Tadej Pogačar dokázal vyhrát úvodní Monument sezony Milán–Sanremo. Slovinskému cyklistovi nyní k dokončení sbírky vítězství v největších jednodenních závodech zbývá už jen Paříž–Roubaix. Pogačar překonal pád před stoupáním Cipressa, na Poggiu setřásl Mathieuho van der Poela a v závěru porazil ve sprintu posledního ze soupeřů Toma Pidcocka.
Milán–Sanremo je tradičně prvním cyklistickým Monumentem v sezoně. Tadej Pogačar se jej pokoušel vyhrát již v loňském roce, ale nepodařilo se mu setřást soupeře v závěrečných dvou stoupáních, a nakonec prohrál ve finiši. Jeho letošní plán znovu obnášel drtivé útoky ve slavných kopcích Cipressa a Poggio.
Pogačar se však ocitl v problémech ještě před stoupáním Cipressa, když po kontaktu s jedním ze soupeřů spadl. Ve stejném pádu byl zdržen také Van der Poel, a rovněž na jeho těle byly vidět šrámy, i když ne v takové míře jako u mistra světa. „Chvíli jsem si myslel, že je konec, že už to nedojedu. Ale tým mi skvěle pomohl,“ líčil po závodu Pogačar.
Dokázal se vrátit a na Cipresse přišel jeho očekáváný útok. Akceptovat jeho tempo dokázali pouze Van der Poel a také Pidcock. Pogačar se oba opakovaně pokoušel setřást, ale stejně jako v loňském roce se mu to nepodařilo. Následovalo deset kilometrů podél moře a závěrečný kopec Poggio. Tady Slovincův atak uspěl, ale pouze na Van der Poela – Pidcock se stále držel. „Šel jsem tam do toho naplno, ale Pidcock byl hodně silný,“ připustil.
Po téměř 300 kilometrech zůstali na čele už jen dva závodníci. Pidcock byl k zadnímu Pogačarovu kolu přisátý bezmála jako klíště a vydržel s ním až na vrchol Poggia, odkud už to do cíle bylo pouze šest kilometrů. Rozhodnout měl finiš na ikonické rovince na Via Roma.
Sprinterské předpoklady měli oba vyrovnané, proti Pogačarovi mluvily krvavé šrámy na jeho těle. Ale ty ho nezastavily. Pogačar sprint rozjel, Pidcock vykoukl zpoza jeho zadního kola, ale předjet jej nedokázal. „Tom je opravdu rychlý, takže jsem měl obavy. Čekal jsem hodně dlouho, nakonec to vyšlo, i když to bylo hodně těsné,“ radoval se v cíli.
Slovinec vyhrál čtvrtý z pěti Monumentů, ke zkompletování jeho sbírky mu zbývá už jen dubnové Paříž–Roubaix. Třetí skončil nejlepší ze skupiny pronásledovatelů Wout van Aert, na osmé příčce dojel Van der Poel.
