká zkušenost a jsem rád za každý den, který tu můžu být," popisuje jezdec stáje CCC Sprandi Polkowice.
Žádnou přehnanou uctivostí ale netrpí, na to ostatně ani není v tak hektickém závodu prostor. "Snad se mi podaří někde uviset i lepší skupinu se záložními lídry. Za to bych byl moc vděčný, ale ještě uvidíme, co s mým tělem udělá třetí týden," ví o možných komplikacích Schlegel, kterému v klasifikaci jezdců do 25 let patří aktuálně devátá příčka.
První dny byly utrpením
Spolu se svým týmovým kolegou (a taktéž debutantem na Grad Tour) Janem Hirtem zatím dělají českým fanouškům radost. Schlegel se navzdory svému věku dokázal výtečně držet v kopcích a jak na Blockhausu, tak na Oropě dojel mezi nejrychlejšími čtyřiceti. To všechno v barvách týmu, který nepatří do nejsilnějšího patra cyklistického sportu.
Pro mladého jezdce je na Giru mnoho poprvé, snad nejvíce ho však rozhodil samotný úvod na Sardinii a Sicílii. "Přijel jsem sem odpočatý, protože jsem si chtěl po závodech v Chorvatsku trochu víc ulevit. Pak to byl malý šok v první etapě a až do Etny (etapa číslo 4, pozn. red.) jsem si snad připadal dokonce hůř než teď. Byl jsem unavený a zdrcený z toho tempa, navíc panovalo velké vedro," popisuje Schlegel.
Strastiplnou cestu do kontinentální Itálie ale nakonec přežil. "Zažíval jsem tam krizi, protože nohy mi nejely, jak jsem si představoval, a trochu jsem trpěl. Ale teď už je to každým dnem lepší a lepší. Zároveň ostatní jsou už také unavení a je tam víc prostoru v boji o přední pozice. Řekl bych, že to není tak těžké jako na začátku," míní 48. muž průběžného pořadí.
Michal Schlegel: "Největší dojem na mě udělal Vasil Kirijenka, který působí hrozně klidným dojmem, jako by se tady jen projížděl. Má obrovskou sílu a zároveň z něj jde velký respekt při závodění – z očí, z obličeje. To na mě dělá opravdu velký dojem. Ostatní jsou v závodu výbušní a dokážou se snadno rozhodit, někoho seřvat. Loktují se a tak. Ale Vasil si to projíždí svým klidným stylem se srovnanými zády, kdy se mu tělo vůbec nehýbe. To na mě opravdu zapůsobilo."
Vedení je spokojené, hlavně s Hirtem
Schlegelův tým má na Giru hlavní cíl – vyhrát etapu. Existuje tu i Hirtova ambice na celkové pořadí, etapové prvenství je ale v hlavách týmových ředitelů především. Polská stáj má k takovému úspěchu ale zatím daleko. Nejblíže byl slovinský cyklista Jan Tratnik v časovce (11. příčka), šestadvacetiletý Hirt byl pak jen o místo horší ve výstupu na Oropu.
V týmu ale rozhodně neskládají zbraně a zároveň mají pro snahu svých jezdců sympatie. "Vyhrát etapu je velký cíl, ale zároveň všichni počítají s tím, že to není vůbec lehké. Když je člověk v menším prokontinentálním týmu, tak je to v boji o pozice daleko těžší. Ale ukázali jsme se v mnoha únicích a povedla se nám i časovka, kde byl Jan Tratnik v první desítce. Pak ale dostal penalizaci za to, že chvilku následoval (Vasila) Kirijenku," usmívá se Schlegel.
V týmu takovýto výsledek ocenili. "Pro náš tým je to úspěch. Zatím sbíráme takové dílčí cíle a myslím si, že je vedení spokojené. Hodně s Janem Hirtem, kterým je na tom parádně v průběžném pořadí," dodává Schlegel, který byl zatím nejlépe pětatřicátý na Blockhausu. V prudkém kopci porazil i své vrstevníky Laurense De Pluse, Hugha McCarthyho či Sebastiána Henaa.
Hupsnout do třetího týdne
Velkou otázkou, pro Hirta i Schlegela, zůstává mytický třetí týden. Ani jeden z Čechů jej zatím ve své kariéře nejel a pořádně tak neví, co očekávat. Schlegelův plán je nicméně jednoduchý. "Prostě do toho hupsnu a uvidíme. Tělo je už dost unavené a bude to hodně tvrdé. Popravdě nevím, co od toho očekávat. Odjedu první dvě etapy a pak se uvidí. Nějak to musím dojet," líčí Schlegel, který podobně jako jeho parťák Hirt, Petr Vakoč nebo Karel Hník vyrostl na farmě slavného Quick-Stepu.
Cílem zůstává pokus o umístění v etapě. "Chtěl bych se pokusit do některého úniku jít, není to tady ale vůbec jednoduché. Všichni o tom vědí a jede se rychle už od startu. Třeba jako včera (v 15. etapě, pozn. red.), kdy první dvě a půl hodiny byl průměr 51 km/hod. Všichni chtějí být v úniku, proto je tak těžké se do něj dostat, a obzvlášť pro mě, který je pořád trochu v šoku ze svého prvního velkého závodu," popisuje.
O úspěšný nástup se pokoušel už několikrát, ale neúspěšně. "Už jsem se o to pokoušel v šesti etapách, zatím to pořád nevyšlo. Vždycky jsem si vybíral etapu, kde únik měl šanci dojet do cíle, jinak mě to zas až tolik nezajímá. Chtěl bych se o to pokoušet ještě dál," neskládá zbraně ani po opakovaných neúspěších Schlegel.
K tomu, aby se závodník dostal do úniku, je potřeba nevadit závodníkům na celkové pořadí, být na příhodném místě nebo třeba jen vézt na zádech ten správný dres. I to totiž hraje roli ve správném složení skupiny uprchlíků. Nejmladší Čech na Giru nepřestává věřit, že jeho čas ještě přijde.
