Pogačar v kopcích zlobil. Souboj tria mušketýrů na E3 Saxo Classic však vyhrál Wout van Aert

Před rokem tu v objetí do cíle dojeli Wout van Aert se svým kolegou z týmu Christophem Laportem. Byli první, minutu a půl před zbytkem startovního pole. Letos byl ale průběh E3 Saxo Classic, jakéhosi "přípravného" podniku před závodem Kolem Flander, podstatně jiný. A velkou roli sehrál debutant Tadej Pogačar.

Slovinský vítěz dvou Tour de France si letos znovu zkouší některé klasikářské závody a opět ukázal, že i v dlážděných vlámských stoupáních se cítí jako doma. Právě Pogačar byl totiž jediný, kdo se držel tempa dvojice Wout van Aert, Mathieu van der Poel. A rozhodně nebyl jen třetím do počtu. Zkusil řadu nástupů, nakonec se ale šlo do sprintu.

V něm největší rychlost prokázal van Aert, který tak zopakoval svůj loňský triumf. Jeho vítězství je o to působivější, že ve stoupáních nebyl silnější než jeho soupeři – a dvakrát už z jejich skupinky dokonce odpadl. Ve finiši ale prokázal, proč je mj. vítězem sprinterské etapy na Elysejských polích. 

"Měl jsem jediný plán – vyhrát ve finiši. V tříčlenné skupině je totiž vždy hrozně těžké někoho překvapit," hodnotil v cíli van Aert. Van der Poel je druhý, Pogačar zakončil svůj debut na třetím místě.

Jak závod probíhal?

Závod Kolem Flander přijde na řadu až příští neděli, ale sezona belgických (vlámských) klasik je v plném proudu. Na start E3 Saxo Classic - podniku, kterému dala jméno silnice E3 - se postavily všechny hlavní hvězdy: Mathieu van der Poel, Wout van Aert, Tadej Pogačar nebo třeba Matej Mohorič se Stefanem Küngem a Kasperem Asgreenem.

Na "ostré" závodění se dlouho nečekalo. Přišel Taaienberg, tedy slavný tzv. hellingen, na kterém často útočil Tom Boonen, a van der Poel zkusil první svůj nástup. Do cíle v tu chvíli zbývaly ještě téměř dvě hodiny jízdy. V následujících kilometrech jich Nizozemec zkusil ještě několik, než jeho aktivita konečně přišla na úrodnou půdu. 

S 55 zbývajícími kilometry najednou byla vepředu šestice jezdců: kromě van der Poela také van Aert, Mohorič, Pogačar a po jednom domestikovi od stájí Alpecin-Deceuninck a Jumbo-Visma. Zbytku pole ujel vlak a jejich ztráta narůstala. A šlo se na ta z nejslavnějších stoupání. Na závodníky čekal Paterberg, Oude Kwaremont a další ikonické úseky.

Bylo jich šest, po Paterbergu a Kwaremontu, kde čelo převzal Pogačar, už jen tři. A Wout van Aert měl hodně co dělat, aby se i on neocitl mezi odpadlíky. Společně přejeli i závěrečný hellingen (Tiegemberg) a směřovali do finiše, který byl v tu chvíli vzdálený 19 kilometrů. Cyklokrosoví šampioni van der Poel a van Aert, a proti nim Pogačar, dvojnásobný vítěz Tour de France.

Šlo se do finiše. Pogačar začal sprintovat jako první, ovšem jeho absolutní rychlost ve finiši není taková jako u jeho dvou soupeřů. Van der Poel byl v Harelbeke favoritem, vždyť před týdnem fenomenálním způsobem vyhrál Milán–Sanremo. Ovšem Wout van Aert, přestože se na trati spíše trápil, byl nakonec silnější a obhájil svůj loňský triumf.